Hudební Rozhledy

Operalia 2019

Helena Havlíková | 10/19 |Události

Vítězové Operalie: v mužské kategorii si vítězství vybojoval španělský tenorista Xabier Anduaga, v ženské kategorii si první cenu odnesla guatemalská sopranistka Adriana Gonzalez.

Operalia, renomovaná mezinárodní pěvecká soutěž, kterou založil v roce 1993 Plácido Domingo s cílem objevovat operní talenty, se koná každoročně na jiném místě. Vystřídaly se Paříž, Mexiko, Madrid, Bordeaux, Tokio, Hamburk, San Juan (Portoriko), Los Angeles, Washington, Valencie, Québec, Budapešť, Milán, Moskva – Hudební divadlo Stanislava Němiroviče-Dančenka, Peking, Verona, Londýn, Quadalajara, Astana (Kazachstán) a loni Lisabon. Letošní 27. ročník se uskutečnil od 21. do 26. 7. v Národním divadle v Praze.

Úroveň čtyřicítky pěvkyň a pěvců, kteří se dostali do čtvrtfinále, byla vysoká a vyrovnaná. Operalia rozhodně není určena začátečníkům. Z životopisů účastníků pražského ročníku soutěže je zřejmé, že většina prošla nejen nejrůznějšími studii, která pro mladé sólisty prozíravě zřizují mnohá divadla, ale jejich medailony se hemží stěžejními rolemi standardního repertoáru i ve významných operních domech. Z tisíců videozáznamů, na které adepti nazpívali po dvou áriích (a případně do soutěžní kategorie zarzuel hudební číslo z tohoto žánru), se dostalo do čtvrtfinále čtyřicet sólistů, z nichž porota vybrala dvacet dva do semifinále a následně deset do finále.
Když se na onu čtyřicítku čtvrtfinalistů podíváme z geografického hlediska, jasně vedou Spojené státy s devíti uchazeči. Následuje Rusko s pěti zástupci, Ukrajina a Jižní Korea měly po třech reprezentantech a po dvou Jihoafrická republika, Uzbekistán a Mexiko. I když se z evropských států do čtvrtfinále dostalo devět pěvců, „útok“ adeptů z Asie a Ameriky na Evropu s nejhustší a nejprestižnější sítí operních domů je zřejmý. Dosavadní česká bilance za 27 ročníků Operalie je skrovná. V roce 2017 získal cenu Birgit Nilsson za německý repertoár basista Boris Prýgl a dva sólisté se probojovali do semifinále – loni tenorista Petr Nekoranec, letos v tomto kole skončila sopranistka Lada Bočková.
Je otázka, jak by soutěžní výkony hodnotila porota v jiném složení. Předsedá jí bez hlasovacího práva přímo Plácido Domingo a má jedenáct členů. V Praze v ní zasedala manželka Plácida Dominga Marta, šéfredaktor časopisu Opera News F. Paul Driscoll, umělecký správce Metropolitní opery Jonathan Friend, generální ředitel chicagské Lyrické opery Anthony Freud, generální ředitel opery v Monte Carlu a festivalu Chorégies d’Orange Jean-Louis Grinda, ředitel castingu londýnské Královské opery Peter Katona, umělecký ředitel madridského Královského divadla Joan Matabosch, castingový konzultant řady divadel včetně pražského Národního nebo Bavorské státní opery a festivalu v Glyndebourne Pål Moe, umělecký konzultant působící v Latinské Americe Andrés Rodriquez, ředitel castingu Pařížské národní opery Ilias Tzempetonidis a ředitelka umělecké správy divadla v Bonnu Carolin Wielpütz. Z tohoto složení je zřejmé, že pro soutěžící může být možnost předzpívat a zaujmout některou z těchto osobností operního byznysu zajímavější a pro kariéru podstatnější než některé z finančních výher v jednotlivých kategoriích pro ženské a mužské hlasy: první cena 30 tis. dolarů, druhá cena 20 tis., třetí 10 tis., cena Birgit Nilsson s repertoárem ze Straussových nebo Wagnerových oper 15 tis., cena za zarzuelu 15 tis., cena útěchy 5 tis. a cena diváků, hodinky Rolex generálního sponzora soutěže.
V ženské kategorii si prvenství odnesla sopranistka Adriana Gonzalez z Guatemaly, která se ve finále prezentovala árií Amour, ranime mon courage ze 4. dějství opery Charlese Gounoda Roméo et Juliette, ve které se Julie na záchranu své lásky odhodlá vypít uspávací nápoj. Adriana Gonzalez už vystupovala v rolích Zerliny, Despiny, Micaëly nebo Liù v operních divadlech v Curychu, Ženevě, byla členkou Lyrického ateliéru pro mladé sólisty při Pařížské národní opeře. V mužské kategorii si první místo vyzpíval španělský tenorista Xabier Anduaga cavatinou Ah! mes amis, quel jour de fête! z Donizettiho Dcery pluku, v níž zamilovaný Tonio svou radost, že se coby čerstvý příslušník francouzských granátníků bude moci oženit s markytánkou Marií, doprovází vyhlášenou sérií vysokých „c“. Xabier Anduaga se od svého mezinárodního debutu v roce 2016 uplatnil především v Rossiniho a Donizettiho operách hlavně na italských scénách, čekají ho vystoupení v Hamburku, Pařížské národní opeře nebo v Dallasu. Ostatně o kvalitách jeho bel canta a pohyblivých koloratur se brzy budou moci přesvědčit posluchači v Praze na Anduagově samostatném recitálu 9. října 2019 v Novoměstské radnici.
Bylo zřejmé, že porota dává přednost velkým, plným hlasům. A tomu odpovídal i výběr čtyř árií, které si soutěžící museli připravit. Mladí sólisté ze všech základních pěveckých oborů a jeden kontratenorista navíc si troufali na velké árie především z italských oper, v nichž jasně dominovali Verdi, Donizetti, Rossini a Puccini. Z oper dalších skladatelů, v jejichž áriích se soutěžící chtěli předvést, se často objevovali Mozart, Gounod, Massenet, Čajkovskij, Wagner nebo Strauss. Z českých skladatelů si výstup Janáčkovy Lišky Bystroušky Kradla jsem vybrala jediná česká sólistka Lada Bočková, dva tenoristé si zvolili Dvořákovu árii Prince Vidino divná, přesladká a jedna sopranistka árii o měsíčku. Ze zvolených árií ve čtvrtfinále za doprovodu klavíru zpívali soutěžící dvě – jednu dle vlastního výběru a druhou dle přání poroty, kterou se dozvěděli až po přednesu první árie. V semifinále, stále ještě pouze s klavírem, se soutěžící prezentovali jednou árií určenou porotou a ve finále s orchestrem Národního divadla, s Plácidem Domingem za dirigentským pultem, vystoupili také s jednou.

Operalia má v podtitulu označení „světová operní soutěž“. Bylo ale překvapivé, jak se soutěžící koncentrovali na pěvecký výkon. Jen tu a tam se mihl náznak herecké akce. Přitom nároky na typově vhodné obsazení a na herecké umění operních sólistů neustále stoupají, což v rozhovorech potvrzují šéfové operních divadel. A bývají to mnohdy spíše režiséři než dirigenti, kteří rozhodují o obsazení více na základě představitelských než pěveckých kritérií, která se předpokládají jako základ.
Možnost sledovat průběh vyřazovacích kol Operalie otevřel nejen pohled na současnou úroveň nastupující pěvecké generace, ale byla i jakousi koncentrovanou kalibrací měřítek, která dnes světové operní domy uplatňují. Zájem publika v Praze byl ale při čtvrtfinále malý a teprve s dalšími koly narůstal. A pohříchu příliš nezaujal ani naše pěvecké pedagogy, z nichž komplet obou šestihodinových čtvrtfinálových maratonů, čtyřhodinového semifinále i finále pozorně sledovala jen Brigita Šulcová.
Operalia není jediná prestižní mezinárodní pěvecká soutěž. Řada jejích vítězů se dostala do kategorie operních top stars (ale mnohým ani vítězství v Operalii nepomohlo nastartovat mezinárodní kariéru). Od těch ostatních se ale Operalia liší tím, že se každý rok koná v jiném městě. Je na hostitelské zemi, aby se podílela na nákladech.
V Praze se pořádání Operalie ujaly společnost Domingo-Mozart-Prague a Národní divadlo. Hlavní město Praha v oblasti kultury v roce 2018 poskytlo společnosti Domingo-Mozart-Prague dle zápisu z 22. jednání Výboru pro kulturu, památkovou péči, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy Zastupitelstva hl. m. Prahy ze dne 13. 6. 2019 na přípravu Operalie 500 tis. Kč a usnesením 4/58 ze dne 28. 2. 2019 v rámci jednoletých grantů v oblasti kultury a umění na rok 2019 z požadovaných 3 milionů přidalo 400 tis. na soutěž a zároveň na lednový koncert Mozartovy narozeniny dirigovaný Plácidem Domingem. V odůvodnění se lze dočíst, že hostování soutěže v Praze zvýší mezi milovníky opery povědomí o české metropoli.
V oficiálním výběrovém dotačním řízení Ministerstva kultury v programu Kulturní aktivity na podporu projektů profesionálního umění na rok 2019 v oboru klasická hudba však společnost Domingo-Mozart-Prague od odborné komise obdržela v kategorii tvůrčích dílen, kurzů a soutěží s výrazným odstupem od ostatních zájemců úplně nejnižší ohodnocení – a nedostala žádnou dotaci. Podle veřejně dostupných zdrojů společnost Domingo-Mozart-Prague vyčíslila náklady na soutěž ve výši 11,6 milionu Kč (!) a požadovala 850 tis. Kč. (Celkově na 55 projektů bylo na rok 2019 v této kategorii rozděleno 6,4 mil. Kč.) Financování Operalie přesto podpořil přímo ministr kultury Antonín Staněk, podle informace ředitele Národního divadla Jana Buriana účelovou dotací pro Národní divadlo ve výši 5 milionů Kč. Ministr kultury Staněk se finále Operalie také osobně zúčastnil. Operalia, z jejíž organizace si Plácido Domingo udělal rodinný podnik a propaguje hlavně sám sebe, je jistě užitečná soutěž, která může mladým sólistům pomoci (aniž je garancí budoucí kariéry, jak vyplývá z dlouhého seznamu vítězů, kteří se nakonec v praxi výrazněji neprosadili). Přenesení (nemalých) nákladů na hostitelskou zemi je ovšem Domingův obratný postup. Přejme si, aby nový ministr kultury Lubomír Zaorálek a ministerstvo kultury ve svém skrovném rozpočtu věnovali stejný zájem a srovnatelnou finanční podporu projektům z oblasti vážné hudby, které jsou pro Českou republiku skutečným a dlouhodobým přínosem.

Nahoru | Obsah