Hudební Rozhledy

Vladimír Tichý, Tomáš Krejča, Petr Zvěřina: Scelovací prostředky

Milan Bátor | 05/19 |Knihy a notoviny

Nová publikace Akademie múzických umění v Praze předkládá trojici studií, jejichž společným jmenovatelem jsou formálně-technologické prostředky hudebního díla, jejich vzájemná relace a soudržnost. Studie Vladimíra Tichého, Tomáše Krejči a Petra Zvěřiny jsou prezentovány jako samostatná, víceméně sukcesívní zamyšlení nad sémantikou výrazu „scelovací prostředky“ (termín Karla Janečka), jeho obsahem, formou a možnými projekcemi v minulé i současné hudbě.
Studie Vladimíra Tichého Souvislost jako nezbytný atribut hudebního celku je z celé publikace nejobjemnější. Zamýšlí se nad systematikou hudebních forem v pojetí různých prací s akcentem na terminologický systém Karla Janečka. Jádrem první kapitoly Včera je zevrubnější výklad teoretického přínosu Karla Janečka v teoretických spisech Hudební formy a Tektonika.

Smysluplnost Janečkových tezí Tichý dokumentuje na analytickém nástinu Dvojhlasé invence č. 1 C dur, BWV 772 Johanna Sebastiana Bacha. Následující kapitola Dnes navazuje na Hudební formy pojednáním o Janečkově Tektonice. Provádí struč-ně obsahem této publikace, podobnou pozornost věnuje také Hierarchii hudebních celků Karla Risingera, která se rovněž zabývá uspořádáním hudební struktury. Tichý připomíná také podnětnou knihu Jana Kapra Konstanty a nastoluje šestici faktorů, které se týkají hudebně psychologických jevů vnímání. Závěrečná kapitola s otazníkem Zítra? je resumé, v němž Tichý opět nahlíží do minulosti, pokračuje v myšlenkových zobecněních a současně tak trochu obhajuje Janečkův vědecký přínos ve světle tehdy nových a revolučních technik.
Studie Tomáše Krejči má název Cesta k hudební struktuře. Ten do značné míry predestinuje její obsah, tedy charakteristiku scelovacích prostředků a stručný nástin variant v tvůrčích poetikách významných osobností světové hudby. Krejča si všímá souvislosti Janečkovy terminologie se strukturalismem Jana Mukařovského. Svou reflexi přivádí až do konce 20. století. Podrobněji se věnuje skladatelským postulátům Karlheinze Stockhausena, Iannise Xenakise i Johna Cage, v českém kontextu upozorňuje na inovativní přínos terminologie Ctirada Kohoutka a Jaroslava Volka. V této souvislosti trochu překvapuje, že spíše než Kohoutkova terminologie nebyla do logické kontinuity světového vývoje postavena díla Miloslava Kabeláče, Karla Husy apod. Scelovací prostředky vnímá Krejča ve shodě s Tichým jako dynamický proces a otevřenou strukturu, která ovšem v konfrontaci s dalším vývojem hudby není komplexním a jediným možným řešením.
Na závěr publikace je zařazena studie Petra Zvěřiny Doing it one way and doing it another way, která je zevrubným přiblížením hudebního myšlení a filozofie skladatele Mortona Feldmana. Zvěřina s pozoruhodnou přesností vystihuje charakteristické rysy pásmových hudebních struktur amerického novátora, všímá si antihierarchického aspektu jeho děl a srozumitelným, věcným a názorným stylem přibližuje Feldmanovu tvůrčí poetiku.
Jako celek je publikace Scelovací prostředky dobrou příručkou pro základní orientaci v problematice naplňování a konfrontace hudebních forem, případně snahou o jejich popření a vznik nových vazeb a relací mezi jednotlivými segmenty hudebního díla. Z hlediska aktuálních informací je nejpřínosnější závěrečný text Petra Zvěřiny. Všechny tři studie jsou opatřeny standardním poznámkovým aparátem, seznamem použité literatury a jmenným rejstříkem a mohou přispět k dílčí orientaci v široce rozvětvené problematice hudby 20. století.

Vladimír Tichý, Tomáš Krejča, Petr Zvěřina: Scelovací prostředky. Vydala Akademie múzických umění v Praze v Nakladatelství AMU 2017, 110 stran, ISBN 978-80-7331-442-2 (print).

Nahoru | Obsah