Hudební Rozhledy

Costello a Nekoranec

Markéta Jůzová | 12/19 |Festivaly, koncerty

Dva tenoři: zleva Stephen Costello a Petr Nekoranec

V rámci cyklu Hvězdy světové opery 2019 pořádaném společností Nachtigall Artists Management se představili na koncertě ve Dvořákově síni Rudolfina 3. 11. dva mladí nadějní tenoristé. Osmatřicetiletý americký pěvec Stephen Costello, absolvent prestižní Akademie vokálních umění ve Filadelfii, který před dvanácti lety debutoval v newyorské MET a hostoval již i v dalších nejslavnějších operních domech světa. A jeho sedmadvacetiletý kolega Petr Nekoranec, který vystudoval zpěv na Konzervatoři Pardubice, byl členem operního studia mnichovské Bavorské státní opery, frekventantem Lindemannova programu v newyorské Metropolitní opeře a vloni se stal sólistou Státní opery Stuttgart. Jejich společný inspirativní program s názvem „Dva tenoři! Proč ne?“ probíhal ve Dvořákově síni v přátelské atmosféře.

Koncert francouzských a italských árií vycházel z jejich stěžejního repertoáru. Ke zpestření večera patřily neapolské písně a očekávané společné duety. Operní hudbu zaměřenou převážně na období 19. století nastudoval slovenský dirigent Rastislav Štúr s PKF – Prague Philharmonia.
Ve skvěle sestaveném programu krásných árií a duet se nejdříve představil publiku Stephen Costello. Večer zahájil árií Fausta ze stejnojmenné opery Ch. Gounoda a v průběhu koncertu zpíval Dona Josého z Bizetovy Carmen, titulního Werthera J. Masseneta, Federika z Cileovy Arlézanky a Rodolfa z Verdiho Luisy Miller. Pěvec temného témbru obdařil interpretace různých rolí výbornou technikou s emočním pohroužením se do sebe. I když part Werthera a Rodolfa zpíval z tabletu, prokázal v áriích pevnou vokální flexibilitu, objemnou sílu hlasu a krásu bel canta s dramatičtějším přístupem.
Petr Nekoranec si zvolil árie Romea z Romea a Julie Ch. Gounoda, Nadira z Bizetových Lovců perel, Werthera J. Masseneta, Nemorina z Nápoje lásky a Edgara z Lucie di Lammermoor G. Donizettiho. Ve srovnání s Costellem měl jeho hlas světlou barvu, z jeho interpretací však sálala větší radost. Ve středních polohách zpíval silně a vyrovnaně, ale intenzitu hlasu ztrácel ve výškách, kde byla jeho technika slabší, stejně jako, bohužel, i v obousměrných přechodech mezi rejstříky. V projevu k publiku byl velmi kontaktní.
V oficiální části programu doprovázel orchestr oba interprety citlivě, ve vrstevnaté škále znění a v pěkném koloritu nástrojových barev a dynamických odstínů. V sekcích perfektní výkony podali např. koncertní mistryně Romana Špačková a tympanista Pavel Rehberger. Hornovou sekci obohatila na záskok Kateřina Javůrková. Většinou těleso sólisty nezastínilo, ale občas jeho dynamika byla silnější než melodie operních árií.
Ze slavných neapolských písní si vybral Nekoranec Torna a Surriento Ernesta de Curtise a jeho kolega Core’ngrato Salvatora Cardilla. Společně zazpívali O sole mio Eduarda di Capua. Z obou interpretů byla cítit snaha o nejlepší pěvecký výkon. V pojetí jim nechyběla uvolněnost, kreativita zachycení různých emocí ve zpívaném textu, tvárná herecká mimika a výstižné zachycení interpretace obsahu vyjádření slov.
Na koncertě bylo slavnostně pokřtěno Nekorancovo debutové CD Francouzské árie za přítomnosti generálního ředitele ČF Davida Marečka a Aleny Kunertové, jednatelky Nachtigall Artists Management. Přizvána byla rovněž Anna Fejérová, manželka Jiřího Bělohlávka. Nahrávka pro label Supraphon se zrodila ve spolupráci České filharmonie s americkým dirigentem Christopherem Franklinem. K dispozici byl kompaktní disk i ve foyeru. Costellovo zatím poslední CD A Te, O Cara – Stephen Costello sings bel canto – s Kaunas City Symphony Orchestra a dirigentem Constantinem Orbelianem pro label Delos získalo ocenění „Best Vocal Recital Disc of 2018“.
Přídavky ovšem hrál orchestr pod vedením Štúra jako estrádu. Costello si zvolil populární song Be My Love a Nekoranec posléze proslulou italskou píseň Caruso, kterou veřejně zpíval poprvé, pro jistotu ještě z not, ale s věnováním Aleně Kunertové, která mu zásadně profesně změnila život. Oba sólisté se s publikem rozloučili střídavou rozvernou interpretací árie La donna è mobile z Verdiho Rigoletta a sklidili opět ovace ve stoje.

Nahoru | Obsah