Hudební Rozhledy

Jubilejní Proms s mnoha vrcholy

Vladimír Říha | 09/19 |Horizont

Sopranistka Lenka Máčiková a tenorista Ramón Vargas

Letošní ročník oblíbeného letního pražského festivalu Prague Proms měl již číslo 15, což dává příležitost k jubileu, ale i k určitému zhodnocení. I když není v silách jednoho recenzenta absolvovat všechny koncerty, i to málo soustřeďující se na ty „největší hity“ tohoto ročníku dává příležitost opakovat to, co konstatujeme každý rok. Organizátorům, tedy Českému národnímu symfonickému orchestru, se podařil skvělý marketingový tah: vyplnit určitou mezeru na hudebním trhu a zaplnit ji kvalitní nabídkou především filmové hudby, jazzu a amerických gospelů, obohacenou letos opět i o operní světové sólisty.

Celkem letos festival uvedl devět koncertů, z toho jeden tradičně i v Kutné Hoře. Koncertem afroamerického sboru The Jeremy Winston Chorale tento ročník ve Smetanově síni Obecního domu 21. 6. začal a nebylo to poprvé, co jsme ho na festivalu slyšeli. Doprovodil ho opět Český národní symfonický orchestr řízený Jeremym Winstonem a velká sestava Američanů se 40 zpěváky a s pěti pěveckými sólisty znovu svým temperamentním podáním „pohladila“ srdce posluchačů.
I následující program – též u pražských posluchačů oblíbený – Beatles a jejich svět (23. 6.) s dirigentem Carlem Davisem a kvartetem českých i amerických zpěváků měl jako protagonistu ČNSO. Zazněly v něm písně jednotlivých členů Beatles, tentokrát rozšířených i o písně jednotlivých členů čtveřice po rozchodu skupiny. Stejný program mimochodem pak ČNSO připravil i pro zahájení Filmového festivalu Karlovy Vary. „Poprvé u nás zahrají Canadian Brass, žesťový soubor skvělých sólistů na své nástroje,“ řekl Jan Hasenöhrl, ředitel festivalu a zakladatel, sám výborný trumpetista, o dalším koncertu, a měl pravdu. V Anežském klášteře jsme byli 2. 7. svědky žesťového svátku, jinak to nelze označit. Pět Kanaďanů (hráči na tubu, pozoun, lesní roh a 2 trubky) spolu vystupuje již 40 let a jejich show je kromě skvělé hry doplněná i živými dialogy a efekty a má vtip.
Jedním z pravidelných vrcholů Proms je operní galakoncert, na němž jsme letos 10. 7. po letech opět ve Smetanově síni uvítali mexického tenoristu Ramóna Vargase. Zpíval sice přede dvěma lety v Českém Krumlově, ale Praha ho neviděla 14 let, proto tak obrovský zájem publika. ČNSO dirigoval Ital Marcello Rota, a to v programu, který se soustředil na italskou operu 19. století, z níž Vargas přednesl ty nejznámější árie. Ve svých 58 letech vládne stále znělým tenorem s jistými výškami a jako vždy přidává mexický temperament, uvolněnost, smysl pro humor a výborný kontakt s diváky. Exceloval zejména ve scénách z Donizettiho Nápoje lásky, Verdiho Traviaty a Pucciniho Turandot. Měl i výbornou partnerku, slovenskou sopranistku Lenku Máčikovou, která letos již podruhé (poprvé na koncertu José Carrerase) v Praze přesvědčila o svých kvalitách. Nadšenému publiku, mezi nímž nechyběla ani velvyslankyně Spojených států mexických Rosaura Leonora Rueda Gutierrez, přidali sólisté ještě dva duety z Traviaty a z Lehárovy Veselé vdovy.
Objevem festivalu bylo vystoupení americké jazzové formace The Hot Sardines v La Fabrice 13. 7. Osmičlenná newyorská kapela hraje a vystupuje v retro stylu a vedle standardů hraje i vlastní písně v podobě hot jazzu – vede je i zpívá „amerikanizovaná“ Francouzka Elisabeth Bougerol a podobu kapely vytváří i výborný stepař, jenž je neustále v akci, Alexander Cowings.
Tradičním koncertem filmové hudby Hollywood Night Český národní symfonický orchestr 16. 7. ve zcela zaplněné Smetanově síni letošní ročník zakončil. Orchestr opět řídil Američan Carl Davis, jenž tradičně převlékl i dva pláště během koncertu (modrý a zlatý), rituál, na který nadšené publikum čeká.
Oproti podobným koncertům v minulosti se však ten letošní s podtitulem Závěrečná noc Prague Proms přece jenom odlišoval. Kromě amerických snímků bylo více ukázek z francouzských a britských filmů a mezi sólisty byl i slovenský herec Martin Huba, který přednesl zpaměti a perfektní češtinou slavnou řeč Winstona Churchilla z roku 1940, kdy se britský premiér postavil Hitlerovi a odmítl s ním uzavřít jakoukoli dohodu. Scénu z filmu Nejtemnější hodina podmalovala hudba Daria Marianelliho. Byl to vrcholný okamžik celého koncertu a umělci se dostalo zaslouženě obrovských ovací.
V programu večera bylo také méně slavných hitů než dříve a dostalo se i na televizní seriály Most, Vraždy v Midsomeru, Narcos. Zazněly i známé skladby Henryho Manciniho, Hanse Zimmera, Johna Williamse, Ennia Morriconeho či Burta Bacharacha. Závěrečné Arnoldovo téma z Casino Royale se muselo opakovat. V tomto koncertu Prague Proms, jemuž však překvapivě chyběly tištěné programy, se uplatnili dobře i pěvečtí sólisté – již zmíněná slovenská sopranistka Lenka Máčiková a interpreti z pop music David Kraus či Ondřej Izdný.
Jubilejní ročník Proms se povedl a dramaturgie festivalu prokázala, že má stále čím překvapovat.

Nahoru | Obsah