Hudební Rozhledy

Fenomén Janáček VIII: Několik zastavení s géniem hudby 20. století

Zbyněk Brabec | 06/20 |Studie, komentáře

Opery Leoše Janáčka na českých operních scénáchChceme-li si učinit alespoň nějaký obraz o tom, jak se Janáčkovy opery hrály a hrají na našich operních scénách, vytvoříme si tabulku inscenací v jednotlivých divadlech. Musíme si ovšem uvědomit, že tato sumarizace má pouze částečně vypovídající hodnotu. Především chybí spolehlivé prameny. Pro údaje v tomto článku jsem vycházel z databáze Divadelního ústavu, která je na webových stránkách zpracována až od období po druhé světové válce. I tak je nepřesná a nespolehlivá. Údaje jsem ověřoval v archivu na webových stránkách jednotlivých divadel, ale i tento pramen není příliš spolehlivý, jednak ne všechna divadla mají svůj archiv na webu, ne vždy je bez chyb a úplný, a s výjimkou pražského Národního divadla v něm nejsou zpracovány reprízy jednotlivých představení (archiv Národního divadla na webových stránkách je naprosto bezkonkurenční). Pokud se údaje z databáze Divadelního ústavu a jednotlivých divadel lišily, přiklonil jsem se k údajům z divadel. Uvedlo-li divadlo u některé inscenace, že se jedná o obnovenou premiéru, započítal jsem ji jako novou inscenaci, protože se většinou jednalo minimálně o nové hudební nastudování.

Do celkového součtu jsem zahrnul i koncertní provedení oper, naproti tomu v přehledu nejsou nastudování Janáčkových oper na uměleckých školách a mimo tzv. kamenná divadla. Do přehledu jsem nezahrnul scénickou podobu Janáčkových neoperních děl (Zápisník zmizelého). Z těchto pramenů tak můžeme alespoň částečně zjistit počet nových inscenací, ale většinou už vůbec ne počet jejich repríz.
Zcela samostatnou kapitolou je uvádění oper Leoše Janáčka před druhou světovou válkou. To najdeme na webových stránkách Národních divadel v Praze, Brně a Ostravě, v ostatních divadlech tento archiv na webu není. Samozřejmě jsem oslovil jednotlivá divadla, většinou jsem dostal velice rychlou odpověď, ale často byla k ničemu, když jsem se dozvěděl, že např. archiv z této doby byl zničen (Ústí nad Labem), nebo že vzhledem ke koronavirové epidemii v zavřeném muzeu se v současné době nedalo bádat (Opava). Jednoduchá odpověď přišla z Liberce, kde údajně před rokem 1945 nebyla hrána jediná Janáčkova opera, a České Budějovice prý nastudovaly pouze jednou Její pastorkyňu. Uvádění Janáčkových oper před válkou v Plzni jsem čerpal z publikace Sto let českého divadla v Plzni (také ne příliš spolehlivé) a zcela přesný a vyčerpávající přehled janáčkovských inscenací zaslalo Moravské divadlo v Olomouci. Protože tedy prameny nejsou kompletní, nelze z nich činit přesné soudy. Spokojme se tedy s malým přehledem uvádění těchto oper alespoň na některých scénách. Nejvíce inscenací přinesla brněnská opera, plných třicet, kde také s výjimkou Výletů páně Broučkových měly všechny Janáčkovy opery svou světovou premiéru. Následuje ostravská opera s dvanácti inscenacemi, Národní divadlo v Praze s jedenácti, Plzeň s osmi a Olomouc se sedmi. Již jsem zmínil, že České Budějovice nastudovaly jednu inscenaci Její pastorkyně a Liberec žádnou operu. Nejčastěji studovanou operou byla Její pastorkyňa, která byla před válkou nastudována více než třicetkrát.
Spolehlivější údaje o nastudovaných operách Leoše Janáčka na našich scénách máme od roku 1945, tedy po druhé světové válce. I v tomto období nejvíc premiér nastudovala brněnská opera (50), následovalo pražské Národní divadlo (40), Ostrava (28), Plzeň (17), Olomouc (16), Opava (13), Ústí nad Labem (11), České Budějovice (9), Státní opera Praha (3) a Opera 5. května v Praze (2). I po válce se stala nejčastěji studovanou Janáčkovou operou Její pastorkyňa s 58 inscenacemi, následovala Káťa Kabanová a Příhody lišky Bystroušky po 44 nastudováních. Ostatním operám se dostalo již výrazně menšího počtu nových inscenací: Věc Makropulos byla nastudována 16x, Z mrtvého domu 14x, Výlety páně Broučkovy 13x, Osud 6x, Šárka 5x a Počátek románu byl nastudován pouze jedenkrát. Všechna divadla nastudovala nejhranější trojici Janáčkových oper – Její pastorkyňu, Káťu Kabanovou a Příhody lišky Bystroušky, byť v některých divadlech se třeba Káťa Kabanová neobjevila po sametové revoluci (tedy v období dlouhých třiceti let) ani v jedné inscenaci (České Budějovice, Liberec a Opava). Poněkud raritně se objevovaly inscenace raných Janáčkových oper Šárka a Počátek románu, přičemž první operu nastudovaly po dvou inscenacích pouze opery v Brně a Ostravě a druhou operu jen ostravská opera, která jako jediná naše scéna ve své historii nastudovala všechny Janáčkovy opery. V Brně zazněl Počátek románu v několika nastudováních studentů z konzervatoře a JAMU. Poměrně málo byl studován též Osud (poprvé v Brně v roce 1958), který mimo naše tři Národní divadla nastudovala v roce 1978 pouze opera v Českých Budějovicích. V ostatních divadlech dosud nezazněl, stejně jako Výlety páně Broučkovy nebyly dosud uvedeny v Plzni, Olomouci, Opavě, Českých Budějovicích a v Ústí nad Labem. Jistě, jedná se o jednu z nejnáročnějších Janáčkových partitur, s velkými nároky na sólisty, sbor, orchestr i scénickou realizaci. Podobné je to i s operou Věc Makropulos, na kterou si z menších divadel troufli pouze v Olomouci v roce 1958, kde ji nastudoval Zdeněk Košler, přičemž v Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Opavě, Plzni a Liberci dosud nebyla uvedena. Je s podivem, že se k ní neodvážili např. v Liberci, kde měli vhodné představitelky pro Emílii Marty v Marii Kremerové a Aleně Žaloudkové, nebo v Plzni, kde by ideální Emílií byly Věra Vlčková a Helena Buldrová, či v Opavě Katarína Jorda Kramolišová. Ale pravda, Věc Makropulos není jen o obsazení hlavní role. Přestože na obsazení pánských rolí je náročná Janáčkova poslední opera Z mrtvého domu, kromě velkých divadel ji nastudovali i v Olomouci (1967) a v Plzni (1969). Srovnáme-li dvě stejná období, jedno od sametové revoluce do současnosti (od 1. 1. 1990 do 31. 12. 2019) a druhé stejně dlouhé před sametovou revolucí (1. 1. 1960 – 31. 12. 1989), pak musíme konstatovat, že v období po sametové revoluci ve srovnání s roky před revolucí bylo na našich scénách nastudováno o jedenáct inscenací Janáčkových oper méně. Výrazně poklesly ovšem i počty repríz jednotlivých inscenací. Vzhledem k již zmíněnému nedostatku pramenů si toto tvrzení doložme alespoň na inscenacích v Národním divadle v Praze. V prvním období se odehrálo celkem 730 představení Janáčkových oper, v druhém pouze 304, což činí pokles o 426 představení. Každá Janáčkova opera byla v druhém období hrána výrazně méně než v prvním, např. Její pastorkyňa o 115 představení méně, Káťa Kabanová o 132 představení méně, Příhody lišky Bystroušky o 125, Výlety páně Broučkovy o 37, Věc Makropulos o 15 a Z mrtvého domu o 11 představení méně. Pouze Osud se hrál v druhém období 9x (poprvé v historii ND), přičemž v prvním období tedy nebyl uveden vůbec. Do přehledu jsou zahrnuta pouze představení na scénách Národního divadla, nikoli na zájezdech.
Janáčkova operní tvorba patří k tomu nejlepšímu, co v celé operní literatuře ve 20. století vzniklo. Jsou to strhující opery po hudební i dramatické stránce, které se paradoxně stále těší ve světě větší oblibě než u nás. Nemohu pochopit i dnes slýchaný názor, že jsou pro posluchače příliš moderní. Ano, jsou nadčasové a neustále aktuální, jejich výpověď může oslovit i naše současníky v 21. století. Závěrem této statistiky mi dovolte malé osobní zamyšlení.
Vzpomínám si, že jsem ani ve svém dětství neměl problém s poslechem Janáčkových oper, byť jsem určitě nepochopil filozofii závěru Její pastorkyně, Příhod lišky Bystroušky a zejména Věci Makropulos. Doslova jsem hltal inscenace těchto oper v Národním divadle v Praze, většinou v nastudování Bohumila Gregora nebo Jaroslava Krombholce. Přestože jsem si později uvědomil velké interpretační rozdíly mezi Gregorem, Jílkem a Mackerrasem, na Gregorovy inscenace nikdy nezapomenu. Theinova Káťa Kabanová, Štrosovy Příhody lišky Bystroušky a Kašlíkova Věc Makropulos mne tak uchvátily, že si nejsem jistý, zda jsem později viděl lepší inscenace těchto oper. A na úplný závěr chci vzpomenout na tři nezapomenutelné velké ženské výkony v Janáčkových operách v Národním divadle: na Libuši Prylovou a její Emílii Marty, na Libuši Domanínskou v titulní roli Káti Kabanové a později na Gabrielu Beňačkovou a její Jenůfu.

Po stopách Leoše Janáčka dnes
Chceme-li se s osobou Leoše Janáčka blíže seznámit, můžeme se vypravit po jeho stopách. A kde začít jinde než v jeho rodných Hukvaldech. V domě, který Janáček v roce 1921 koupil a kde rád pobýval a pracoval, je umístěn jeho památník, v němž je od roku 2019 umístěna nová expozice. Ludmila Němcová, ředitelka Nadace Leoše Janáčka ji přiblížila těmito slovy: „Návštěvníci mohou ve skladatelově domě zhlédnout historické interiéry v původní podobě. Nová expozice jim navíc přiblíží Janáčkův rodný kraj a hukvaldské přátele, skladatelovy inspirační podněty, folkloristickou činnost i zapisování nápěvků mluvy.“ V Hukvaldech stojí také škola, kde se Janáček v roce 1854 narodil, můžeme se zde projít krásnou oborou okolo sochy lišky Bystroušky a vystoupat i na Hukvaldský hrad. V Brně, kde prožil Janáček většinu svého života, sídlí Nadace Leoše Janáčka, která byla založena Českým hudebním fondem v roce 1991 a která vyvíjí nejrůznější aktivity spojené s Janáčkovou osobou (vydávání notových materiálů, propagace jeho díla, péče o nemovitosti, kde Janáček pobýval). Nadace pečuje i o Památník Leoše Janáčka v Brně v zahradním domku někdejší varhanické školy. V Brně také existuje stezka Po stopách Leoše Janáčka, která mapuje brněnské lokality, spjaté s osobností Leoše Janáčka. Více se o ní zájemci dočtou na webových stránkách www.leosjanacek.eu. V Brně je také v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea umístěn Archiv Leoše Janáčka. Opera Národního divadla v Brně se nazývá Janáčkova opera a působí převážně v moderním divadle, které rovněž nese Janáčkovo jméno (otevřeno v roce 1965 operou Příhody lišky Bystroušky). V Brně se také každé dva roky pořádá významný festival Janáček Brno, na kterém vystupují přední naši i zahraniční umělci a kde je velká pozornost věnována operám tohoto velkého skladatele. Janáčkovo jméno nese i vysoká škola, Janáčkova akademie múzických umění Brno. Již v roce 1934 vzniklo v Brně Janáčkovo kvarteto, které ovšem po čtyřech letech přestalo existovat. Po válce vzniklo nové Janáčkovo kvarteto, které nejprve působilo v obsazení Jiří Trávníček, Miroslav Matyáš, Jiří Kratochvíl a Karel Krafka, později bylo několikrát personálně obměněno. V Ostravě působí Janáčkova filharmonie Ostrava a rovněž mezinárodní letiště Ostrava–Mošnov se od roku 2006 pyšní jménem tohoto slavného skladatele. Po Janáčkovi byl také pojmenován impaktní kráter na planetě Merkur.

Nahoru | Obsah