Hudební Rozhledy

Mahler Jihlava – Hudba tisíců

Jana Součková | 09/19 |Festivaly, koncerty

těle Sopranistka Simona Eisinger a klavírista Manfred Schiebel

ÚVODEM
Narozeninový dort si Mezinárodní hudební festival Mahler Jihlava – Hudba tisíců 2019 (18. 5. – 7. 7.) ke svým osmnáctinám sice nenadělil, ale krásných dárků se mu dostalo v podobě velkých událostí a novinek. Samozřejmé je dramaturgické zaměření na tvorbu a osobnost Gustava Mahlera, jeho současníků i pokračovatelů, ale tím to zdaleka nekončí. Organizátorům se daří výrazně posílit mezinárodní charakter festivalu.

Z Budapešti zavítal Komorní orchestr Ference Liszta, z Londýna mládežnický Orchestra for the Earth či z Bostonu New England Conservatory Youth Philharmonic Orchestra. Letošním důležitým rysem bylo zaměření na česko-rakouské hudební vztahy – vystoupil orchestr Academia Allegro Vivo z Dolního Rakouska či vídeňská sopranistka Simona Eisinger a chystají se další přeshraniční projekty. Festival se také intenzivně propojuje s rozsáhlým mezinárodním projektem „Češi ve Vídni“: dubnovým prologem ve vídeňském Karlskirche bylo uvedení oslavné kantáty Leopolda Koželuha Joseph der Men-schheit Segen a velkolepým závěrem festivalu v Jihlavě byla obnovená světová premiéra singspielu Josefa Bárty z roku 1778 Dobrá rada drahá ve spolupráci s Horáckým divadlem Jihlava a HAMU Praha. V květnu se opět konal Koncert pro maminku v nákupní pasáži v podání Cantarina Clarinete, na jihlavské radnici komponovaný smetanovský pořad za účasti Jakuba Junka a Johanny Hanikové či opravdový crossover k 20. výročí Epoque Quartetu. Součástí doprovodného programu byla výstava Gustav Mahler a Vídeň v prostorách Vysoké školy polytechnické Jihlava či britsko-rakouský výstavní projekt Hudba před i za objektem v Domě Gustava Mahlera. V rodném Mahlerově domě v Kalištích proběhl týden rakouské kuchyně, hudební hosté zasadili nové růže do mahlerovského rozária či se uskutečnila vernisáž festivalových fotografií „trochu jinak“ od Evy Bystrianské. Po stopách Mahlerovy lásky se vydal turistický pochod na trase Želiv–Kaliště–Humpolec. V rámci projektu Hudba bez hranic zavítá festival v září do Nové Říše a příhraničního Waidhoffenu, kde vystoupí Wranitzky Kapelle s repertoárem Mozarta, Koželuha či Vranického. Epilogem bude říjnový koncert Tria Domenika připomínající tvorbu i osudy židovských skladatelů.

ZAHAJOVACÍ MAHLEROVSKÝ KONCERT

Jihlavský kostel Povýšení sv. Kříže je tradičním prostorem slavnostního zahajovacího koncertu. Ten byl letos mysteriózně zakódován do osmičkové číselné šifry 18-18-1888-28, čili start 18. ročníku v den výročí Mahlerova úmrtí 18. 5. a na programu skladatelova Symfonie č. 1 z roku 1888 (započata v Mahlerových 28 letech za života rodičů). Jihlavského nastudování se ujala Janáčkova filharmonie Ostrava v čele s mladým ruským dirigentem Valentinem Uryupinem, jenž není českému koncertnímu prostředí tolik znám, o to více byl jeho energicky svěží a vynikající výkon překvapivý! Mezi „ostřílenými“ filharmoniky a pokorně vnímavým dirigentem vznikl dokonale fungující komunikační most, po kterém se na posluchače přenášela intenzivní naléhavost Mahlerova díla. Epičnost ruské školy byla evidentní v samotném úvodu – jemně, téměř neslyšně nastupovaly měkké smyčce a nádherná cella, aby se následně celý orchestr vedený širokými houpavými gesty charismatického dirigenta roztančil ve famózním závěru první věty. O skvělých hráčských výkonech během provedení by se dalo rozepsat nad rámec tohoto textu, vnímejme však jihlavské uvedení spíše z pohledu prožitkového, umocněného duchem místa, které Mahler znal z dětství. Intenzivní směsice pocitů krásy a radosti, smutku i sklíčenosti. Dlouhé, pokorné ticho zavládlo mezi posluchači po monumentálním finále… V mnohých doznívala tato dokonalá Mahlerova oslava člověka ještě dlouho po odchodu z kostelních lavic.

POZDRAVY Z VÍDNĚ – PĚVECKÝ RECITÁL

Gotická síň jihlavské radnice patří mezi další tradiční festivalová koncertní místa. Ve středu 22. 5. se zde představili hosté z Vídně, sopranistka Simona Eisinger v doprovodu klavíristy Manfreda Schiebela. Dramaturgicky nápaditý koncert byl rozdělen do dvou bloků, ke každému sopranistka přistoupila specifickým pěveckým projevem. Náročnější část večera otevřel výběr písní z Mahlerova cyklu Chlapcův kouzelný roh. Právě sopránová poloha plného hlasu Simony Eisinger dodala písním na krásné znělosti nesoucí se až do posledních řad. Dokázala se oprostit od operního výrazu a její hlas volně plynul a v závěrečné písni Es sungen drei Engel opravdu nebesky zvonil. Milým interpretačním překvapením bylo nastudování Cigánských melodií Antonína Dvořáka zkomponovaných v roce 1880 právě ve Vídni. Simona Eisinger má slovenské kořeny a práce s českým textem jí nečinila žádné obtíže, dokonale vyslovovala i hlásku „ř“. Pečlivá artikulace a práce se slabikami působily naprosto přirozeně a posluchači se mohli zcela oddat sympatickému projevu pěvkyně schopné ztišit se do nejvroucnějších pianissim. Druhý blok večera pokračoval na „lehkou“ notu. Během přehlídky známých operetních melodií Franze Lehára, Johanna Strausse ml. i árií méně slýchaných autorů prokázala sopranistka cit pro rozvernou vídeňskou melodiku s náležitou dávkou laškovné koketérie. Povedeným číslem byla Myší píseň z operety Die Schätzmeister Carla Michaela Ziehrera, ve které pěvkyně žertovně uskakovala před nevítaným zvířecím hostem. Pro Simonu Eisinger jsou pěvecké recitály příležitostí, jak si mimo operní prkna pohrát s intonací a laděním hlasu. Nádherným závěrem večera tak byla slovenská píseň Najkrajší kút v šírom svete. Skvělým partnerem byl Simoně Eisinger po celou dobu Manfred Schiebel, vyhledávaný vídeňský klavírista a varhaník. Na obou interpretech bylo vidět, že si večer společně s vnímavými posluchači příjemně užili.

KONCERT K 3O. VÝROČÍ PÁDU ŽELEZNÉ OPONY S RAKOUSKEM

V sobotu 8. 6. zavítali do gotické síně jihlavské radnice další hosté z Rakouska, a to k příležitosti výročí odstranění „železných“ hranic s našimi sousedy. Za přítomnosti velvyslankyně České republiky ve Vídni Ivany Červenkové a hostů z rakouského konzulátu a Kraje Vysočina vystoupil špičkový komorní orchestr Academia Allegro Vivo, který je rezidenčním tělesem stejnojmenného dolnorakouského hudebního festivalu. Uměleckým vedoucím souboru je houslista a dirigent Vahid Khadem-Missagh a složen je z vynikajících studentů a absolventů rakouských hudebních škol. Do Jihlavy byl připraven dramaturgicky efektní program – suita Z časů Holbergových Edvarda Griega, Piazzollovo Čtvero ročních dob v Buenos Aires a na závěr Dvořákova Serenáda pro smyčce E dur. Není pochyb, že koncert patřil mezi vrcholy festivalu – euforické hráčské nasazení drželo posluchače po celou dobu v napětí.
V úvodní Griegově suitě ve starém stylu předvedl orchestr naprosto ukázněný výkon založený na přesné a kompaktní hráčské souhře, kterou si archaizující skladba vyžaduje. Sytost zvuku, klenuté dynamické oblouky a zněle umocněné basso continuo – vše dokázal Vahid Khadem-Missagh řídit „od houslí“ a zároveň se v melodicky barevné skladbě virtuózně uplatnit v sólech. Piazzollova zvuková procházka po Buenos Aires plná argentinského tanga, jazzu, klasiky i vtipně zakomponovaných útržků Vivaldiho byla naprosto uchvacující. Po celou dobu koncertu hrál orchestr ve stoje a o to více byla spontánními pohyby hráčů umocněna atmosféra skladby prostoupená divokou energií a vypjatými emocemi. Orchestr uměl vášnivě bouřit, ale neztrácely se ani sólové pasáže v Missaghových houslích. Dvořákova Serenáda byla vděčným jiskrným kouskem na závěr, kdy orchestr plně oddaný hudbě vystihl s lehkostí radostnou podstatu díla. Večer byl krásným propojením české a rakouské hudební spolupráce.

KOMORNÍ KONCERT KRAJE VYSOČINA

Další zahraniční hosté vystoupili v úterý 11. 6. v Horáckém divadle v Jihlavě na koncertu Kraje Vysočina, jenž je tradičním podporovatelem festivalového úsilí organizátorů. V rámci svého turné po Česku přijal do Jihlavy pozvání budapešťský Komorní orchestr Ference Liszta s uměleckým vedoucím Péterem Tfirstem. Orchestr patří více než půl století ke světové třídě v oblasti žánru komorní hudby. V Jihlavě předvedl svoji naprostou profesionalitu založenou na prvotřídním hráčském umění a všestrannosti. Interpreti si pod Tfirstovým vedením v rámci možností poradili i s rozlehlým divadelním prostorem, který není akusticky ideální pro provozování komorní hudby. S ohledem na tyto podmínky oceňme snahu udržet po celou dobu kontakt s publikem, které by uvítalo být hráčům blíže i za cenu opuštění pohodlných čalouněných křesel. Nicméně hodnoťme koncert tak, jak se odehrál. V první půli koncertu zaznělo Mozartovo Divertimento D dur, KV 136 a Serenáda G dur, KV 525 „Malá noční hudba“. Mozartovsky hravou melodičnost a náladotvornost předvedl orchestr ve výborné interpretační kondici, nicméně právě prostorová odtažitost od publika a nevyhovující akustika znatelně ubraly „na plynu“ a stíraly se dynamické nuance a rezonance i tempová jiskrnost, ač se o to hráči snažili sebevíc. Ostatně i Mozart psal svoje divertimenta povětšinou pro domácí muzicírování než pro velké sály.
Po přestávce byl nachystán Schubertův Smyčcový kvartet č. 14 d moll „Smrt a dívka“ v orchestrální úpravě Gustava Mahle-ra. Jak je známo, na titulní straně přepracování poprvé uvedeného v roce 1984 je sice uveden Mahler, ale ve skutečnosti se jedná o rekonstrukci Davida Matthewse a Donalda Mitchella dle Mahlerových poznámek. Nicméně tyto okolnosti neubírají nic z Mahlerových aranžerských geniálních schopností a krásný Schubertův kvartet závažného obsahu a nemalých zvukových nároků získal orchestrací na barevnosti a širším rozsahu dynamiky i kontrastu. To vše se maďarští hudebníci pokusili přes náročné podmínky v sále posluchačům předvést – sytý zvuk v tutti částech, dokonalá nástrojová souhra a plnokrevná houževnatost projevu. V partituře místy předepsaná hra pouze několika hráčů reflektovala niternost obsahu a soubor prokázal umění práce s výrazem. Na dlouhotrvající potlesk publika reagoval orchestr přídavkem Brahmsova Uherského tance a Jihlavě předvedl, že právem patří mezi světovou elitu hrdě reprezentující maďarskou kulturu.

UNIKÁTNÍ SINGSPIEL DOBRÁ RADA DRAHÁ

Rafael Brom

Koncem června, 25. a 26., se na programu festivalu objevila dvojí premiéra historického žánru vídeňského singspielu. Byla to unikátní zpěvohra z pera českého autora Josefa (Josepha) Bárty s německým názvem Da ist nicht zu raten v českém překladu Jany Dušek Pražákové Dobrá rada drahá, podle libreta, které napsal Johann Gottlieb Stephanie mladší. Na tento „muzikál“ Mozartovy doby narazil dirigent Marek Štilec při hledání jiného Bártova divadelního kusu v archivu města Hamburku. Tříletá práce na jeho spartaci a soudobém vydání za spolupráce švédského specialisty Daniela Bernhardsona vešla do závěrečné fáze za přispění Hudební Akademie múzických umění v Praze, Horáckého divadla Jihlava, společnosti Arco Diva a konečně Mezinárodního hudebního festivalu Hudba tisíců – Mahler Jihlava 2019. Hudební část realizoval svěží hudební soubor Ensemble 18+ s cembalistou Filipem Dvořákem, hráli a zpívali, při první premiéře, kterou jsem navštívil, studentky a studenti pražské HAMU. Režii a scénu připravil Michal Skočovský, kostýmy navrhla Kateřina Veselá, pohybovou spoluprací přispěli Tomáš Rychetský a Denisa Musilová. Hudební část představení nastudoval a dirigoval Marek Štilec. Stručný děj veselého kusu rezonujícího s postavami staré commedie dell’arte přivádí na scénu velitele Tongu, který řeší, jak přimět svou ženu Combiu, aby ho milovala tak, jako on miluje ji. Poradí mu intrikánský konfuciánský duchovní Omsai, který mu navrhne ženu zapudit, provdat ji za žebráka, který ji po obřadu neprodleně zavrhne, a žena se pak bude muset vrátit k manželovi a být za opětovné přijetí navždy vděčná. Combia však miluje mládence Tura, kterého kdysi vyhnal její otec a který se v pravé chvíli objeví na scéně, aby se našli. Combiu doprovází služka Chicana, která má v roli bohatý rejstřík gagů, a vše nakonec rozřeší postava Guvernéra provincie. Kostýmní výtvarnice Kateřina Veselá se zde prezentovala okouzlujícími pohádkově náležitě vyvedenými variantami vietnamských feudálních oděvů zvaných „Áo dài“ (děj se totiž odehrává v Končičině, historickém území dnešního jižního Vietnamu a části Kambodže), vyhlížejícími jako různobarevná hedvábná pyžama, a pleťovými maskami, vypovídajícími o charakterech postav. Vzhledem k naprosto prázdnému prostoru jeviště, příležitostně oživenému donesenými rekvizitami a ohraničenému zavěšenými úzkými pásy textilie neutrální bílé barvy, se veškeré dění soustředilo do skvěle rozpohybovaných jednajících postav. Nevšedním projevem nabitým akční kreativitou se prezentovala Nikola Uramová v roli staré služebné Chicany, pavlačově hašteřivé osoby, která je ochotná okamžitě měnit názor, kdykoli se to podle situace hodí. Její neodolatelně vášnivé protesty, svárlivě ječivé, namířené proti paličaté Combii, která je ochotna opustit dobré bydlo a vrhnout se do milostného dobrodružství, byly strhující. Vedle toho dokázala být pečlivá uklízečka, která proutěným praklem šmejdila po zavěšených pásech s neobyčejnou vynalézavostí a vtipem, úměrně tančila v baletních vložkách a zejména excelovala ve scéně, kdy se, podroušena, vynalézavě pletla na jevišti. Přičteme-li k tomu zajímavý a milý pěvecký výkon čisté výslovnosti, lze ji považovat za nejaktivnější postavu představení. Snad bych pro jistotu dodal „ženskou“ postavu, neboť bez intrikána, konfuciánského duchovního Omsaie v podání Víta Šantory, by se toho mnoho na jevišti neodehrálo. A je třeba říci, že Omsai vládl velmi případnou komickou hlasovou polohou občas střídanou civilním tónem, jako by z úst vypadla Jiřímu Císlerovi blahé paměti, což dodalo provedení skvělou dynamiku. Šantora se ve své roli pohyboval s jistotou, pohybově výstižně, charakterově náležitě odstíněnými polohami. V pěveckých áriích byl jeho hlas pěkně artikulovaný, zřetelně přizpůsobený postavě a výrazově modulovaný. Neopominutelná postava komedie, velitel Tongu, v provedení Jana Jandy neměl a nebudil sympatie, což Janda zahrál a zazpíval velmi dobře. Primadona Lucie Vagenknechtová jako Combia, žena velitele, zvládla zamilovanou, tvrdohlavou, zoufalou a vůbec mnohotvárnou polohu své role s viditelnou zaujatostí, výstižně propracovanou herecky a s překvapujícími momenty. Pěvecky zcela na výši s příjemným témbrem nejen ve velké árii ztvárnila přesně onu postavu, kterou si divák odnáší v paměti jako lyricky pravdivý moment scénické taškařice. A samozřejmě přispěla k zábavě i svým dílem, a to v okamžiku, kdy ve druhém jednání protestuje proti Omsaiovu naléhání, aby se vzdala milence Tura. Tehdy překvapivě nasadí silné dlouhotrvající kvílení na jednom tónu bez vibrata, jako by za scénou spustila siréna. Skvělý nápad, virtuózní provedení, silný účinek. Její milenec Turo, kterého hrál Daniel Matoušek, se rovněž dobře a případně zhostil své role, v zoufalství vyjádřeném mlácením sebou po podlaze byl přesvědčivý. Pěkně provedl milenecké scény, kupčení s Omsaiem s vtipným momentem dětské hry „kafemlejnku“ a předvedl se v áriích, třebaže ve výškách mu hlas místy poněkud slábl. Dobře se poslouchal v duetech a ansámblových scénách. Očekávaný maje- stát závěru představení naplnil Josef Kovačič, který ztvárnil roli Guvernéra provincie.
Hudební nastudování instrumentální a pěvecké složky bylo překvapivě výtečné. Slyšeli jsme kompozičně zdařilý opus, který Marek Štilec vycizeloval a skvěle interpretačně vystihl. V programu festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců 2019 patřilo provedení singspielu Josefa (Josepha) Bárty Dobrá rada drahá nepochybně k vrcholům jak mimořádným tématem, tak provedením.
Mahler Jihlava – Hudba tisíců 2019 – Josef Bárta: Da ist nicht zu raten (Dobrá rada drahá). Hudební nastudování Marek Štilec, režie Michal Skočovský, kostýmy Kateřina Veselá, pohybová spolupráce Tomáš Rychetský a Denisa Musilová, Ensemble 18+, František Dvořák – cembalo. Premiéra 24. 6. 2019, Horácké divadlo.

Nahoru | Obsah