Hudební Rozhledy

David Robertson: Z Newyorské Met k České filharmonii

Markéta Jůzová | 03/20 |Festivaly, koncerty

Milovníci operní hudby a klasiky měli během krátké doby jedinečnou možnost poznat blíže dirigentské umění renomovaného amerického Maestra. David Robertson, který dlouhodobě spolupracuje s newyorskou Metropolitní operou, řídil ve světoznámém divadle 1. 2. 2020 operu Porgy a Bess George Gershwina. Prostřednictvím skvělého mezinárodního projektu „The Met: Live in HD“ mohli zájemci i u nás ve vybraných kinech navštívit přenos představení pod jeho taktovkou. Hned nadcházející týden po mimořádně krásném operním večeru zavítal dirigent do Prahy, kde ve dnech 6. – 8. 2. ve Dvořákově síni Rudolfina hudebně nastudoval program na abonentní koncerty cyklu C s Českou filharmonií.

K orchestru se vrátil jedenašedesátiletý Maestro po čtyřech letech a s některými hráči tělesa si v období příprav skladeb Steva Reicha, Bély Bartóka a Ludwiga van Beethovena rád zavzpomínal, jak společně v roce 2016 provedli s úspěchem ve Dvořákově síni Symfonii Turangalîla Oliviera Messiaena. Když přiletí Robertson do Čech, připomíná si s oblibou i inspirativní setkání s českými osobnostmi ve Velké Británii. V Londýně absolvoval Královskou hudební akademii, navštěvoval Masterclass Rafaela Kubelíka a později poznal i Jiřího Bělohlávka na postu šéfdirigenta Symfonického orchestru BBC. S Českou filharmonií plánoval Maestro vystoupit již vloni, ale koncert tehdy musel zrušit z osobních důvodů.
Svoje letošní vystoupení v Rudolfinu zahájil soudobým dílem svého krajana, Hudbou pro ansámbl a orchestr Steva Reicha. Skladbu složenou na objednávku Losangeleské filharmonie u příležitosti oslav 100. výročí sezony premiéroval americký orchestr v roce 2018 ve Walt Disney Concert Hall za řízení finské dirigentky Susanny Mälkki. Česká filharmonie interpretovala skladbu 8. 2. v komorní sestavě s espritem, ve kterém vynikla melodika žesťů. Hráči na trubku dodali vyznění lesk přitažlivosti. Skladba pro dvacet sólových hráčů by mohla ustrnout v jisté meditativnosti s jemně vrstevnatě proměnlivým charakterem. Reich vycházel tematicky a hudebně ze své kompozice Runner, z minimalismu, vlivů exotických rytmů a pracoval i s rozšířenou podobou barokního concerta grossa. Dirigent směle utlumil pasáže specifické repetitivní klavírní hry i typický rytmus vibrafonu. Smyčce dodaly dílu vřelý kolorit.
Změnu přesunu přestávky hned za Reichovu skladbu oproti stanovenému plánu, uvedenému v programové brožuře, diváci s ohledem na složitější technickou úpravu pódia uvítali. Mnohé návštěvníky přilákal do Dvořákovy síně francouzský čtyřicetiletý sólista Antoine Tamestit, který hraje ve světě po boku prestižních těles, vynikajících dirigentů i komorních hráčů, natáčí CD a je ověnčen řadou cen, zvítězil např. v ARD International Music Competition, Young Concert Artists (BBC Radio 3) a Primrose International Viola Competition. V Koncertě pro violu a orchestr Bély Bartóka zazářil. K interpretaci zvolil verzi díla, které po skladatelově smrti dokončil Bartókův syn Péter s americkým violistou Paulem Neubauerem. Tamestit nechal až plnokrevně rozeznít Stradivariho nástroj z roku 1672, jenž má zapůjčen od Habisreutingerovy nadace. Skladbě propůjčil vnitřní řád, melancholii a virtuozitu. Zpěvně rozvinul folklorní melodiku. Dirigent s orchestrem podpořil snahu o dialog se sólistou a proměny intenzity výstavby kompozice.
Koncert uzavřela klasicistní Symfonie č. 1 C dur, op. 21 Ludwiga van Beethovena, která se v dramaturgii jemně tříštila v poslechu s předchozími díly. V gestech dirigent pracoval detailněji více s frázemi, než s celkovou gradací kompozice. Vynikající výkon předvedla ovšem první skupina smyčcových nástrojů, která nejlépe vystihla Beethovenovu hudbu.

Nahoru | Obsah