Hudební Rozhledy

15 let RockOpery Praha

Martin Nejedlý | 08/21 |Rozhovory

Pavla Forest a Milan Steigerwald © foto Vladimír Wiesmaier

Autorské hudební divadlo RockOpera Praha skladatele Milana Steigerwalda (MS) a libretistky Pavly Forest (PF) slaví letos 15 let od uvedení prvního koncertního představení rockové opery Antigona. Oslavy se ovšem nemohou konat v plném rozsahu kvůli vládním opatřením proti šíření koronaviru. RockOpera Praha tedy v současnosti nabízí svým fanouškům alespoň živé internetové streamy a i přesto, že doba kultuře příliš nepřeje, dokončuje autorská dvojice v současnosti již svoji třináctou operu Maria Madonna. A to jistě za několik otázek, které jsem položil Milanu Steigerwaldovi a Pavle Forest, stojí…

  • Oba máte klasické hudební vzdělání… Kde se objevila myšlenka věnovat se právě žánru rockové opery?
    PF: Od začátku profesionální kariéry se souběžně věnujeme tvorbě a vydávání jak klasické, tak rockové hudby. Nápad vytvořit RockOperu vznikl poté, co jsme viděli koncert kapely Rammstein s úžasnými efekty, ale chyběl příběh. V mládí jsme chodili na operní představení a poslouchali klasickou hudbu z desek (mě hodně oslovila třeba Julietta od Bohuslava Martinů), tak jsme se rozhodli doplnit rockovou show o příběh. Natáčeli jsme tehdy klasické hlasy, jako například mezzosopranistku Olgu Štěpánovou, která nám nazpívala nějaké party pro King Size. Zjistili jsme, že se dají tyto dva světy propojit a že expresivita klasického zpěvu se pojí s naší rockovou tvorbou.

    MS: V oblasti vážné hudby se pohybuji samozřejmě od dětství, pod vlivem rodičů jsem dostal klasické vzdělání. Jako teenager jsem zaslechl zkreslené kytary, a to mi změnilo život. S Pavlou jsme založili kapelu King Size a zároveň produkovali klasickou hudbu. Začali jsme spolupracovat s varhaníkem Jaroslavem Tůmou, ten nás navedl na další spolupracovníky, jako například flétnistu Yoshimi Oshimu, se kterými jsme pořizovali klasické nahrávky, a to přímo v autentickém prostředí, jako jsou kostely a hudební sály. Naše praxe s klasikou a obliba rocku vyústily ve vznik konceptu RockOpery.
  • Před patnácti lety nebyla kombinace tvrdé muziky a klasického operního zpěvu s rockovým stylem v Čechách úplně obvyklá. Odkud jste čerpali inspiraci?
    PF: Inspiraci jsme získávali v praxi spoluprací s klasickými hudebníky, které rovněž zajímalo, jak to funguje ve světě rocku, například odlišný způsob nahrávání. Pravdou je, že někteří z nich se v rock opeře úplně našli. Pro první operu, Antigonu, jsme hledali nejlepší dramatické hlasy u nás a potěšilo nás, že nám na nabídku kývla nejlepší česká sopranistka Eva Urbanová. Ve spolupráci s ní pokračujeme i nadále. Operu jsme nacvičovali ve zkušebnách Národního divadla a díky tomu jsme získali mladou adeptku Lívii Vénosovou a její kamarádku Mirku Časarovou, která se stala stálou oporou našich představení. V několika operách účinkuje Michaela Gemrotová. Klasický bas u nás zastupuje Petr Opava. Vedle velkých operních hlasů máme i velké hlasy rockové. Zamiloval si nás Kamil Střihavka, Jan Toužimský, Viktor Dyk, Žántí a další.

    MS: Já byl inspirován zahraničními rockovými skupinami, které tvořily koncepční alba. The Who vydali rockovou operu Tommy, Pink Floyd zase The Wall... Jako teenagera mě zajímalo, jak to asi dělají, původně jsem si myslel, že tam musí být klasické hlasy, ale ke svému překvapení jsem zjistil, že oni klasický zpěv nepoužívají. Byl tam příběh, ale ne postupy klasické kompozice. To jsem chtěl do své tvorby dodat, operní hlasy a klasické nástroje. Začali jsme používat celý orchestr nebo alespoň smyčcový kvartet. V kombinaci s metalovou kapelou takto vznikl osobitý sound, který je do současnosti v Čechách ojedinělý.
  • Kde berete náměty na své opery?
    PF: S náměty většinou chodí Milan. Stále hodně čte a vždy měl obrovský literární záběr, zná mnoho zajímavých příběhů. Začali jsme Sofoklem, protože jsem měla pocit, že antická tradice je u nás v poslední době upozaďována, a to i ve školství, i když na ní stojí celá moderní evropská kultura. Zároveň mě zajímaly psychologické aspekty antické mytologie, protože umožňují textovat písně z pohledu postav, jež představují archetypy jednání i současných lidí. Myslela jsem, že to může hodně zasáhnout posluchače. A to se nám potvrdilo.

    MS: Chtěl jsem vytvořit současné divadlo wagnerovského stylu, aby RockOpera Praha představovala společensko-estetický ideál jako ve své době Bayreuth. A proto saháme k nadčasovým tématům a ikonickým zdrojům inspirace. Vedle antiky čerpáme z klasické literatury a filozofických zdrojů. Ale třeba naše opera Bardo Thödol zase spojuje náboženskou tradici Tibetské knihy mrtvých s Jun- govou Duší moderního člověka. A propojení východních hudebních vlivů se západními tvoří i páteř této opery.
  • Jak se od sebe po hudební stránce jednotlivé opery liší?
    PF: Odlišnost hudební kompozice je funkcí tvorby dramatické. V první řadě si určíme, jak by měla opera na posluchače působit. Vykreslujeme určitý obraz hudby, který zachycuje nejen příběh, ale i atmosféru a prostředí, přenese posluchače pokaždé do jiného světa.
  • Inspirujete se při komponování principy klasické kompozice, nebo se jedná spíše o tvorbu rockovou?
    PF: Využíváme primárně písňovou formu, která se uplatňuje nejen v rocku, ale i v klasické hudbě. Postavy jsou charakterizovány hlasovými obory a tím, zda jsou zpívány rockovým, nebo klasickým zpěvem. Využíváme patos a expresivitu opery pro ztvárnění božských postav, a naopak rockové barvy pro bájné reky, ďábelské postavy a hlavní hrdinky, například rozpolcenou Annu Kareninu.

    MS: Předehra vždy obsahuje motiv závěrečné skladby, která má do mysli diváka vrýt určující dojem z celé opery. Například v Antigoně využíváme klasickou stavbu tradiční opery, a tu doplňujeme leitmotivy postav.
  • Jaký rozdíl spatřujete mezi rockovou operou a muzikálem?
    PF: Zásadní rozdíl je v hudební formě a ve způsobu posouvání děje. V muzikálu se děj posouvá činoherními vsuvkami a v písních děj většinou stojí. V rockové opeře činoherní vsuvky neexistují a veškerý děj probíhá v hudbě.

    MS: Muzikál vyšel z operety a my vycházíme čistě z opery, se vším, co k tomu patří. Muzika vykresluje jak příběh, tak scenérii a hudebním jazykem dramatizuje děj. Je hybatelem celého hudebního dramatu.
  • Vlastní hudební divadlo jako stálá scéna pro autorskou tvorbu… Napadá mě jen jeden vzor, a to výše zmíněný Bayreuth, je to tak?
    PF: Na začátku jsme fungovali jako „kočovné“ divadlo, scénu jsme přivezli, včetně aparátu a světel, stavět se začalo třeba už den předem o půlnoci, poté jsme večer představení odehráli a následně bylo potřeba zase vše rozebrat a odvézt. Bylo to nesmírně náročné…

    MS: Proto mě, jak jsem uvedl výše, velmi oslovila myšlenka vlastní scény, kde bychom uváděli výhradně své opery. Aktivně jsme tedy hledali vhodné prostory, což se nám před deseti lety podařilo. Nyní sídlíme v Holešovicích, v divadle, které jsme sami opravili a dokonale přizpůsobili inscenačním požadavkům moderní multižánrové scény.
  • Můžete být konkrétnější, jaká jsou specifika divadla právě pro inscenace představení RockOpery?
    PF: Využili jsme původní dispozici hlediště jako amfiteátru s tím, že mezi diváky a účinkujícími není žádná bariéra. To svým způsobem evokuje tradici antického divadla. Diváci mají pocit, že jsou součástí děje, a my ostatně režijně svá představení s tímto úmyslem i koncipujeme. Pěvci se pohybují i v hledišti, dokonce se herci na lanech či šálách vznášejí nad hledištěm, využíváme výsuvné schodiště a lávky.

    MS: Unikátním konstrukčním prvkem je naše hydraulické pódium, které jsme schopni zvedat a sklápět, což vytváří silný vizuální zážitek a umožňuje působivé změny scény. Naše opery představují skutečné souborné umělecké dílo, ve kterém divákům nabízíme vedle hudby, zpěvu a jevištní akce také ohňové a pyrotechnické efekty a fyzické divadlo.
  • Jak jste prožívali covidovou uzávěru a co chystáte nyní, když je už možné opět hrát?
    MS: Toto období jsme prožívali osobně velice těžce. Abychom divadlo udrželi při životě, museli jsme přistoupit k prodeji rodinného domu. Abychom zachovali kontinuitu, věnovali jsme se dokončování činností, na které při plném provozu není tolik času. Nahrávali jsme CD a DVD, natáčeli videoklipy… Nakonec jsme se situaci přizpůsobili a podařilo se něco úžasného. Postupně jsme fanouškům nabídli čtyři živé streamy z naší tvorby a odezva byla mimořádná! Lidé dnes touží po kultuře poskytované jakýmkoliv způsobem. Chtěli bychom poděkovat všem kolegům, kteří do toho šli s námi.

    PF: Náš repertoár v současnosti čítá dvanáct oper a na třinácté pracujeme. Ponese název Marie Madonna a premiéra by měla být na Silvestra. Tímto dílem bychom chtěli oslavit patnáct let působení divadla RockOpera Praha na hudební scéně. Doufáme, že své diváky opět potěšíme a znovu jim nabídneme zážitek a atmosféru, kvůli kterým do našeho divadla chodí a které jim byly tak dlouho odpírány.
    V současné době již tedy hrajeme pro diváky živě, i když je kapacita omezena na polovinu. Prvním titulem byla Anna Karenina, kterou jsme aktuálně vydali na 2 CD a kterou nám při představení pokřtil režisér Václav Marhoul. Bude následovat Trója v plné divadelní verzi, stejně jako Vymítač. Na léto chystáme i hraní mimo Prahu.


    Pavla Forest

    Narodila se 28. 2. 1962 ve Strakonicích. Je zpěvačka, textařka, libretistka, pedagožka, výkonná ředitelka a spoluzakladatelka divadla RockOpera Praha. Vystudovala Fakultu architektury ČVUT v Praze (obory akustika, scénografie, koncertní síně) a zpěv na Konzervatoři Jaroslava Ježka a na Pražské konzervatoři. V 90. letech byla členkou Karel Gott Bandu, už od 80. let ovšem tvoří autorské duo s klávesistou, producentem a skladatelem Milanem Steigerwaldem, s nímž založila skupinu King Size, vydavatelství Příkrý les, zaměřené na klasickou, etnickou a rockovou hudbu, a posléze divadlo RockOpera Praha.

    Milan Steigerwald

    Narodil se 13. 6. 1961 v Praze. Je klávesista, klavírista, skladatel, spoluzakladatel a umělecký ředitel divadla RockOpera Praha. Studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze, klavír a kompozici na Konzervatoři Jaroslava Ježka a klavír a skladbu na Pražské konzervatoři. V 80. letech se pohy- boval v undergroundu s kapelou HARMASAN, významnou roli v jeho hudebních začátcích také hraje jeho působení v jazzrockové kapele Váleček. Mimo toho byl součástí Tanečního orchestru Československého rozhlasu, Orchestru Československé televize a dalších. Od 80. let tvoří autorské duo se zpěvačkou Pavlou Forest. Založili spolu skupinu King Size, vydavatelství Příkrý les, zaměřené na klasickou, etnickou a rockovou hudbu, a posléze divadlo RockOpera Praha. Nahrál i několik sólových alb.

    Nahoru | Obsah