Hudební Rozhledy

Rybova mše scénicky

Jaroslav Someš | 02/21 |Události

Mezi neodmyslitelné tradice českých Vánoc patří ryba a Ryba. Ta první na talíři při štědrovečerní večeři a Ryba s velkým R je rožmitálský kantor Jakub Jan Ryba a jeho Česká mše vánoční, asi nejpopulárnější opus naší sakrální hudby. Incipit „Hej, mistře, vstaň bystře,“ umí zanotovat téměř každý z nás. Vánoce co Vánoce zní Rybova mše z kostelních kůrů, z koncertních pódií, z rozhlasových a televizních přijímačů, sbory nadšenců ji zpívají pod širým nebem, ba dokonce i v hale pražského Hlavního nádraží. Protiepidemická opatření z loňského roku těm hromadným akcím sice udělala přítrž, ale i tak jsme se s „Rybovkou“, jak se mši familiárně říká, mohli setkávat, kde se dalo.

Zcela originální setkání však připravil operní soubor Moravského divadla v Olomouci. Jako všechny naše scény byla i ta olomoucká už od října opět mimo provoz a zkoušelo-li se na ní, bylo to zatím jen „do zásoby“. Mohla se však využít forma streamu, a tak k Vánocům věnovali sólisté, sbor i orchestr divákům krásný dárek – Českou mši vánoční v jevištním provedení.

Scénář připravila Dagmar Hlubková, která také inscenaci režijně nastudovala. Vyšla z dějové linie, která je obsažena už v textu samotné mše (psaném v češtině, což nebylo běžné) – andělé zvěstují pastýřům narození Jezulátka, pastýři putují k jesličkám, pokloní se Božskému dítěti a odcházejí hlásat světu jeho slávu. V tom jednoduchém příběhu cítíme odraz lidových vánočních her, jak se už od středověku hrávaly na českém venkově. Proto naprosto logicky právě po nich sáhla Dagmar Hlubková, aby doplnila a posílila dějovou linii své inscenace. Jednotlivé části mše proložila výstupy z textů tzv. sousedského divadla. Evidentně nejvíc pasáží převzala z jejich novodobé kompilace, z Komedie o hvězdě, kterou v šedesátých letech 20. století připravil teatrolog Jan Kopecký.

Na základě nápaditě připraveného scénáře vznikla půvabná inscenace. Úsměv vzbudí hned od prvního okamžiku, kdy se na scéně shromáždí houf nadšených vesnických lidiček v čele s vše organizujícím panem učitelem (Jiří Přibyl), který jako Opovědník uvítá diváky a zahájí hru. A pak už se rozvine prostý příběh Rybovy mše, do nějž se mezi jednotlivými hudebními částmi prolínají činoherní výstupy s Josefem a Marií, třemi králi, čertem i králem Herodem. K barvitosti celku přispívá i vizuální barevnost, pestré kostýmy a scéna s pozadím chrámového interiéru (škoda, že v titulcích záznamu není jméno autora výtvarného řešení uvedeno). Čtveřice sólistů (Helena Beránková, Radoslava Müller Mičová, Jakub Rousek a David Szendiuch) je velmi dobře sezpívaná a dobře znějí i sborové partie (sbormistryně Lubomíra Hellová). V činoherních rolích olomoučtí pěvci dokazují také své herecké schopnosti, přirozený mluvní projev, umění jemné nadsázky a stylizace a až „nakažlivou“ chuť do hry. K nejvýraznějším postavičkám patří vedle Přibylova učitele třeba horlivý archanděl Gabriel Lucie Kordové, král Herodes Vojtěcha Pačáka, a zejména čert, kterého si vysloveně užívá Martin Štolba.

Hudebně nastudoval inscenaci dirigent Petr Šumník a slovy mše se dá říci, že také jemu a orchestru olomoucké opery „zní všecko krásně“. Instrumentální vyhrávka v Offertoriu pro to může být jen jedním z příkladů (navíc je na scéně roztomile pohybově rozehrána ve stylu mechanických betlémů).
Česká mše vánoční z jeviště Moravského divadla v Olomouci patřila k příjemným streamovým překvapením loňských Vánoc. Věřme, že se s ní v závěru tohoto roku opět setkáme, a doufejme, že to nebude jen na sítích, ale už bez omezení, naživo, na olomoucké scéně jako milý a významný přínos do jejího svátečního repertoáru.

Olomouc, Moravské divadlo – Jakub Jan Ryba: Česká mše vánoční. Dirigent Petr Šumník, scénář a režie Dagmar Hlubková, sbormistryně Lubomíra Hellová. Premiéra na YouTube 23. 12. 2020.

Nahoru | Obsah