Hudební Rozhledy

Mahler – Jihlava 2020

Rafael Brom | 11/20 |Festivaly, koncerty

Hobojista Vilém Veverka a dirigent Marek Štilec

Hudební sál kláštera premonstrátů v Nové Říši byl 10. 9. dějištěm zahajovacího koncertu 19. ročníku festivalu Hudba tisíců Mahler – Jihlava 2020. Po dlouhé karanténní přestávce se festival navzdory nepřízni osudu vrátil do kulturního života jihlavského regionu a v podvečer teplého prosluněného čtvrtka vstoupila hudba do zdí kláštera, který byl několikrát ve své takřka osmisetleté historii pobořen. Sestry zakladatelky a poté bratři premonstráti jej však pokaždé znovu obnovili, neboť je dáno, že má sloužit činnosti duchovní a pastorační. V duchu hesla řádu „Být připraven ke každému dobrému dílu“ pořádá kanonie v hudebním sále řadu koncertů a komponovaných programů, mezi nimiž byl i již zmíněný hudební večer z programu festivalu Mahler – Jihlava.

Letos podruhé na stejném místě vystoupil komorní orchestr Wranitzky Kapelle pod vedením dirigenta Marka Štilce, tentokrát se znamenitým českým hobojistou Vilémem Veverkou. Program koncertu zahájila Předehra ke komické opeře Le trame deluse (Zklamané zápletky) od Domenika Cimarosy. Svěží, rytmicky pregnantní a dynamicky zvládnuté provedení mělo v klášterním sále s vysokými stropy zajímavou akustickou odezvu – hudba obklopila posluchače na každém sedadle parteru s bezprostřední slyšitelností. Při vědomí, že byla původně psána právě pro popsané prostory, má posluchač možnost zažít jistou zvukovou podobu autenticity, kterou samozřejmě instrumentálně navyšují přítomní účinkující.
Ve druhé skladbě koncertu vystoupil hobojista Vilém Veverka v sólovém partu Koncertu pro hoboj a orchestr G dur Pavla Vranického. Marek Štilec vedl orchestr ve zvukově pěkně odvážené introdukci, do které vstoupilo sólo hoboje zprvu jako barevná podpora plného orchestrálního zvuku, z něhož pak vykvetla parádní tónová exhibice. Bezprostřední dojem opravdového nasazení formovalo nejen umění pódiové mimiky, ale zejména kvalita podaného zvukového výkonu. Tři věty Vranického koncertu, který zazněl ve výtečné interpretaci a v klášterním sále v Nové Říši jako obnovená premiéra, vydaly úžasné svědectví o velikosti novoříšského rodáka, který z prostého českého venkovského sídla došel až do vídeňského Dvorního divadla, kde dosáhl hodnosti a postu prvního dirigenta. Hobojový koncert G dur komponoval pravděpodobně pro hraběte Johanna Nepomuka Esterházyho de Galántha, amatérského hobojistu, v jehož orchestru Vranický krátce také působil. Finální skladbou koncertu byla Symfonie f moll č. 49 Josepha Haydna, Hob. I: 48 La passione (Vášeň). Štilec vystavěl čtyři věty symfonie v souladu s uměřenou stylovou hodnotou a vkusně diferenciovaným dynamickým průběhem. Příjemné oživení přinesly dechové nástroje, orchestr zvládl v Menuetu zajímavý tempový a dynamický kontrast v rámci symfonie a finále zaujalo zdařile zvoleným tempem. V duchu klasického slohu byl nepateticky zobrazen i podtitul symfonie – Vášeň, ta byla uměřená a neprovokativní. Úvod festivalu, podpořeného zdravicemi, které do programu koncertního letáku připsali primátorka statutárního města Jihlavy MgA. Karolina Koubová a hejtman Kraje Vysočina MUDr. Jiří Běhounek, byl stylově, v duchu Vranického, neokázalý, spíše intimní, nicméně nepřehlédnutelný.
Na další koncerty, plánované v důsledku koronavirové pandemie až na konec listopadu, se tedy můžeme jen těšit.

Nahoru | Obsah