Hudební Rozhledy

Pražské jaro 2019

Vladimír Říha | 07/19 |Pražské jaro

Po loňské záplavě výročí letošní 74. ročník MHF Pražské jaro jich sice neměl tolik, ale přesto mu dodaly (myslím hlavně 150 let od smrti Hectora Berlioze) přitažlivou formu i náplň a vedení festivalu jich využilo k vybudování nosné dramaturgické linky. Bylo jí hlavně větší zařazení francouzské hudby a souborů, takže vedle Národního orchestru z Toulouse, který přehlídku i zakončil, jsme slyšeli i některé významné sólisty (Renaud Capuçon, Emmanuel Pahud). Škoda jediné nemilé termínové kolize, kdy se posluchači museli rozhodnout, zda jít na Les Arts Florissants či na Ensemble intercontemporain, tedy obě špičky ve svých oborech. Zažili jsme ale i jeden francouzský objev, dirigenta Louise Langréa, hvězdu z MET, který u nás teprve debutoval! Zde musíme zdůraznit, že letošní ročník stejně jako ten minulý postrádal hlavního dramaturga. Na toho si budeme muset totiž počkat až do roku 2021, kdy se jím čtyři roky po úmrtí Antonína Matznera stane Josef Třeštík.

Festival tak spíše jen rozmnožoval, byť na vysoké úrovni, mnohovrstevnou tradici, která je pro něj v posledních letech typická a kterou určuje nová podoba umělecké rady, jejímiž členy jsou po smrti Jiřího Bělohlávka takové osobnosti jako Tomáš Hanus, Adam Plachetka či Michal Kaňka. Výborný nápad se zahajovací Mou vlastí, svěřenou Bamberským symfonikům z Bavorska s jejich šéfdirigentem Jakubem Hrůšou (též členem umělecké rady), pokračoval v řadách jako Debut festivalu (dirigent Ben Glassberg), Nokturna i Matiné s mladými talenty (klavíristé Matyáš Novák, Pavel Zemen), i pokračováním Víkendu komorní hudby a zejména řadou premiér děl současných českých skladatelů a skladatelek. Tato žeň byla mimořádná (díla Miroslava Srnky, Ondřeje Kukala, Jany Vöröšové a dalších). Během zmíněného Víkendu byl pro naše publikum objeven nástroj těremin, který jsme znali zatím jen ze stejnojmenné hry Petra Zelenky.
Festival ale neváhal rozloučit se s tím, co se příliš neuchytilo, a tak např. opustil vloni jmenovaného tzv. rezidenčního umělce ročníku. Samozřejmě nejvíce lákají publikum světové orchestry, a i těch byl dostatek. Špičku potvrdil opět Ital Antonio Pappano se svým Orchestra di Santa Cecilia – Roma s houslistkou Lisou Batiašvili, pozadu však nezůstaly ani menší soubory jako americký Orpheus Chamber Orchestra či velká škola komorní hry v podání dalších Američanů, Boston Symphony Chamber Orchestra. Na své si přišli i ctitelé souborů starých nástrojů – vedle zmíněných Francouzů (Les Arts) i naše Musica Florea či Barbara Maria Willi doprovázející Martinu Jankovou. To jsme již u zpěváků, a tak musíme zmínit i koncert Pražského filharmonického sboru či jeho spoluúčast na působivém uvedení Prokofjevovy kantáty Alexandr Něvský s FOK. Šest našich a dva zahraniční pěvci vystoupili na koncertu Operních hvězd čtyř generací. Z dlouhé řady vynikajících sólistů (Isabelle Faust, Garrick Ohlsson, Jan Lisiecki ad.) si určitě vybral každý, mě například mimo jiné okouzlili vynikající španělský trumpetista Manuel Blanco či jeho přitažlivá krajanka, houslistka Leticia Moreno, jež nadchla především mužskou část publika na koncertu katalánského orchestru z Cadaqués.
Letošní festivalové soutěže nám udělaly radost, neboť mezi hobojisty zvítězil náš Martin Daněk, další naše účastnice Anna Talácková získala druhou cenu mezi flétnisty. Pochvalme i další letošní novinky, dva masterclassy na začátku festivalu s osobnostmi hry na flétnu (András Adorján) a hoboj (Jeffrey Rathbun) a tzv. Salon ZUŠ, koncert talentovaných stipendistů projektu MenART pod vedením mentorů Tomáše Netopila, Iva Kahánka a Kateřiny Kněžíkové. A na festivalu nechyběly ani postavy ze světa jazzu a blues – koncerty Luboše Andršta a hlavně americké zpěvačky Cécile McLorin Salvant byly ozdobou přehlídky.
Proti loňsku se zlepšilo i chování pražského publika, posluchači se vraceli včas z přestávky a mezi větami tleskali jen výjimečně. Také nenastaly žádné nenadálé změny a tu jedinou – nahrazení mexické dirigentky Alondry De la Parra na koncertu SOČR – zvládli organizátoři bryskně Australankou Jessikou Cottis, jež dodržela původní program beze změny a na skvělé úrovni.
Končíme jako vždy čísly. Pro 50 koncertů bylo k dispozici 33,5 tisíce vstupenek, bylo jich prodaných 90 %. Vyprodaných bylo 30 koncertů a tržby činily 24 milionů Kč, tedy o něco méně oproti loňskému ročníku, který měl ale koncertů šedesát.
Příští jubilejní 75. ročník zahájí sice 12. května Česká filharmonie s Mou vlastí se Semjonem Byčkovem, ale již 7. května v Prologu festivalu vystoupí Berlínská filharmonie řízená šéfdirigentem Kirillem Petrenkem. A jelikož příští rok bude ve znamení beethovenovského výročí (250 let od narození skladatele), je pravděpodobné, že se festival vrátí k tradici zakončení Beethovenovou Devátou.

Nahoru | Obsah