Hudební Rozhledy

Přenosy baletů v České televizi – Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček – Vánoční příběh

Jaroslav Someš | 02/21 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

S trochou nadsázky se dá říci, že s nástupem adventu se repertoár baletních scén celého světa zúží na jeden jediný titul, a tím je Čajkovského Louskáček. I když jeho každoroční nasazení na repertoár trvá (nerudovsky řečeno) „krátce jen, ach, krátce“, jeho frekventovanost po dobu nějakých pěti, šesti týdnů je tak vysoká, že z něj dělá jeden z nejuváděnějších baletů vůbec. Každá jeho nová inscenace se zpravidla drží na repertoáru řadu sezon, počet repríz trhá rekordy a po derniéře jednoho nastudování většinou záhy následuje premiéra dalšího. Nejinak tomu bylo v případě Louskáčka v pražském Národním divadle, kde ho v roce 2004 nastudoval Youri Vámos, maďarský choreograf působící v Německu, a nazval svou verzi Louskáček – Vánoční příběh (premiéra 9. 12. 2004).

Jeho inscenace byla mimořádně úspěšná, získala si velkou oblibu u malých i velkých diváků, hrála se jedenáct let a dosáhla počtu 220 repríz. Petr Zuska za svého šéfování nahradil Vámosovo nastudování svou vlastní verzí, také s rozšířeným titulem – Louskáček a Myšák Plyšák (premiéra 3. 12. 2015), přičemž Louskáček byla ve skutečnosti „Louskáčkyně“, jak stálo v programu. Inscenace to nebyla nejšťastnější, zejména po stránce libretistických úprav. Proto nový šéf baletu ND Filip Barankiewicz vrátil po svém nástupu v roce 2017 na scénu znovu Louskáčka Vámosova (obnovená premiéra 8. 12. 2017), a ten je na repertoáru dodnes.

Také na celé vánoční období roku 2020 byla plánována jeho další představení. Koronavirová epidemie ovšem udělala plánům konec. Co by ale byly Vánoce bez Louskáčka! Proto Národní divadlo připravilo pro program ČT art na 21. 12. 2020 přímý přenos reprízy, hrané v historické budově před prázdným hledištěm. Její záznam byl následně na týden zařazen také na iVysílání ČT a kanál YouTube. Pro všechny milovníky vánočních Louskáčků to byl jistě milý dárek. Mohli jsme poznat novou (za těch 21 let už bůhví kolikátou) garnituru obsazení a znovu si připomenout všechny silné i slabší stránky Vámosovy verze. Také ona sice vychází z původního libreta Ivana Vsevoložského a Maria Petipy, založeného na pohádce E. T. A. Hoffmanna, ale stejně jako mnohé jiné choreografie upravuje děj „k obrazu svému“ – v tomto případě ho propojuje s Dickensovou novelou Vánoční koleda. A tak se tu hlavní postavou stává starý lichvář Scrooge (v přenášené repríze Marek Svobodník) a ústřední zápletkou jeho napravení. Tudíž je potřeba hodně věcí dramaticky vyřešit a odehrát, díky čemuž je 1. dějství spíše akční než taneční. Hlavním efektem je Scroogova létající postel a z vůle choreografovy se v lichvářově snu kancelista Cratchit (Patrik Holeček) nelogicky zjeví jako zženštilý ďábel a policista Bobbie (Adam Zvonař), milý Cratchitovy sestry Kláry (Ayaka Fujii), se změní v prince Louskáčka. Druhá polovina večera má vcelku tradiční podobu, tance národů, Květinový valčík a Grand Pas de Deux Kláry a Louskáčka; základní odlišnost je jen v tom, že všechno sleduje polepšený Scrooge s hejnem dětí.

Právě přítomnost dětí na jevišti spolu s akční variabilitou celé inscenace svědčí o tom, že Vámosova verze je typické rodinné představení, které myslí i na malé diváky. Stále mají na co se dívat. Zásluhu na tom má mj. výprava Michaela Scotta, evokující dickensovskou atmosféru, rozžití maloměstského rynku individualizovanými postavami i hravé a nápadité režijní detaily. Dospělí na Vámosově choreografii ocení náročnost i efektnost tanečních čísel a samozřejmě také jejich provedení. To platí i pro obsazení vybrané pro přenos – kromě Ayaky Fujii, Adama Zvonaře, Patrika Holečka a Marka Svobodníka mezi hlavní představitele patřila ještě Nikola Márová v dvojroli paní Cratchitové a Víly Vánoc. Výkony všech zaslouží vysoké uznání. Dvojice Ayaka Fujii a Adam Zvonař předvedla zmíněné Grand Pas de Deux s velkou lehkostí a elegancí, Patrik Holeček byl oživující spiritus agens dění na městském rynku a málokterý dosavadní představitel Scrooga byl tak roztančený (a ne pouze pantomimický) jako Marek Svobodník. Mezi menšími sóly zaujali např. Veaceslav Burlac a Roger Duart v Ruském tanci nebo Zuzana Časarová a Danilo Lo Monaco v Orientálním tanci. Orchestr Národního divadla řídil (v roušce) Václav Zahradník, jehož známý cit pro doprovod baletů se projevil i tentokrát.

Přes veselou sváteční náladu, kterou Louskáček – Vánoční příběh navozoval, přece ze setmělého, prázdného hlediště dýchlo trochu smutku. Chyběl potlesk diváků po jednotlivých číslech. Proto byl výborný nápad, že tam, kde to šlo (např. u Scrooga a dětí v tancích národů) tleskali svým kolegům sami účinkující. Také na závěr se rozhrnula opona do ticha, aby všichni zúčastnění nepřítomným divákům sborově popřáli veselé Vánoce a šťastný nový rok.

Přenosy baletů v České televizi – Národní divadlo, Praha – Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček – Vánoční příběh. Choreografie Youri Vámos, dirigent Václav Zahradník, scéna a kostýmy Michael Scott, světla Klaus Gärditz. Premiéra 9. 12. 2004, obnovená premiéra 8. 12. 2017, přímý přenos na ČT art 21. 12. 2020.

Nahoru | Obsah