Hudební Rozhledy

Sto let Plzeňské filharmonie, rozhovor s ředitelkou orchestru Lenkou Kavalovou

Kateřina Zvěřinová | 12/19 |Rozhovory

Lenka Kavalová

Plzeňská filharmonie v roce 2019 slaví výročí 100 let od vzniku Symfonického orchestru Osvětového svazu v Plzni. Po krátké době Symfonický orchestr Osvětového svazu připravil dvě abonentní řady a výdělky z těchto koncertů se pokoušel financovat další mimořádné programy pro své příznivce. Plzeňská filharmonie je velmi úspěšným a kreativním pokračovatelem v této dlouholeté tradici a již v roce 2015 připravila zcela ojedinělé a mimořádné multižánrové projekty, které reflektují významné historické události českých dějin. Na jejich bližší specifika jsem se ptala ředitelky orchestru, Lenky Kavalové…


  • Jak vlastně vznikla tato myšlenka?
    Vznikla již někdy po roce 2010, kdy jsme připravovali program pro projekt Plzeň – EHMK 2015. Chtěla jsem na hudební scénu přijít s nějakým novým formátem. Zrodil se tak nápad vytvořit multižánrový a multioborový projekt, který by s vědomím dnešní doby dokázal maximálně profesionálně vykreslit a připomenout stěžejní historické milníky. Pro spolupráci jsem oslovila erudované instituce, Ústav pro studium totalitních režimů a Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara ZČU. Uvědomovala jsem si, na jak tenký led se pouštíme. Jednak jsou to choulostivá témata vyvolávající emoce, jednak projekty tohoto typu se v dramaturgii žádného českého orchestru dosud nevyskytovaly. Byla to pro nás opravdová výzva.
  • V těchto multižánrových projektech jste navázali spolupráci s významnými partnery. Jak se vám to podařilo a jak spolupráce probíhala?
    Zmínila jsem ÚSTR a Sutnarku. Klíčová je spolupráce s hudebním skladatelem Tomášem Illem a historikem Martinem Tichým. V roce 2015 jsme provedli multimediální komponovaný pořad s názvem Umělec a totalita, který spolu s historickými událostmi připomněl i aktuální rizika pro lidská práva a demokracii. Tematicky byl zaměřen na stalinskou dobu, ale odrazil se v něm i pohled na současné Rusko. Pod taktovkou Tomáše Braunera jsme provedli čtvrtou Šostakovičovu symfonii. Zazněl také Nonet g moll plzeňského rodáka a Dvořákova pokračovatele Rudolfa Karla, pro jehož interpretaci jsme oslovili vynikající soubor s dnes již téměř stoletou tradicí, České noneto, jemuž byla tato kompozice dedikována. Rudolf Karel Nonet komponoval v pankrácké věznici, a to tak, že jej načrtl na lístky toaletního papíru. Nonet Rudolfa Karla provedlo České noneto v týž den ještě v rámci Matiné v borské věznici. Život Rudolfa Karla skončil v Terezíně, stejně jako život jeho spoluvězně a přítele Zdeňka Bořka Dohalského, jehož osobnosti bychom se rádi věnovali v projektu příštím. Oběma komponovanými pořady tehdy slovem provázeli Alfréd Strejček a rozhlasový moderátor Vladimír Šťovíček. Vystoupila také například publicistka Petruška Šustrová. Velmi poutavá a emotivní byla vizuální složka. V rámci osmičkových výročí následovaly projekty Tvůrčí ohlédnutí za Únorem 1948 aneb Čelem k masám! V hudebně historickém kontextu byl nastíněn průběh mocenského střetu v roce 1948 a fakt, jak jeho výsledek ovlivnil kulturu, klasickou hudbu. Pořad, proložený vstupy historiků ÚSTR a dalších hostů, slovem provázel Svatopluk Schuller. Posluchači se měli možnost seznámit s přelomovým obdobím, zvláště pak s hudební produkcí, mnohdy notně poplatnou době, v níž byl konstituován mocenský monopol KSČ. A právě tomuto vlivu, ideologii a propagandě podlehl alespoň na čas nejeden z autorů klasické hudby; zazněly budovatelské kompozice (R. Drejsl, V. Dobiáš, J. Seidl). Větší pozornost však byla věnována skladatelům, jejichž tvorba i po roce 1948 nepodléhala tzv. oficiální linii a požadovanému dogmatismu. Někteří odešli do exilu (R. Kubelík, R. Firkušný, F. Smetana). Dramaturgie dále reflektovala kompozice významných českých autorů té doby (M. Kabeláč, K. Slavický, B. Martinů; přímý přenos ČRo Vltava). Následovaly projekty Nejen Mnichov 1938 (ze záznamu ČRo Vltava) nebo oslavné Československo – 100.
    Poslední projekt Radost ze svobody se konal 17. 10. 2019 v prostorách Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara (přímý přenos ČRo Vltava). Projekt prostřednictvím hudby, vizuálních efektů, hrané interakce zprostředkoval atmosféru listopadu 1989. Zazněla například Pražská nokturna Jana Hanuše, Beethovenův Egmont, ale také Perfect Day (Lou Reed), Mravenci (Kuličky), Havlíčku, Havle (J. Hutka). Celý projekt se nesl ve znamení studentstva, kdy ve společné produkci studentů a Plzeňské filharmonie závěrem pod taktovkou Chuheie Iwasakiho zazněla předehra Můj domov, op. 62 A. Dvořáka.
  • Projekty byly oceněny Uměleckou cenou města Plzně jako významná událost roku. Jaké z projektů to byly?
    2014 – Antonín Dvořák, Rekviem, smuteční mše pro sóla, sbor a orchestr b moll, op. 89
    (Tomáš Brauner, Český filharmonický sbor Brno, Plzeňská filharmonie)
    2015 – Umělec a totalita (Tomáš Brauner, České noneto, Plzeňská filharmonie)
  • Plzeňská filharmonie prožívá velmi úspěšné období, získali jste také jedinečné ocenění Classic Prague Awards 2017 v kategorii Nahrávka roku. Čím překvapíte své příznivce v této koncertní sezoně?
    2017 – Bohuslav Martinů, Kompletní dílo pro violoncello a orchestr (Petr Nouzovský, Tomáš Brauner, Plzeňská filharmonie, vyšlo u Dabringhaus & Grimm)
    Pro zahraničního vydavatele v současné době připravujeme nahrávku s díly Vítězslava Nováka. Na CD vyjde Serenáda F dur a Klavírní koncert e moll (Oliver Triendl, Ronald Zollman, Plzeňská filharmonie).
    Zadáno pro: Plzeňská filharmonie

    Nahoru | Obsah