Hudební Rozhledy

Portréty velkých dirigentů - Heinz Holliger

Jana Vašatová | 04/21 |Studie, komentáře

Heinz Holliger

S Heinzem Holligerem jsme se u nás nejspíše všichni seznámili v 70. letech 20. století jako s protagonistou objevné nahrávky triových sonát Jana Dismase Zelenky a později i jeho Capriccií. Obojí natočil pro firmu ECM spolu s hobojistou Mauricem Bourgem, fagotistou Klausem Thunemannem ad., první v roce 1972, druhé album v roce 1977 s Cameratou Bern. Osobně se u nás představil na Pražském jaru 1998 se svým Heinz Holliger Ensemble a na témže festivalu znovu v roce 2007, tentokrát s Cameratou Bern.

Švýcarský skladatel, hobojista a dirigent Heinz Holliger se narodil 21. 5. 1939 v Langenthalu v bernském kantonu v rodině lékaře. Jako šestiletý začal hrát na klavír a v deseti letech také na hoboj. Jeho první kompozice vznikly už roku 1953, o tři roky později začal vedle gymnázia studovat na konzervatoři v Bernu. Studia ho dále zavedla do Paříže a Basileje. Jeho učiteli na hoboj byli Emile Cas- sagnaud a Pierre Pierlot, na klavír Sava Savov a Yvonne Lefébure, kompozici studoval u Sándora Veresse a Pierra Bouleze na hudební akademii v Basileji a zároveň působil jako sólohobojista Basilejské orchestrální společnosti.

Umělecký start

Po vítězstvích na prestižních mezinárodních soutěžích v Ženevě a ARD v Mnichově se naplno rozběhla Holligerova světová sólová kariéra a řada významných skladatelů mu věnovala svá díla. Patří k nim mj. Hans-Werner Henze, Elliot Carter, Frank Martin, Krzysztof Penderecki, Henri Pousseur, György Ligeti, Witold Lutosławski, Karlheinz Stockhausen, Toru Takemitsu, Isang Yun nebo Luciano Berio. Některá z těchto děl jsou psána nejen pro hoboj, ale rovněž pro harfu, na kterou hrála Holligerova manželka Ursula Holliger.

V roce 1961 vznikla jeho první gramofonová nahrávka a v roce 1965 byl povolán jako profesor na vysokou hudební školu ve Freiburgu. Od roku 1975 byl stálým hostujícím dirigentem Basilejského komorního orchestru a v roce 1986 následovníkem jeho zakladatele Paula Sachera. O rok později založil spolu se skladateli Jürgem Wyttenbachem a Rudolfem Kelterbornem Basilejské hudební fórum, organizaci, která svou koncertní činností navázala na práci v té době zaniklého Basilejského komorního orchestru. V témže roce 1987 založil s klavíristou Andràsem Schiffem dodnes slavný a už víc jak čtvrt století prosperující svatodušní festival v Ittingenu – Ittinger Pfingstkonzerte.

Od 50. let získal Heinz Holliger jméno nejen jako hobojista, ale také jako skladatel. Jeho dílo zahrnuje skladby pro nejrůznější obsazení a určení – díla scénická, orchestrální, komorní a vokální skladby, skladby pro sólové nástroje. Holliger tíhne nejen ve svých vokálních dílech k lyrickým textům a odkazu básníků, jejichž život byl z různých důvodů „ na pomezí“ – ať už se jedná o Friedricha Hölderlina, Nelly Sachs, Georga Trakla nebo Nikolause Lenaua.

Počátky dirigentské dráhy a vlastní kompozice

Ke startu Holligerovy dirigentské kariéry došlo náhodou: roku 1963 zaskočil v Amsterdamu jako dirigent při provedení své malé kantáty pro tenor, flétnu, housle, violu, violoncello a harfu s názvem Erde auf Himmel. K tomu navštěvoval dirigentské kurzy Pierra Bouleze a soukromě se vzdělával u Francise Travise. Z počátku dirigoval téměř výhradně vlastní díla. Ovšem jejich výčet, přestože se týká výlučně premiér, je zároveň téměř úplným Holligerovým kompozičním katalogem.

Z komorních je to např. Pneuma pro malý žesťový soubor (1971 Amsterdam), na festivalu v Donaueschingenu provedl v roce 1985 několik svých skladeb s komorním souborem rozhlasového orchestru SWR; ve spolupráci s Cameratou Bern premiéroval v roce 1996 ve Freiburgu vokálně-instrumentální skladbu Dunkle Spiegel, objednanou Mezinárodní Bachovou společností, a v roce 2001 skladbu Meta arca, komponovanou na objednávku Cameraty Bern k 50. výročí tohoto orchestru; s Basilejským komorním orchestrem nastudoval roku 1975 Atembogen, skladbu věnovanou Maje a Paulovi Sacherovým, a v roce 1985 Turm-Musik pro sólovou flétnu (hrál dedikant Aurèle Nicolet, s nímž Holliger často spolupracoval), malý orchestr a magnetofonový pás. S Basilejským symfonickým orchestrem premiéroval Holliger 1987 Zwei Liszt-Transkriptionen pro velký orchestr.

Pro velký orchestr je určena i (S)irat(ó), skladba psaná na objednávku Švýcarského festivalového orchestru k 50. výročí vzniku – pod jeho taktovkou zazněla v roce 1993 na festivalu v Lucernu. Pro Dny nové komorní hudby ve Wittenu zkomponoval a v roce 1991 se sólistickým ansámblem uvedl 12 písní na texty Roberta Walsera s názvem Beiseit; na objednávku Nadace pro Helvetia vznikly v roce 1985 orchestrální fragmenty Tonscherben, které hrál Orchestr Románského Švýcarska – a k 75. výročí jeho vzniku zkomponoval Holliger Houslový koncert Hommage à Louis Soutter, věnovaný houslistovi Thomasi Zehetmairovi; první tři části koncertu zazněly 1995 v Lausanne v podání jubilujícího orchestru, další, napsaná v roce 2002, pak téhož roku v Heidelbergu s rozhlasovým orchestrem SWR. Podobně postupně se rodilo Holligerových Pět písní na básně Georga Trakla (premiéry jednotlivých částí: 2002 s Berlínskými filharmoniky, 2006 s Basilejským symfonickým orchestrem, 2007 s Filharmonií Monte-Carlo – sólistkou byla vždy altistka Cornelia Kallisch).

Dirigentem 21. století

Na koncertě v Kolíně nad Rýnem v roce 2001 dirigoval Holliger ve svých skladbách Flüsterfuge a Zirkelkanon členy Evropského komorního orchestru a s tamním rozhlasovým orchestrem uvedl roku 2002 v premiéře Recitanto pro violu a malý orchestr se sólistkou Tabeou Zimmermann. Na festivalu v Curychu zazněla v roce 2008 v premiéře skladba Ardeur noire podle Debussyho v podání orchestru Tonhalle a Švýcarského komorního sboru; Juliane Banse byla sólistkou jí věnovaných a festivalem Wien Modern 2002 objednaných deseti písní na texty Anny Marie Bacher s názvem Puneigä, hrálo Collegium Novum Zürich. V Ženevě mělo v roce 2004 v jejím podání za doprovodu Komorního or- chestru Lausanne premiéru Šest písní na básně Christiana Morgensterna. Se členy Ensemble Intercontemporain provedl Holliger na festivalu v Lucernu 2005 Toronto exercises – skladbu objednanou hudební katedrou univerzity v Torontu. Machaut Transcriptions si objednal Západoněmecký rozhlas a za Holligerova řízení zazněly v roce 2010 v Kolíně nad Rýnem v podání Hillliard Ensemble a Švýcarských komorních sólistů. Pro rok 2012 u Holligera objednal skladbu Salcburský festival – dvojkoncert Janus pro housle, violu a malý orchestr premiérovali za autorova řízení Thomas Zehetmair, Ruth Killius a Orchestr Mozartea v Salcburku; v Lucernu v rám- ci slavného festivalu uvedl Holliger v roce 2014 se souborem Lucernské festivalové akademie a Lotyšským rozhlasovým sborem svůj Scardanelli-Zyklus – dvouapůlhodinovou kom- pozici pro sólovou flétnu, malý orchestr, magnetofonový pás a smíšený sbor, na které pracoval průběžně v letech 1975 až 1991.

Operním dirigentem

Není bez zajímavosti, že Holligerovo první scénické dílo (které ještě sám nedirigoval) – Der magische Tanzer – připravil v roce 1970 v Basileji choreograf Pavel Šmok, který zde počátkem 70. let působil jako šéf baletu. Už v roce 1978 ale uvedl Holliger jako dirigent v Hamburku svou krátkou operu Come and go podle Samuela Becketta, komponovanou na objednávku tamní Státní opery Hamburk – autorem scény byl jeho bratr, Erich Holliger.

Jako operní dirigent vystoupil Heinz Holliger také v roce 1998 v Curychu, při uvedení opery Sněhurka na vlastní text podle Roberta Walsera. Nahrávka opery pro ECM získala Grammy Award 2002. Roku 2018 měla v Curychu premiéru Holligerova celovečerní opera Lunea na libreto Händla Klause podle textů básníka Nikolause Lenaua. Sólisty byli mj. Christian Gerhaher a Juliane Banse, orchestr Philharmonia Zürich a Basilejské madrigalisty řídil autor. Provedení získalo cenu časopisu Opernwelt jako Světová premiéra roku.

Repertoár a nahrávky

Dirigentský repertoár Heinze Holligera se ale od vlastních děl záhy rozšířil i na další skladby, zahrnující období od baroka po současnost. Těžiště jeho zájmu tvoří díla Josepha Haydna, W. A. Mozarta, Roberta Schumanna, Franze Schuberta, Clauda Debussyho, Bély Bartóka, Antona Weberna, Albana Berga ad. Velkou zásluhu má o znovuobjevení děl pozapomenutých autorů, jako byl J. D. Zelenka nebo Ludwig August Lebrun. Na opačném pólu stojí Holligerův zájem o soudobé umění: v roce 1987 spoluzakládal Basler Musikforum a na jeho koncertech pravidelně řídil Mladou německou filharmonii a Ensemble Modern.

Skladatel, ke kterému se však dodnes hlásí a který ho nejvíce ovlivnil i jako autora, je Robert Schumann. Svůj hold mu Holliger vzdal objevnou nahrávkou kompletu Schumannova orchestrálního a koncertantního díla se Symfonickým orchestrem Západoněmeckého rozhlasu Kolín nad Rýnem. Stejně jako u Holligerovy nahrávky symfonií Franze Schuberta s Basilejským komorním orchestrem na nich kritika oceňuje autentičnost provedení bez instrumentačních retuší a zvu - kovou průzračnost.

Nahrávky vznikly pro vydavatelství Sony a Audite. Holliger nahrával i pro Teldec, Philips nebo ECM a je držitelem např. Diapason d'Or, Midem Classical Award, Edison Award, Grand Prix du Disque a různých dalších cen.

Světové orchestry

Heinz Holliger je jako stálý hostující dirigent spjat s rozhlasovým orchestrem SWR ve Stuttgartu, s Festivalovým orchestrem Budapešť a Komorním orchestrem Lausanne, kde působil v letech 1998 až 2001 jako šéfdirigent. Dirigoval řadu světových orchetrů – např. Berlínské filharmoniky, Cleveland Orchestra, Vídeňské filharmoniky a Vídeňské symfoniky, English Chamber Orchestra, Philharmonia Orchestra London, orchestr opery v Curychu, orchestr tamní Tonhalle i Curyšský komorní orchestr, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu v Mnichově, Symfonický orchestr rozhlasu v Kolíně nad Rýnem, Orchestr Románského Švýcarska, Symfonický orchestr Frankfurt, Drážďanskou filharmonii, Concertgebouw Amsterdam, Národní orchestr v Lyonu, Štrasburské filharmoniky nebo japonský Mito Chamber Orchestra, jehož generálním ředitelem je Seiji Ozawa. Dlouhodobě spolupracuje s Evropským komorním orchestrem.

Ocenění

Heinz Hollliger je mimořádně bohatá osobnost a je těžké rozlišit, které oblasti jeho činnosti především patří ocenění, jež mu byla udělena: Frankfurter Musikpreis 1988, Ernst von Siemens Music Award 1991, Prix de Composition Musicale de la Fondation Prince Pierre de Monaco 1994, skladatelská cena Švýcarské asociace hudebníků, Leonie-Sonnig Prize města Kodaně, umělecká cena města Basileje, Premio Abbiati benátského Biennale, čestný doktorát univerzity v Curychu ad. Roku 2007 se stal prvním nositelem Zurich Festival Award, v roce 2008 obdržel Rheingau Musikpreis, roku 2017 Robert-Schumann-Preis města Zwickau, roku 2019 International Isang Yun Composition Award. V dubnu 2003 mu Cité de la Musique v Paříži věnovala celý koncertní týden jako skladateli, dirigentu a hobojistovi. Kromě toho byl Holliger rezidenčním skladatelem řady předních festivalů a orchestrů, mj. Orchestru Románského Švýcarska a festivalů v Lucernu a Zermattu, a je čestným členem uměleckých akademií a držitelem čestných doktorátů řady světových univerzit.

Nahoru | Obsah