Hudební Rozhledy

Recenze CD

Helena Havlíková | 12/19 |Revue hudebních nosičů

SUPRAPHON SU 4260-2
Petr Nekoranec – French Arias
Jules Massenet: O nature pleine de grâce (Werther), Jacques Offenbach: Au mont Ida (La Belle Hélène), Charles Gounod: Ah! Lèvetoi, soleil! a Ange adorable (Roméo et Juliette),
Gaetano Donizetti: Pour me rapprocher de Marie a Ah! Mes amis, quel jour de fête! (La fille du régiment), Georges Bizet: Je crois entendre encore (Les pêcheurs de perles), Hector Berlioz: O blonde Cérès (Les Troyens), Léo Delibes: Prendre le dessin d'un bijou … Fantaisie aux divins mensonges (Lakmé), Charles Gounod: Salut! Demeure chaste et pure (Faust), Jules Massenet: En fermant les yeux (Manon), Édouard Lalo: Puisqu'on ne peut fléchir… Vainement ma bien aimée (Le Roi d'Ys).


Petr Nekoranec – tenor, Zuzana Marková – soprán, Česká filharmonie, dirigent Christopher Franklin.
Nahráno 20.–22. 8. 2019, Rudolfinum, Praha, hudební režie Jiří Gemrot, zvuková režie Karel Soukeník.
Vydáno 2019, 1 CD.
Celkový čas 56:39.

Pro svou debutovou samostatnou nahrávku, které se ujal Supraphon, si tenorista Petr Nekoranec vybral árie z francouzských romantických oper. Nezvolil italské bel canto, jak by se dalo očekávat, když právě v něm se díky svému pohyblivému světlému hlasu zatím profiloval a ve svém současném působišti ve stutt gartské opeře zpívá Rossiniho Almavivu, Ramira v Popelce a Donizettiho Ernesta v Donu Pasqualovi. A také u nás jsme ho kromě koncertů mohli před časem slyšet v titulní roli brněnského nastudování Hraběte Oryho Gioachina Rossiniho.
Debutové album teprve sedmadvacetiletého tenoristy s operními hity z francouzských romantických oper nepatří k dramaturgicky nijak objevným. Po spoluúčasti na nahrávce Moravských dvojzpěvů, op. 20 Antonína Dvořáka, se Simonou Šaturovou, Markétou Cukrovou a Vojtěchem Spurným tak Nekoranec nešel cestou některých jiných mladých debutantů, kteří na sebe chtějí upoutat pozornost neobvyklým repertoárem. Nekoranec věří v působivost svého mladistvého hlasu, muzikalitu a dá se dodat – jakousi bezprostřední upřímnost, která z jeho projevu vyzařuje nejen na koncertech, ale i na nahrávce, když se posluchači dělí o trápení i radosti tenorových hrdinů.
Z francouzských oper jsou zastoupena díla skladatelů, kteří se i u nás tu a tam objevují v repertoáru našich divadel – Jules Massenet rytířem Des Grieux z Manon (En fermant les yeux) i Wertherem a jeho vstupní árií opěvující krásu přírody (O nature pleine de grâce) a Charles Gounod Faustem (Salut! Demeure chaste et pure) i Romeem, z jehož kavatiny Ah! Lèvetoi, soleil! v Nekorancově podání čiší upřímnost vyznání čerstvě zamilovaného mladíka pod oknem Julie, jejíž krásu přirovnává k jasu slunce i okouzlující hvězdě. Do širšího povědomí se v poslední době dostává také Georges Bizet svými Lovci perel, ze kterých Nekoranec zvolil romanci lovce Nadira Je crois entendre encore. Z Trójanů Hectora Berlioze vybral Nekoranec árii básníka Iopase O blonde Cérès vedle Paridovy Au mont Ida z Offenbachovy slavné operní bouffonerie Krásná Helena s parodií na únos antické krásky jako příčiny trojské války. Nekoranec v ní vesele vypráví o Paridově udílení jablka pro nejkrásnější bohyni. Z oper, které zůstávají v povědomí právě jen jednotlivými áriemi, Nekoranec zařadil z Delibesovy Lakmé árii anglického důstojníka Géralda Prendre le dessin d'un bijou… Fantaisie aux divins mensonges a lyrické svítáníčko rytíře Mylia Puisqu'on ne peut fléchir… Vainement ma bien aimée z opery Édouarda Lala Král z Isu. Vzhledem k takto koncipované dramaturgii nahrávky lze litovat, že booklet neobsahuje texty árií.
Vybočením ze sólových čísel je Gounodův duet milostného vzplanutí Romea a Julie Ange adorable, v němž je Nekorancovou partnerkou mladá sopranistka Zuzana Marková. Její výkon však není intonačně ani chvěním hlasu přesvědčivý. Nicméně lze shrnout, že volba právě francouzských romantických árií je v dané fázi Nekorancova pěveckého vývoje příhodná a svůj talent rozvíjí pod vedením pedagoga Antonia Carangela s rozmyslem.
Samozřejmě, že i ve francouzském repertoáru se Petr Nekoranec vystavuje konkurenci celé řady kolegů s nuancemi delikátního frázování, dynamiky, nádechů i vzdechů. Záleží pak spíš na osobním vkusu – někomu, třeba porotě letošní soutěže Operalia, jsou bližší tmavší, plnější hlasy, jiný dává přednost světlejším, pohyblivějším. Připomeňme jen z posledních let takové hvězdy, jakými jsou Juan Diego Flórez, Jonas Kaufmann, Joseph Calleja nebo Roberto Alagna. A navzdory steskům nad nedostatkem tenoristů by výčet mohl pokračovat, třeba americkým tenoristou Stephenem Costellem, kterého si Nekoranec dokonce směle pozval na svůj koncert ke křtu svého CD a podělil se s ním o Massenetova Werthera nebo Gounodovy árie. Kavatinou zamilovaného Tonia z Donizettiho Dcery pluku s vyhlášenou sérií vysokých „c“ si vyzpíval vítězství v mužské kategorii letošní Operalie baskický tenorista Xabier Anduaga. Nedávno vyšlo vynikající profilové album Benjamina Bernheima s PKF – Prague Philharmonia a dirigentem Emmanuelem Villaumem, které zaslouženě získalo hned několik cen. Také tento francouzský tenorista na nahrávce zpívá árie z francouzských oper. A mezi čerstvé novinky patří i nová nahrávka Bizetových Lovců perel, ve které vysoko posazenou tenorovou roli lovce Nadira excelentně zpívá Cyrille Dubois. Petr Nekoranec se mezi touto plejádou zkušených tenoristů i mladých talentů teprve hledá. Nicméně v Nadirově melancholické milostné romanci Je crois entendre encore i také on dokáže vykouzlit opojné chvění sladkého snu, ve kterém Nadir vzpomíná, jak kdysi za noci pod hvězdami slyšel božský hlas krásné bráhmanské kněžky Lejly.
Že nahrávka francouzských árií pořízená letos v srpnu v pražském Rudolfinu není výsledkem, na kterém by měly lví podíl současné možnosti nahrávací techniky, dokázal Petr Nekoranec na koncertě v Rudolfinu, při němž své první album pokřtil. Jakkoli je na nahrávce hudební režie Jiřího Gemrota a zvuková režie Karla Soukeníka opět vynikající, jak to známe i z jiných alb Supraphonu, při živém provedení v Rudolfinu Petr Nekoranec ukázal, že CD věrně zachycuje současnou fázi jeho pěveckého vývoje. Je zřejmé, že mu jdou k duhu zahraniční školení a zkušenosti operních studií renomovaných operních domů jako byla Bavorská státní opera a Lindemannův program v newyorské Metropolitní opeře i současné působení v operním domě ve Stuttgartu. Jeho hlas postupně nabývá na objemu ve vyrovnaných rejstřících včetně výšek. Umí pracovat s pozvolnými přechody dynamiky messa di voce. To vše při intonační přesnosti. Nekorancovou hlavní devízou přitom zůstává mladistvá svěžest, legatová kantabilnost a lehkost. A citlivým partnerem mu je na nahrávce Česká filharmonie s americkým dirigentem Christopherem Franklinem, který má s doprovo dem pěvců zkušenosti.
Vedle árií z oper francouzských skladatelů zařadil Petr Nekoranec na své debutové album také jednu z oper Gaetana Donizettiho komponovanou na francouzský text – Dceru pluku. A nelze se ani divit, že díky svému umění tenorových výšek neodolal, aby se na kompaktním disku blýskl slavnou kabaletou Tonia Pour mon âme. Zachycuje situaci, kdy tyrolský venkovan Tonio vstoupil do pluku granátníků a je odhodlaný bojovat pod francouzskou vlajkou, jen aby si mohl vzít svou milovanou markytánku Marii. A všem slibuje, že se o ni postará a navždy Marii ochrání. Tonio v Nekorancově podání září radostí natolik, že během dvou minut zazpívá nejen Donizettim předepsaných osm vysokých c, ale přidá si po vzoru svých kolegů i on to deváté. (A v rozhovoru k CD s francouzskými áriemi Petr Nekoranec prozradil, že během jednoho dne zkoušek a tří nahrávacích dnů zazpíval těchto „céček“ přes stovku.)

Nahoru | Obsah