Hudební Rozhledy

Mnichovský operní festival 2021 a nová inscenace opery Tristan a Isolda

Zbyněk Brabec | 09/21 |Zahraničí

Letošní Mnichovský operní festival se v mnoha ohledech výrazně lišil od předchozích ročníků. Tak v loňském roce se vzhledem ke coronavirové krizi vůbec nekonal. Letos jeho konání hygienici již povolili, byť s určitými omezeními. Většina festivalových představeních je vždy zcela vyprodána, neboť na festival v létě do Mnichova míří operní fanoušci doslova z celého světa. V letošním roce se hlediště Národního divadla mohlo zaplnit jen z poloviny, každé druhé místo muselo zůstat volné. Uvaděčky to velice přísně kontrolovaly. A také vstup do budovy byl velice pečlivě střežen: vedle platné vstupenky musel každý divák předložit svůj osobní průkaz a s ním i průkaz o očkování proti covidu.

Letošní festival byl také poslední, kdy v jeho čele stála dvojice intendanta Nikolause Bachlera a hudebního ředitele Kyrilla Petrenka. Poslední číslo divadelního časopisu Max Joseph připomnělo neuvěřitelně úspěšnou třináctiletou éru, kdy v čele tohoto předního evropského operního domu stál Nikolaus Bachler. V časopise je každá sezona připomenuta jejím dramaturgickým tématem a přehledem premiér. Tento článek nechce Bachlerovu éru bilancovat, měl by být jen ohlédnutím za posledním ročníkem letního festivalu pod vedením tohoto intendanta. Autor tohoto článku pamatuje Bachlerovu éru celou. Samozřejmě byly inscenace úspěšné i inscenace méně úspěšné, to je u kaž- dého divadla běžné. Navíc, co se nelíbilo recenzentovi, mohlo se líbit jiným divákům a naopak. V umění nemá nikdo absolutní pravdu v jeho hodnocení. Ale jen stručně: za 13 sezon 84 inscenací! Na některé se nedá zapomenout: Vojcek, Mlčenlivá žena, Svatý František z Assisi, Mitridates, král pontský, Prsten Nibelungův, Psáno na kůži, Žena bez stínu, Vojáci, Lulu, Arabella, Ohnivý anděl, Jižní pól, Lady Macbeth Mcenského újezdu, Andrea Chénier, Poznamenaní, Parsifal, Děvče ze Západu… Mnohé viděli diváci nejen v Národním divadle v Mnichově, ale též doma na internetových streamech nebo na vydaných DVD. Končí významná éra v historii Bavorské státní opery, nástupci týmu Bachler / Petrenko – intendant Serge Dorny a hudební ředitel Vladimir Jurowski – nebudou mít lehkou pozici. Ale nepředbíhejme, to ukáže již blízká budoucnost.
Letošní Mnichovský operní festival se konal od 24. 6. do 31. 7. a přinesl dvě operní premiéry – Wagnerova Tristana a Isoldu a Mozartova Idomenea – a dalších jedenáct operních inscenací. Dále byla uvedena dvě baletní představení, které doplnilo několik festivalových koncertů a pět písňových recitálů významných operních pěvců: Matthew Polenzani, Ludovic Tézier, Sonya Yoncheva, Erwin Schrott a Christian Gerhaher. Jako každým rokem se konala celá řada doprovodných programů a tolik oblíbená Oper für alle (Opera pro všechny), kdy se na náměstí před budovou Národního divadla uskutečnilo koncertní provedení Verdiho Aidy pod taktovkou Zubina Mehty a kdy se na obří obrazovku promítala předposlední inscenace stávajícího týmu – opera Tristan a Isolda.
Je pro nás ctí, že se na festivalu uplatnili i čeští umělci: Pavel Černoch jako Max v Čarostřelci a Boris Prýgl (od sezony 2019/20 stálý člen souboru) v Čarostřelci a Rusalce, jejíž dirigování narychlo převzal Robert Jindra. V operách Salome a Macbeth vystoupil slovenský tenorista Pavol Breslik. Letos představení dirigovali, vedle Kirilla Petrenka, např. Valerij Gergijev, Asher Fisch, Hartmut Haenchen, Ivor Bolton, Constantinos Carydis (nastudoval skvěle Idomenea), Ingo Metzmacher a další. Také mezi sólisty čteme řadu zvučných jmen: Anja Harteros, Golda Schulz, Anna Prohaska, Anja Kampe, Aida Garifullina, Kristine Opolaïs, Michaela Schuster, Marlis Petersen, Jonas Kaufmann, Wolfgang Koch, John Lundgren, Bryn Terfel, Klaus Florian Vogt, Christian Gerhaher, Ludovic Tézier, Alex Espo- sito, Günther Groisböck, Matthew Polenzani, Gerald Finley, Simon Keenlyside aj.
Nová inscenace Tristana a Isoldy vystřídala velice úspěšnou inscenaci této opery, kterou v roce 1988 nastudovali Zubin Mehta a Peter Konwitschny. Hrála se až do roku 2017 (29 let) a vystřídalo se v ní mnoho renomovaných umělců. Nová inscenace této opery měla premiéru v rámci letošního Mnichovského operního festivalu 29. 6. 2021 a nastudoval ji dirigent Kirill Petrenko a režisér Krzysztof Warlikowski. Mělo by se jednat o inscenaci, která v repertoáru tohoto domu opět vydrží řadu sezon, neboť právě bez této opery si těžko můžeme představit repertoár Bavorské státní opery. Zda tomu tak bude, ukáže čas, v příští sezoně jsou naplánována čtyři představení v červnu 2022. Nová inscenace Tristana a Isoldy se těšila obrovskému zájmu publika letošního festivalu. Kdyby nedošlo k omezení návštěvnosti, jistě by všechna představení byla do posledního místa vyprodána.
Nové inscenaci dominuje především hudební nastudování Kirilla Petrenka, který se stal miláčkem mnichovského obecenstva a jistě i miláčkem všech členů Bavorské státní opery. Patří dnes k nejlepším dirigentům na světě. Tristana a Isoldu nastudoval přepečlivě s množstvím agogických i dynamických fines, dirigoval s velkým porozuměním pro zpěváky a až na malé nepřesnosti v předehře podal orchestr pod jeho vedením vynikající výkon, kterému dominovala i nástrojová sóla, např. anglického rohu. Jeho tempa nebyla uspěchaná, dal si záležet na dynamických kontrastech a v partituře objevil řadu velice lyrických ploch (možná i vzhledem k obsazení sólistů hlavních rolí).
Opravdu wagnerovské výkony podali Okka von der Damerau jako Brangäne a Wolfgang Koch v roli Kurwenala. Pozornost publika se ovšem upínala na představitele hlavní milenecké dvojice – Anju Harteros a Jonase Kaufmanna. Ani jeden není typickým wagnerovským pěvcem, těch je ostatně na světě čím dál méně (proč?). Oba ovšem mají obrovské charisma, vynikající pěveckou techniku a jsou miláčky mnichovského publika, které jejich výkony na konci představení odměnilo bouřlivým potleskem. Kaufmann perfektně ovládá mezza voce ve vysokých tónech a rozumně je užívá, Harteros si dobře rozvrhla síly a její závěrečný zpěv se stal vrcholem celého večera. Tristan a Isolda jsou v jejich podání lyričtější, než jak je zpívali např. Birgit Nilsson (ale i Gabriele Schnaut, Waltraud Meier, Nina Stemme) nebo Wolfgang Windgassen (ale i Christian Franz, Ben Heppner nebo Robert Dean Smith), ale svým lyrismem dali vyniknout některým místům, která v podání dramatičtějších pěvců neměla tolik něhy a intimity.
Režisér Warlikowski v duchu současných režisérských trendů popřel tři různá dějiště opery (na lodi, v zahradě hradu Cornwall a v zahradě hradu Kareol v Bretani), když dílo situoval do neměnného prostoru místnosti vily ve stylu art deco 20. let minulého století. Jako i v jiných svých inscenacích, i v Tristanovi často užíval filmové dotáčky, které velice citlivě korespondovaly s hudbou, stejně tak i vedení všech aktérů na jevišti. Na základě tohoto principu se mohlo očekávat, že právě ony dotáčky pomohou zdramatizovat některá místa v opeře, leč nestalo se tak. I představitelé milostného páru byli vedeni velice cudně a nevášnivě, což se projevilo v 1. jednání po vypití milostného nápoje, přičemž ona cudnost a zdrženlivost odkryla další možné interpretační polohy ve vztahu tohoto slavného mileneckého páru. Warlikowski také operu nijak neilustroval komparsem nebo baletem a soustředil se na nejnutnější herecké akce. O dalších nuancích režijní práce Krzysztofa Warlikowského se nemohu rozepsat, neboť z místa, které bylo recenzentovi poskytnuto, nebylo vše zcela zřetelně vidět. Každopádně se jednalo o jednu z nejlepších inscenací, které jsem v Mnichově kdy viděl, a směle ji mohu doporučit všem milovníkům této opery. Ovšem v příští sezoně plánovaná představení bude řídit Lothar Koenigs a hlavní pár budou zpívat Nina Stemme a Stuart Skelton.
Bavorská státní opera v Mnichově patří k předním operním scénám na světě a držme palce, aby i nové vedení tohoto divadla ji v této přední pozici na světové operní mapě udrželo.

München, Bayerische Staatsoper – Richard Wagner: Tristan und Isolde (Tristan a Isolda). Hudební nastudování Kirill Petrenko, režie Krzysztof Warlikowski, scéna a kostýmy Małgorzata Szcześniak, světla Felice Ross, video Kamil Polak, choreografie Claude Bardouil, sbormistr Stellario Fagone, dramaturgie Miron Hakenbeck a Lukas Leipfinger. Premiéra 29. 6. 2021, psáno z reprízy 8. 7. 2021.

Nahoru | Obsah