Hudební Rozhledy

Dvě březnová jubilea: Alain Boublil a Liza Minelli

Michael Prostějovský | 04/21 |Studie, komentáře

Alain Boublil © fotoarchiv

ALAIN BOUBLIL – 80 LET
V pátek 5. března oslavil osmdesáté narozeniny francouzský textař a libretista Alain Boublil, který se do povědomí muzikálových fanoušků zapsal zejména jako spolupracovník Clauda-Michela Schönberga a autor textů k jeho muzikálům Bídníci či Miss Saigon.

Narodil se 5. 3. 1941 v Tunisku, nicméně většinu života prožil ve Francii. Do Paříže se přestěhoval v 18 letech, a takřka okamžitě si zde našel práci v hudebním průmyslu. Nechal se zaměstnat nahrávací společností vyhledávající mimo jiné nové mladé talenty, což mu později přivedlo do života několik zásadních lidí, zejména Clauda-Michela Schönberga. Jejich první spolupráce byla ryze profesionální, protože Boublil produkoval jednu ze Schönbergových písní. Teprve později došlo k prohloubení jejich vzájemného vztahu i v osobní rovině a zahájení dlouholeté úspěšné spolupráce. A mohla za to vlastně tak trochu náhoda. Schönberg byl totiž uměleckým ředitelem ve společnosti EMI řízené Frankem Pourcelem, otcem Françoise Pourcelové, s níž se Boublil v roce 1969 oženil.

V 60. letech Boublil textoval převážně samostatné písně, v 70. letech však přišel s nápadem na první velký projekt. V roce 1972 totiž viděl na Broadwayi muzikál Jesus Christ Superstar a rozhodl se do Francie přinést něco podobného. V následujícím roce tedy ve spolupráci se Schönbergem vytvořil rockovou operu inspirovanou národními dějinami – La Révolution française. Paříž ale na rozdíl od West Endu či Broadwaye neměla muzikálovou tradici ani žádnou žánrově zaměřenou scénu. Tvůrci se proto rozhodli nejprve vytvořit hudební nahrávku, na niž následně navázala inscenace. V případě obojího se jednalo o bouřlivý úspěch, který je podnítil k další práci.

Boublil i dál navštěvoval muzikály na Broadwayi i West Endu, protože se pro něj staly nevysychající studnicí inspirace. V roce 1977 navštívil v Londýně obnovenou premiéru muzikálu Oliver!, což ho přivedlo na myšlenku hledat základ pro další muzikál v literatu ře. V roce 1978 se tak začali rodit Les Misérables (Bídníci). Premiéra muzikálu se odehrála v Paříži dva roky nato v září 1980 a jednalo se o nečekaný úspěch, jelikož během tří měsíců uvádění inscenaci zhlédlo na stovce repríz půl milionu diváků. Trvalo však další tři roky, než se tvůrcům povedlo povýšit jejich dílo na další úroveň. V roce 1983 se sešli s divadelním producentem Cameronem Mackintoshem, který chtěl muzikál představit anglofonnímu publiku. Stalo se tak 8. 10. 1985, kdy se konala londýnská premiéra. Kritici dílo absolutně strhali, diváci se však nenechali negativními recenzemi ovlivnit a Bídníci v Londýně slavili bouřlivý úspěch, který se opakoval i po broadwayské premiéře v roce 1987. Následovala řada dalších nastudování po celém světě včetně několika českých a také filmová verze z roku 2012. Bídníci se dnes řadí k nejúspěšnějším a nejdéle hraným muzikálům a po celém světě je vidělo na 50 milionů diváků.

Další projekt Boublila a Schönberga, muzikál Miss Saigon, vychází z libreta Pucciniho opery Madama Butterfly, dějová linka však byla upravena. Příběh je zasazen do období vietnamské války a sleduje osudy amerického vojáka a mladičké Vietnamky, kteří se sblíží právě během válečného konfliktu. Tentokrát už tvůrci pracovali přímo s anglickým libretistou, protože chtěli svůj nejnovější projekt představit anglofonnímu publiku. Londýnská premiéra se odehrála v záři 1989 a i tentokrát se jednalo o ohromný úspěch. Zdejší inscenace se dočkala zhruba 4200 repríz a víc než 4000 představení se odehrálo i na Broadwayi, kam se muzikál dostal v dubnu 1991. I tento muzikál je dobře známý divákům po celém světě včetně těch českých.

Boublil se spolu se Schönbergem podílel ještě na dvou dalších muzikálech – Martin Guerre, inspirovaný francouzskou historií, a The Pirate Queen, vycházející ze životních osudů irské dobrodružky a pirátky Grace O'Malley. Ani jeden z nich však už nezopakoval ohromný úspěch Bídníků a Miss Saigon.

Se skladatelem Michelem Legrandem pak vytvořil Boublil za spolupráce se Schönbergem také muzikál Marguerite na motivy románu Dáma s kaméliemi. Světovou premiéru měl v Londýně v roce 2007. Odehrával se v okupované Paříži za druhé světové války a jeho hlavní hrdinkou byla barová zpěvačka Marguerite, která prožívá milostný trojúhelník mezi nacistickým generálem a mladým jazzovým pianistou židovského původu, navíc členem odboje. Je hrdinkou na rozcestí, rozhoduje se mezi životem v přepychovém pozlátku, vykoupeném kolaborací, a velkou i zároveň poslední láskou. Divadelní kritiky nešetřily chválou, přesto se Alain Boublil rozhodl dílo kompletně přepracovat do nové autorské podoby. A právě tuto zbrusu novou verzi mohli diváci spatřit v prosinci 2010 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Navíc inscenace vznikla s přímou účastí autora – tedy věc u nás dosud nevídaná. S Alainem Boublilem přijela do Ostravy i jeho žena Marie Zamora, která byla nejen spoluautorkou nového scénáře, ale se šéfkou souboru Gabrielou Petrákovou ostravskou inscenaci také spolurežírovala.

Na otázku, co jej přimělo k tomu uvést Marguerite v České republice, Alain Boublil odpovídá: „K tomu, zdá se, přispěla náhoda. Když se muzikál uváděl v Londýně, vidělo jej několik lidí z České republiky, kteří pak stáli za jeho uvedením v Ostravě. Přemýšlel jsem tedy, jestli je vůbec možné tento příběh v Ostravě hrát. Jestli ho divák pochopí. To zpracování pro Londýn bylo poměrně obtížné, a ne v každé zemi mohlo fungovat. Ptal jsem se na různé věci a vyslechl také vyprávění o české ,Dámě s kaméliemi‘. (Osud české herečky Lídy Baarové, která měla milostnou aféru s nacistickým ministrem propagandy Goebbelsem.) Ten příběh mne zaujal. Slavná žena, která měla za války milostnou aféru se samotným Goebbelsem. A právě to mě přesvědčilo, že Marguerite může být dobrým příběhem i pro Ostravu. Ale rozhodl jsme se hru mírně přepracovat, protože tím příběhem jsem byl opravdu posedlý. Někdy to chvíli trvá, než dopíšu scénář do finální podoby. Tak to bylo i s Bídníky, u kterých to trvalo skoro deset let.“

LIZA MINELLI – 75 LET

12. března oslavila své už 75. narozeniny americká zpěvačka a herečka Liza Minelli. Jméno jedné z nejslavnějších osobností světového šoubyznysu posledního půlstoletí zná snad každý náš posluchač a příznivec muzikálu.

Otcem zpěvačky Lizy Minelli je oskarový filmový režisér Vincent Minelli, matkou pak Judy Garland, hvězda filmových muzikálů 30. až 50. let minulého století. Liziny umělecké kořeny jsou však mnohem hlubší. Umění a zábavě se totiž věnovalo již pět generací jejích předků. Účinkovali zejména v americkém vaudevillu či vystupovali v cirkusech. Je proto zcela pochopitelné, že také Liza namířila svoji kariéru na jeviště a před filmové kamery.

Na filmovém plátně se poprvé objevila už ve třech letech ve filmu In the good old Summertime, kde hrála po boku své matky malou roli její dcery. Ve 13 letech pak vystoupila v televizní show Gena Kellyho. Společně s ním zpívala a tančila v čísle For Me and My Gal. Jednalo se o repliku téhož čísla, které ve stejnojmenném filmu z roku 1941 s Kellym tančila Lizina matka Judy Garland. Již při tomto vystoupení si kritici i diváci všimli Lizina mimořádného talentu, který později prokázala ještě mnohokrát. Především pak ve své nejslavnější roli Sally Bowlesové ve filmovém zpracování muzikálu Johna Kandera a Freda Ebba Kabaret.

Liza Minelli natočila muzikál Kabaret ve svých pouhých šestadvaceti letech. Za výkon v roli berlínské šantánové zpěvačky Sally Bowlesové tehdy obdržela Oskara, Zlatý globus, britskou filmovou cenu BAFTA a několik dalších ocenění. V té době však už za sebou měla úspěchy i na divadelních jevištích.

Po účinkování na newyorské Off-Broadwayi a v londýnském West Endu se přímo na Broadwayi poprvé objevila v muzikálu Johna Kandera a Freda Ebba Flora, the Red Menace (Flora, rudé nebezpečí). Oba tvůrci tehdy s mladou herečkou spolupracovali vůbec poprvé, ovšem posléze se jejich kariéry propojily. Ona účinkovala v jejich muzikálech a show, oni jí psali role a písně takříkajíc „na tělo“. Za titulní roli v muzikálu Flora, rudé nebezpečí obdržela Minelli svou první Cenu Tony. Stala se tak vůbec nejmladší ženou v historii, která toto nejvyšší americké divadelní ocenění získala.

Cenu Tony později obdržela ještě několikrát: v roce 1974 získala speciální cenu za „dodání lesku broadwayské sezoně“ díky show Liza at the Winter Garden a v roce 1978 za hlavní roli v muzikálu The Act. Další nominace za muzikál The Rink v roce 1984 se v zisk ceny neproměnila. Svoji zatím poslední Tony si z ceremoniálu jejich udílení odnesla v roce 2009 za koncertní show Liza's at the Palace.

Liza Minelli je jednou z pouhých 21 umělců v historii, kteří získali jak filmového Oscara, tak televizní Emmy, hudební Grammy i divadelní cenu Tony. Kromě nich samozřejmě obdržela i desítky dalších ocenění. V roce 2007 jí newyorská Mercy College dokonce udělila čestný doktorát za její pět desetiletí trvající kariéru v několika rozmanitých žánrech a zároveň za její charitativní činnost. Minelli se v posledních desetiletích výrazně angažuje kupříkladu v boji proti nemoci AIDS.

Po celou dobu své kariéry se vedle divadla a filmu věnovala i koncertní činnosti. Své show uváděla v New Yorku, na turné po Spojených státech i v zahraničí a připravila i několik speciálních koncertů pro televizi. V roce 2000 Liza Minelli vážně onemocněla virovou encefalitidou a černé scénáře jí předpovídaly invalidní vozík, a dokonce ztrátu řeči. Minelli se však nemoci vzepřela a po roce se dokonce vrátila na pódia vystoupením na výročním koncertu svého přítele Michaela Jacksona v Madison Square Garden. O další rok později uspořádala v Londýně a New Yorku samostatnou koncertní show Liza je zpět!, na níž zpívala i někdejší hit své matky „Over the Rainbow“ z filmového muzikálu Čaroděj ze země Oz. Na filmovém plátně se zatím naposledy objevila v roce 2010, a to v úspěšném filmu Sex ve městě 2. Zatančila a zazpívala v něm hit zpěvačky Beyoncé „Single Ladies“. Ani v posledním desetiletí Liza Minelli nezahálela, byť místo velkých koncertních show dávala přednost menším a komornějším recitálům s retrospektivním repertoárem.

Vychází ve spolupráci s agenturou musial media

Nahoru | Obsah