Hudební Rozhledy

Portréty velkých dirigentů - Christoph Eschenbach

Markéta Jůzová | 03/21 |Studie, komentáře

Christoph Eschenbach © foto Eric Brissaud

„Dirigent musí hledat svůj osobitý jazyk, svou řeč těla a postupně se dopracovat k nalezení vlastního stylu dirigování. Musí před hudebníky nastoupit s originálním přístupem výkladu partitury a se svébytným viděním orchestrálního pojetí zvuku.“ Christoph Eschenbach

Slavný německý dirigent a klavírista Christoph Eschenbach (*20. 2. 1940) spolupracuje s renomovanými orchestry a významnými operními domy v různých zemích světa. Jeho repertoár zahrnuje díla všech epoch až po hudbu 21. století. Na svém kontě má četné nahrávky CD a DVD pro labely Decca, Deutsche Grammophon, EMI, Koch, Ondine, Sony/BMG, Virgin Clas- sics a Warner Classics.



Ve své kariéře se stal šéfdirigentem Tonhalle-Orchester Zürich (1982–1986) a zastával post hudebního ředitele u Houstonského symfonického orchestru (1988–1999), Symfonického orchestru Severoněmeckého orchestru (1998–2004), Filadelfského orchestru (2003–2008) a Orchestre de Paris (2000–2010). Stál rovněž v čele festivalů, byl hudebním ředitelem americké přehlídky Ravinia Festival (1994–2003) a Šlesvicko-holštýnského hudebního festivalu (1999–2002). Od roku 2004 až dosud je šéfdirigentem mládežnického Šlesvicko-holštýnského festivalového orchestru.

Eschenbach působil ve vrcholných pozicích dlouhou dobu ve Washingtonu, D. C., kde byl hudebním ředitelem Národního symfonického orchestru (2010–2017) v Centru Johna F. Kennedyho pro múzická umění. V současnosti je od srpna 2019 šéfdirigentem Konzerthausorchester Berlin.

Vedle prestižních funkcí byla pro Eschenbacha důležitá hostování u renomovaných orchestrů. V Evropě spolupracoval např. s Berlínskou filharmonií, Českou filharmonií, Londýnským filharmonickým orchestrem, Mládežnickým orchestrem Gustava Mahlera, drážďanskou Staatskapelle či Vídeňskou filharmonií, v USA s Chicagským symfonickým orchestrem, Newyorskou filharmonií nebo Losangeleskou filharmonií, v Japonsku s NHK symfonickým orchestrem Tokio.

Ve své kariéře obdržel prestižní ocenění, např. v USA získal Cenu Leonarda Bernsteina na Pacifickém hudebním festivalu, jehož byl v letech 1992–1998 uměleckým šéfem. V roce 2009 získal MIDEM Classical Award a o pět let později se stal držitelem Grammy v kategorii „Nejlepší klasické kompendium“ za nahrávku děl Paula Hindemitha s houslistkou Midori a Symfonickým orchestrem Severoněmeckého rozhlasu. Ve Francii obdržel Řád umění a literatury s hodností velitele a stal se nositelem Řádu čestné legie. V Německu mu byl udělen Kříž za zásluhy 1. třídy Záslužného řá- du Spolkové republiky Německo a Velký spolkový kříž za zásluhy s hvězdou.

Rodinné zázemí, vliv osobností na tvůrčí Eschenbachovu dráhu a vedení zahraničních těles Christoph Eschenbach se narodil ve Vratislavi a jeho dětství bylo složité, protože jeho matka zemřela při porodu a otec, muzikolog Herbert Ringmann, padl ve 2. světové válce. O chlapce se starala babička, která však při útěku ze Slezska zemřela v roce 1945. Dítě bylo svěřeno do výchovy matčiny sestřenice Wallydore Eschenbach, po které Christoph přejal příjmení. Žili např. ve Wismaru nebo v Neustadtu in Holstein na severu Německa. Wallydore byla klavíristka a v letech 1948–1959 učila Christopha hře na klavír. V době dospívání hrál již i na varhany. Po maturitě na Einhardově gymnáziu v Cáchách (1959) se rozhodl studovat na Vysoké hudební škole v Kolíně nad Rýnem, kde jeho pedagogem hry na klavír byl Hans-Otto Schmidt-Neuhaus. Stěžejní bylo jeho studium na Vysoké škole hudby a divadla v Hamburku, kde k jeho hlavním pedagogům patřili klavíristka Eliza Hansen a dirigent Wilhelm Brückner-Rüggeberg.

Po vítězství v prestižní německé soutěži ARD (1962) a Mezinárodní klavírní soutěži Clary Haskil v Luzernu (1965) začal nejdříve mezinárodní kariéru klavíristy, koncertoval v Evropě i USA a zařadil se mezi nejvýznamnější klavíristy poválečného období Německa.

Zásadní pro něj bylo setkání s dirigentem Georgem Szellem, který sólistu přizval ke koncertu s Clevelandským orchestrem. Eschenbach po čase přiznal, že tehdy poznal svého mentora.

S Christophem Eschenbachem jsem se setkala v Praze, když v roce 2010 dirigoval Českou filharmonii ve Dvořákově síni Rudolfina a později v roce 2014, kdy na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro řídil Vídeňskou filharmonii ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Během našich setkání mne zajímaly Eschenbachovy vzpomínky na začátek jeho kariéry.

K dirigentům, kteří ovlivnili jeho umělecké zrání, patřili legendární mistři taktovky Wilhelm Furtwängler, Herbert von Karajan a Georg Szell. Které aspekty jejich dirigentského umění u nich obdivoval? Všichni tři byli ve svém základu velmi rozdílní. Furtwängler byl velmi emocionální dirigent. Karajan dirigoval s apolinským přístupem k barvám i zvuku ve všech směrech perspektivy. Obdivoval jsem jeho cit pro transparentnost výkladu partitury, každý tón vnímal analyticky. Georg Szell byl grandiózním sochařem zvukové výstavby kompozice díla. Přejímal jsem od nich nejrůznější stránky zkušeností. Líbil se mi jejich poetický výklad hudby. Poté si vybavil dalšího Maestra: Rád vzpomínám na svůj zážitek v Praze, kde jsem poznal práci velkého dirigenta Carlose Kleibera, přičemž kriticky zdůraznil, jak je důležité, aby umělec nalezl svůj styl: Dirigent musí hledat svůj osobitý jazyk, svou řeč těla a postupně se dopracovat k nalezení vlastního stylu dirigování. Musí před muzikanty nastoupit s originálním přístupem výkladu partitury a se svébytným viděním orchestrálního pojetí zvuku. Člověk se učí od mnoha dirigentů, ale nesmí jejich umění taktovky napodobovat. Eschenbach se do Prahy vracel několikrát, naposledy vystoupil v roce 2019 v Rudolfinu, kde řídil Českou filharmonii.

Jeho repertoár, klavírní a dirigentský, koncertní i operní, se postupně rozšiřoval a v současnosti zahrnuje rozsah skladeb od barokní hudby až po soudobou tvorbu 21. století. K pianistické tvorbě upřímně dodal: K mým nejoblíbenějším patří písňové večery, jejichž repertoár mám bohatý. Ve své kariéře často doprovázel písně, které na komorních koncertech zpívali např. tenorista Peter Schreier nebo barytonisté Dietrich Fischer-Dieskau a Matthias Goerne, s nimiž inklinoval nejvíce k tvorbě Roberta Schumanna a Franze Schuberta. Na Salcburských festivalových hrách vystoupil několikrát s úspěchem v roli klavíristy i dirigenta. Uznání kritiky si vysloužilo v Salcburku jeho nastudování Mozartových oper Don Giovanni a Così fan tutte. Za pozornost stály i jeho dirigentské výkony ve Vídeňské státní opeře v dílech Idomeneo, re di Creta W. A. Mozarta a Capriccio R. Strausse. Úspěšné bylo jeho nastudování opery Utahování šroubu B. Brittena v milánské La Scale.

Vztah ke Gustavu Mahlerovi

Eschenbach patří v současnosti k nejuznávanějším mahlerovským interpretům. Jaký je jeho vztah k provádění Mahlerových děl? K interpretacím hudby Gustava Mahlera mám velmi vyhraněný vztah, jeho skladby studuji s precizností. Poznal jsem všechna jeho díla. Když se připravuji na koncert, vždy se zajímám o knihy i dopisy a všechny dostupné informace k době a danému dílu skladatele. Mahlerova hudba je neuvěřitelně bohatá ve vyjádření dramatu i lyriky. Všechny jeho hudební obrazy působí otevřeným dojmem. Kdysi řekl, že jeho doba teprve přijde, a stalo se tak. Gustav Mahler je doslova skladatelem současnosti. A po zamyšlení ještě podotkl: Všechny jeho symfonie jsou rovnocenné a plnohodnotné. Považuji je za vzácná hudební díla, která jsou velmi rozličná. Nádherné jsou jeho písňové skladby.

K pozitivním ohlasům odborné kritiky a nadšených milovníků hudby v reakcích na jeho koncerty a nahrávky Mahlerovy tvorby se však vyjádřil s nadhledem: Vím, že mnozí lidé oceňují mé interpretace děl Gustava Mahlera, ale já se dlouho stavím proti specializaci, i když jsem nahrál všechny jeho symfonie, natočil mnohá CD a DVD. Přesně tak miluji hudbu Antona Brucknera, stejně mám v oblibě díla Ludwiga van Beethovena a mnoho skladeb 20. a 21. století.

Pohled na Českou filharmonii a orchestrální zvuk

Česká filharmonie je vysoce profesionální těleso, které umí nádherně vyjádřit emocionální proměny v Mahlerově hudbě. Česká filharmonie je vynikající, zejména jemnost lesních rohů a pozounů je nádherná. Také smyčce zní překrásně, cítíte v nich ryzí českost. I Český filharmonický sbor Brno je vynikající a skutečně dosahuje prvotřídní kvality, vyjádřil se s radostí Ch. Eschenbach během našeho setkání v Praze.

S ohledem na jeho bohaté zkušenosti s mnoha orchestry jsme hovořili i o složité problematice srovnávání výkonů různých těles. Dirigent se upřímně zamyslel: Je velmi těžké orchestry srovnávat, především na nejvyšší úrovni, protože každé těleso má svou specifičnost a tvoří jej osobnosti. Rozdíly také vycházejí z hudby, ale když diriguji, zapomínám na odlišnosti těles, jsem plně ponořen do partitury a soustředím se na svou spolupráci a hráče. Pro Vídeňskou filharmonii je typický krásný vídeňský zvuk.

Pro slavný orchestr v rakouské metropoli je ovšem velmi důležitá tradice nejen v dramaturgii programů, ale především v přístupu k interpretaci skladeb. Eschenbach důrazně k otázce zvuku zahraničních těles dodal: Jsem proti globalizaci zvuku, a proto rád vnímám orchestrální charakteristiky. Přirozeně je mnoho těles, které třeba v rozhlase nejdou od sebe odlišit, ale Vídeňská filharmonie má stále svůj vlastní zvuk a Berlínská filharmonie rovněž. Slavný,filadelfský zvuk‘ má i americký Filadelfský orchestr, který zní úplně jinak než Chicagský symfonický orchestr nebo Newyorská filharmonie, jež se podobají. Snažím se podporovat právě specifické orchestrální charakteristiky.

O umělecké dráze Maestra byly natočeny dokumentární filmy: Christoph Eschenbach – Portrét klavíristy (ZDF 1977) a Dirigent Christoph Eschenbach – Aus der Stille in die Musik / Z ticha do hudby (2017, Arte TV). Originálně je koncipována také internetová oficiální platforma s jeho nahrávkami a ukázkami z umělecké tvorby pod názvem Christoph Eschenbach Channel.

Nahoru | Obsah