Hudební Rozhledy

Vitální mladé smyčce

Rafael Brom | 03/21 |Festivaly, koncerty

V pondělí 1. 2. 2021 v 17.00 hodin vystoupilo Smyčcové kvarteto PKF – Prague Philharmo- nia na koncertě v netradičním koncertním sále. Donátorská Koncertní řada PKF – Lobkowicz abonmá 2021 nemohla totiž s ohledem na opatření vlády v boji proti koronavirové pandemii pokračovat v exkluzivním prostředí koncertního sálu v Lobkowiczkém paláci. Mecenáši projektu Julius Prüger a Mi- lan Popilka se nicméně s nastalou nepříjemnou situací vyrovnali šalamounsky. Reprezentativní těleso PKF – Prague Philharmonia, tedy Smyčcové kvarteto, pozval do své rezidence pan Julius Prüger a v krátkém přivítání, v němž zmínil změnu koncertního sálu, vyslovil naději, že se následující koncerty dočkají lepších okolností. „Umělce, které mám moc rád, jsme dosud vítali v krásných palácích a vždycky to byl velký zážitek.

Dnes mohu část PKF přivítat u sebe. A je to pro mě velký svátek,“ řekl Prüger. Smyčcové kvarteto PKF – Prague Philharmonia, jehož členy jsou Roman Hranička – 1. housle, Alena Kubátová – 2. housle, Marina Englmaierová – viola a Judita Škodová – violoncello, nastudovalo pro koncert dvě skladby. Nejprve hrálo Smyčcový kvartet č. 62 C dur, op. 76 č. 3, Josepha Haydna „Císařský“, označený podle Hobokenova katalogu III:77. Náhled do domácnosti a improvizovaného koncertního sálu zprostředkoval videopřenos se vším komfortem a s citlivě vedenou kamerou, která byla doplněna náhledem na zápis tempových údajů jednotlivých vět obou skladeb. Kromě toho, že kamera zachytila i dva klavíry v pozadí, nahlížela hráčům přes rameno do partů, přiblížila strukturu materiálu nástrojů a jejich barvu v různém světelném záběru. Posluchač byl tedy dokonale přítomen a konečně mohl vidět hudebníky zblízka. Kvarteto nastudovalo Haydnovu skladbu s pěkným vztahem ke stylovému zasazení skladby a s jistotou si pohrávalo s dynamikou jednotlivých vět. Velmi pěkně vystihlo rafinované zvolnění v závěru první věty, kterým pak plně naplnilo následující pomalou větu. Variace na kantabilní téma osobní hymny císaře Františka II. předávané od nástroje k nástroji mělo klid a prostotu. Následující Menuet hrálo kvarteto s náležitou hravostí dobře odpovídající jak populární formě, tak tradičnímu provedení. Finale předneslo s pěkným odstíněním razantních akcentů od lyrických dovětků. Tempový průběh věty měl jiskru i rozvahu. Ke druhé skladbě programu přistoupil soubor bez přestávky. Bylo to Divertimento F dur, KV 138, W. A. Mozarta. Třívětá skladba mladistvého komponisty (Mozart skladbu složil v roce 1772, tedy ve svých 16 letech) souboru dokonale vyhovovala. Stačilo mu, nadneseně řečeno, bezvadně zahrát noty a dojem se dostavil. Ve skutečnosti, při náležité technické zdatnosti, nejen že podrželo na úrovni všechny výrazové prostředky, které zdobily provedení předchozí Haydnovy skladby, ale vdechlo Mozartově hudbě mladistvou radost ze hry a hráčskou pohodu, jakož i ansámblovou sounáležitost. A tře- baže se konal koncert v náhradním koncertním sále s poněkud chladnou akustikou, která vysoké tóny smyčcových nástrojů přiostřovala, můžeme být navzdory nepříznivé době spokojeni. Múza tedy nemlčí i díky neohroženosti donátorů. Závěrem přidávám poděkování PKF – Prague Philharmonia za podporu také Komerční bance, Hyundai, hlavnímu městu Praze a Ministerstvu kultury České republiky.

Nahoru | Obsah