Hudební Rozhledy

Editorial 04/21

Hana Jarolímková | 04/21 |Úvodník

Vážení čtenáři,
vstupujeme do měsíce dubna v atmosféře, řečeno velmi mírně, neradostné. Speciálně naše země jakoby si měla vypít svůj kalich hořkosti až do dna. Zprávy o postupující epidemii koronaviru jsou od března alarmující a kdesi v pozadí už se tyčí temné stíny hrozícího kolapsu zdravotnictví. Inu doba je těžká a složitá. Tím spíše bychom si měli nacházet alespoň paprsky naděje a ostrůvky klidu. A opět, jako již mnohokrát předtím, jeden ze záchranných pásů představuje umění, z našeho pohledu zejména hudba. Vztah hudby a života v krizových situacích velmi přesně vystihuje citát básníka Christiana Morgensterna: „Surovost života z ničeho tak drasticky nevyplývá, jako z konfrontace s ušlechtilou hudbou.“

O tom podal řadu svědectví nejen prostřednictvím svých hudebních produkcí, ale i rozhovorů na dané téma československý básník a písničkář, jeden z hlavních představitelů politického protestsongu Karel Kryl (†1994), jehož sedmasedmdesáté výročí narození připadá na 12. duben. Rovněž Karlu Krylovi předurčily sudičky život v době složité a nelehké, byť z jiných důvodů, než je ta dnešní. Byly to okolnosti politické. Bipolární rozdělení světa na část demokratickou a autoritářskou, z níž ta druhá byla tvrdě kontrolována komunistickou mašinerií se Sovětským svazem v pozadí. Po krátkém svobodném nadechnutí 60. let, jež dávalo jistou naději do budoucna, přišla brutální invaze vojsk SSSR a jeho spojenců a nastalo podivné šedivé bezčasí normalizace, spjaté s tvrdým potlačováním jakýchkoliv projevů svobodného myšlení a samostatného uvažování.
Jistě můžeme namítnout, že obě epochy, tu minulou i tu dnešní, nelze srovnávat, ale není tomu tak. Možné to je, rozdíl je pouze v tom, že všudypřítomné zlo v minulosti útočilo na sféru duchovní a v současnosti je útok veden na samou podstatu reálného bytí. Jestliže Karel Kryl burcoval svědomí národa a vyzýval k boji proti plíživému nebezpečí, dnes je situace složitější. Covid totiž zcela zákeřně podrývá zdánlivé jistoty našich životů a ukazuje nám, jak křehké na tomto světě naše bytí je. Co je ovšem horší, epidemie a její následky surově zamíchaly celou společností. Ta na místo toho, aby se semkla ve společném úsilí čelit situaci, s níž nemáme žádnou zkušenost, se naopak hluboce rozdělila a na povrch vypluly sobecké zájmy nejen některých jedinců (kteří např. nemohou vydržet chvíli bez moře a často sem přivlečou další koronavirové mutace), ale i celých, mnohdy početných skupin.
Vraťme se však zpět k hudbě. Téma covidu totiž proniklo i tam, konkrétně do současné operní tvorby, kdy ve Finsku byla nastudována opera „Covid fan tutte“, doklad toho, jak pohotově zareagovala „paní hudba“, reprezentovaná několika umělci, odlehčenou formou na téma více než závažné (psali jsme o tom v HR č. 12/2020, str. 31). Jedná se o humornou nadsázku, a humoru, který zahání nebezpečné depresivní myšlenky, je zapotřebí dnes více než kdy jindy.
V ostrém kontrastu k výše uvedenému jsou pak nehudební aktivity některých hvězdiček hudebního šoubyznysu, komentujících covidovou situaci zcela nevhodně zlehčující formou a šířících různé konspirativní teorie, což ale nestojí za seriózní zájem. A jsme opět u Karla Kryla, který proti tehdejší umrtvující situaci v kultuře a společnosti bojoval svými songy. Je škoda, že se dnes nenašel někdo, kdy by obdobným způsobem bojoval proti malomyslnosti většiny společnosti vyplývající z do této doby nepoznané situace. Hudba má tu moc. Proč ji tedy nevyužít?
Hana Jarolímková, šéfredaktorka

Nahoru | Obsah