Hudební Rozhledy

Slávka Vernerová

Miloš Pokora | 11/20 |Rozhovory

Slávka Vernerová

Klavíristka Slávka Vernerová, která se 3. 11. představí na prestižním festivalu Rudolfa Firkušného, studovala klavír na pardubické konzervatoři u prof. Martina Hršela a na Hudební a taneční fakultě AMU u prof. Ivana Moravce, a to v magisterském i doktorandském programu. Své zkušenosti si obohatila roku 2002 prostřednictvím tříměsíčního postgraduálního studia na londýnské Royal College a na mistrovských kurzech u pianistky Nelly Akopian. V té době už měla za sebou vítězství z Mezinárodní Smetanovy klavírní soutěže v Hradci Králové a mj. také laureátské tituly ze soutěží ve Vratislavi (1995), Missouri (1998) a Walesu (2001).

Do koncertního života vstoupila už během studií. Opakovaně se představila na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro, hrála s předními tuzemskými i zahraničními orchestry včetně Gunma Symphony Orchestra, Royal Liverpool Orchestra nebo BBC Symphony Orchestra, s nímž roku 2009 koncertovala na festivalu PROMS v londýnské Royal Albert Hall. Rovněž v recitálové sféře se dostala na přední světová pódia, například do koncertních cyklů pořádaných v curyšské Tonhalle, Ósace nebo na multižánrovém festivalu Music and Beyond v Ottawě. Vedle toho se věnovala též komorní hudbě (Velký ohlas vyvolaly její nahrávky – CD s Janáčkovým klavírním dílem pro francouzskou společnost Praga digital získal ve Francii jednu z nejprestižnějších poct, v Praze byl vyhlášen jako TIP Harmonie a na belgickém rádiu Classic se zařadil mezi TOP 10. Její nahrávka tří Mozartových klavírních koncertů získala všech pět zlatých hvězd Diapasonu. Jde o inspirativní a rtuťovitě aktivní umělkyni, navíc obdařenou mimořádně laskavým přístupem také k pedagogickému poslání. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl její studia na HAMU spoluprožívat, tím víc mě lákalo položit jí pár otázek.

  • Je známo, že přestože jste se na klavír učila hrát odmalička, přitahovalo vás po absolutoriu gymnázia poslání lékařky. To, že někdo navštěvuje konzervatoř, stane se přitom laureátkou mezinárodních soutěží a zároveň začne v Praze studovat medicínu, je opravdu vzácný úkaz. Co způsobilo, že jste se nakonec přece jenom rozhodla pro klavír?
    Tohle bylo opravdu nejprve těžké rozhodování. Měla jsem pocit, že bych chtěla zvládnout obojí, a zároveň jsem podvědomě cítila, že sedět na dvou židlích a dělat oba obory pořádně, jako to dělal např. Albert Schweitzer, prostě nezvládnu. Myslím, že hlavní roli sehrálo Hršelovo pracovní nasazení. Věděla jsem, že jsem potkala člověka, který mi má co říct, co předat, osobnost, charismatického kantora. Tenhle přístup na medicíně v prváku nepocítíte.
  • Na HAMU jste se dostala přímo k prof. Ivanu Moravcovi. Vzpomínáte ještě, co vám tento klavírní velikán, který vás v jednom televizním pořadu označil za svou nejlepší žákyni, na úvod řekl? Které rysy jeho pedagogického přístupu byste nejvíce zdůraznila? A vedl vás například také k tomu, k čemu se uchyloval sám, totiž k sebekontrole svých interpretačních výkonů pomocí svých vlastních pracovních nahrávek?
    Vzpomínám si dobře na naše první setkání. Chystala jsem se na tu první konzultaci, plánovanou několik měsíců před talentovými zkouškami na AMU, jako na obrovský koncert. Měla jsem pochopitelně knedlík v krku, nervy, trému. A setkala jsem se s laskavým a chápajícím člověkem. Vlastně hned od začátku se choval naprosto nenuceně, byl přátelský, cítila jsem v něm oporu. Přestože jsem si uvědomovala, u jakého Maestra se nacházím, potkala jsem pokorného a chápavého člověka.
    To jsou taky hlavní a pro mě nejdůležitější vlastnosti dobrého pedagoga. Samozřejmě že základní sebereflexí byla práce s vlastní nahrávkou. Umět si nahrát svůj výkon a posoudit ho nezaujatě. Říct si, co je na tom úplně špatně a co naopak funguje. A to jsme spolu prožívali, konzultovali. Moravec mě učil poslouchat analyticky, a myslím, že se mu to podařilo.
  • Byla to náhoda, která vás přivedla na mistrovské kurzy k ruské pianistce Nelly Akopian, nebo vás tato umělkyně lákala rovněž tím, že se v jejím repertoárovém rejstříku objevoval také Janáček, kterému jste pak (překvapivě, jako děvče z východních Čech) věnovala celé své doktorandské studium?
    Naprostá náhoda. Nelly Akopian jsem já, děvče z vesnice, před tím vůbec neznala. To, že se věnuje Janáčkovi, se vlastně dozvídám až dnes. Vzpomínám, že Pražská konzervatoř tehdy vyzvala studenty z provinčních konzervatoří, aby rozšířili řadu aktivních účastníků, a tak jsem coby pardubický vyslanec jela. Vybrat náplň práce pro doktorandské studium bylo tehdy pro nás jako pro pilotní studenty trochu jako skok do neznámé vody. Tehdy bylo cílem nastudovat kompletní dílo autora, které pro klavír napsal, a také to vše v rámci nahrávacího studia AMU nahrát. Takže vybrat si dílo velkého romantika nebo impresionisty naprosto nemělo šanci na úspěch. Doktorandské studium se předpokládá na tři, maximálně čtyři roky. Janáček se zdál být zcela vhodnou volbou a také komise, která projekty schvalovala, byla tímto návrhem nadšena.
  • Povinností každého studenta je poznat všechny epochy klavírního repertoáru, zajímalo by mě ale, ke které stylové oblasti jste od počátku sama nejvíc inklinovala. Zaujalo mě, že jste v jednom rozhovoru prohlásila: „Jsem romantička a taková zůstanu,“ a přitom jste obrovského úspěchu dosáhla také nahrávkou Mozartových koncertů. Vedl prof. Moravec váš repertoárový růst v souladu s vašim přáním? Zřejmě tomu tak bylo, je známo, že Rachmaninov nepatřil právě k jeho repertoárovým dominantám, přesto vám pomáhal s přípravou jeho Klavírního koncertu c moll pro vaše vystoupení s Českou filharmonií…
    Je to tak, jak říkáte. Skutečně mi bylo od počátku nejbližší období romantismu, ale jak člověk zraje, tak se to taky trochu přece jenom mění. Tehdy jsem se jako čert kříži vyhýbala klasicismu a teď, když jsem v Londýně měla být součástí projektu interpretace kompletních Beethovenových sonát, mi to připadalo jako výzva, do které se mi chce. Zrovna tak s Mozartem. Tak moc oceňuji interprety, kteří si s ním vědí rady. Kteří osobitě a vtipně podávají tu průzračnou krásu. Vždyť těch neosobních interpretací jako kdyby přibývalo a publikum to oceňuje se standing ovation. Copak neumíme poslouchat pravdivé výkony? S nastudováním programu u prof. Moravce nebyl vlastně nikdy žádný problém. On se rád učil i úplně nové skladby spolu se mnou a hledali jsme, kutali společně. Samozřejmě skladbami, které on sám studoval, mě prováděl snadněji. Ukázal mi technické obtíže a případně navrhl řešení.
  • Je známo, že se sama věnujete pedagogickému poslání. Představuji si, že je to pro vás také tvůrčí práce, která vás svým způsobem naplňuje…
    Ano, pedagogické práci se věnuji od 18 let. Nejprve jsem začínala na ZUŠ v Chlumci nad Cidlinou, pak pokračovala přes Konzervatoř Pardubice, následovala Vysoká škola pedagogická v Praze a v současnosti působím na Konzervatoři Jana Deyla v Praze. Učit kohokoliv mi připadá jako zajímavá výzva. Každý zcela jinak chápe, každý má svoji vlastní představu a vy jako kantor musíte rychle najít cestu, kudy ta cesta ke správnému pochopení povede. V dnešní době, kdy je přístup k mnohé literatuře a opravdu je z čeho vybírat, si užívám luxus, že studujeme se studenty široký repertoárový záběr tak, aby každému bylo s hudbou dobře. Jsem ráda, že mohu učit, a je to doplnění tvůrčí práce, jak sám říkáte. Ale obdiv patří hlavně pedagogům, kteří se s nasazením věnují dětem doslova do roztrhání. Nemohu nevzpomenout zážitky z náslechu hodin Petera Toperczera ml. anebo s radostí vždy přihlížím, jak naše Johanka vzkvétá pod působením Zuzany Hančilové. To jsou namátkou pedagogové, kterých si ohromně vážím nejen proto, že svoji práci dělají perfektně a se zápalem, ale ještě navíc velmi úspěšně.
  • Jaké vlastnosti musí mít soudobá skladba, abyste se s ní bytostně sžila a zařadila do svého repertoáru?
    Soudobá skladba nesmí být konstrukce. Obdivuji s nadšením skladatele, kteří mají svůj jazyk. Opakovaně se ráda vracím a případně premiéruji skladby např. Martina Hyblera. Ten má svoji hudební řeč a má skvělé nápady i projektové. Nechci se zde pouštět do výčtu dalších jmen. Takových zajímavých skladatelů je samozřejmě víc.
  • Přiznám se, že mě na vašem interpretačním přístupu okouzluje jakási samozřejmost, s jakou se přenášíte přes ty nejsložitější nejzauzlenější partie, jako by složité nebyly, že milujete rozpustilou rytmičnost stejně jako zpěvné legato, a to nejenom v romantické hudbě. Pociťuji v tom již výrazný osobnostní přístup. Jen namátkou uvedu například vylehčený vstup do 1. věty Beethovenova sonátového opusu 31 nebo pomalý menuet z třetí věty této sonáty, jemuž vtiskáváte téměř schubertovskou zpěvnost. Zdá se mi, že napodobovat nějaké slavné nahrávky vás neláká…
    Při studiu nových skladeb se vždy inspiruji dostupnými nahrávkami. Nutí mě poslechnout si, jak významní klavíristé přistoupili k tomu či onomu místu, ale rozhodně by mě nenapadlo někoho kopírovat. Ve finále se však vždy řídím tou stejnou metodou, kterou mě naučil prof. Moravec. Natočím si svůj polotovar a přistupuji soudně a kriticky k tomu, co slyším. Mým hlavním vzorem zůstává Ivan Moravec. Pro krásu tónu, pro opravdové nasazení, se kterým ke studiu skladeb přistupoval. Poctivě a dlouhodobě. Nikdy nenesl na trh něco, s čím se nesžil. Vždy o skladbu pečoval a nám studentům vštěpoval podobnou výchovu. Když se nám něco potom konečně povedlo nastudovat, tak řekl: „A vidíte, narodilo se vám další dítě. A teď je potřeba se o něj starat.“ Tím je řečeno vše. To, že jednou skladbu nastudujete, provedete, případně úspěšně natočíte, vůbec neznamená, že tím celý proces končí.
  • Vaše podání Janáčkovy Sonáty 1905 mě vzrušilo. I když zase. Zjistil jsem, že ve vašem podání zní tato hudba úplně jinak (rytmicky naléhavěji, s maximálně zdůrazněným staccatovým vyťukáváním ostinata v nejprudším kontrastu s něžnými melodickými záchvěvy atd.). Vím, že je to téměř nemožné, ale pokusila byste se vypíchnout nějaký klíčový moment, kterým by se měla janáčkovská interpretace řídit? To pouze jako inspiraci, nikoli návod k jakési definitivě, vím, že nalézt konečný přístup k interpretaci toho kterého díla nelze. V této souvislosti se mi vybavuje výrok prof. Moravce: „Je-li hráč dobře připraven, nic ho nebolí a publikum moc nekašle, může se jako malé zablýsknutí za noci přihodit něco, co ho nikdy nenapadlo.“
    Janáček je typický svými sčasovkami. Když nemáte pevně promyšlený charakter jednotlivých sčasovek, a to jak v rytmu, tak v náladě, snadno upadnete do romantického klišé. Myslím, že v těch relativně krátkých skladbách je nutné uchovat pevný řád. Ale přemýšlím-li nad vaším dotazem, mám pocit, že to v podstatě funguje u všech skladatelů stejně. Snažit se pochopit příběh a zahrát ho lidem.
  • Baví vás stále komorní muzicírování a chystáte se v něm pokračovat?
    Komorní hudba je naprosto neoddělitelná součást mého hudebního života. Miluji dlouhodobě spolupracovat s tělesem, v kterém mi je dobře. Což je posledních několik let případ Dvořákova klavírního kvarteta. Nevyhýbám se samozřejmě ani jednotlivým projektům s různými sólisty, ale skutečně raději mám to poctivější dlouhodobější zkoušení v jednom ansámblu.
  • V době, kdy vyjde tento rozhovor, už budete mít před sebou (vzhledem k novým vládním nařízením) místo živého koncertu online vystoupení na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného, na němž se představíte v Janáčkově Sonátě 1905, třech Dvořákových Humoreskách, Sukově klavírním cyklu Jaro a Schumannově Karnevalu. Lze to chápat tak, že jde v oblasti klavírních recitálů o vaše největší recitálové dominanty? Která vystoupení vás v nejbližším období čekají a která další díla, k nimž jste se zatím nedostala, se chystáte v dohledné době nastudovat?
    Program, který na festivalu Rudolfa Firkušného představím, jsme konzultovali s panem dramaturgem Třeštíkem. Vzhledem k tomu, že datum koncertu (3. 11.) je velmi blízko výročí nedožitých narozenin Ivana Moravce (nar. 9. 11. 1930), rozhodli jsme se, že bych tímto na svého drahého pana profesora vzpomněla a představila skladby, které jsem pod jeho vedením studovala. Stran dalších vystoupení žádné významnější angažmá rozhodně nevyhlížím, neb festival Rudolfa Firkušného je pomyslnou metou klavíristů. V lednu mě čeká recitál v Jeseníku, doufám, že se uskuteční také plánované turné po Francii, které je odloženo na březen 2021. Máme několik koncertů s kvartetem zatím jen po Čechách, ale snad nám vyjde i Kanada, která také kvůli covidu padla. Vaše otázka na díla, na která mám zálusk, mě znejistila. Klavírní paleta literatury je tak strašně široká. Momentálně se těším Skrjabinem, ale chystám se také rozšířit seznam nastudovaných skladeb Clauda Debussyho a Maurice Ravela. Mám zase po té klasicistní smršti Beethovena impresionističtější rozpoložení.

    Nahoru | Obsah