Hudební Rozhledy
JAMU šedesátiletá – a co dál?
Jako idea je JAMU ještě mnohem starší. Pod titulkem Konservatoř rázu vysokoškolského čteme koncept z Janáčkovy ruky, v němž 1885 formuluje svoji představu:
„Bylo jádro zdravé, když z něho může ústav takové důležitosti vyzněti. A což hlavní, jsme jisti, že dosavadní osnova všeho učiva varhanické školy zůstane základem a osou budoucí konservatoře. Šli jsme ve varhanické škole za vědeckou čistotou (podtrženo) všech nauk a očisťovali jsme tradici ve zřídlu hudebního myšlení pokusnou hudební psychologií: nemáme co ztratit v novém přebudování v konservatoř!“
Pravda, vysokoškolský charakter (nikoli statut) získala nově založená brněnská konzervatoř jen svým nástavbovým útvarem, mistrovskou třídou, kde působilo vedle Janáčka jen několik vyučujících, např. Ilona Kurzová se svým chotěm Vilémem Kurzem v oborech skladba a klavír.
Až 19 let po smrti Janáčkově se v Brně podařilo uskutečnit roku 1947 skutečně vysokoškolské učiliště nejprve v hudebním oboru, o rok později i v oboru divadelním. Rozdělení do dvou fakult se událo tedy v roce 1948 a prvním rektorem se stal pianista a janáčkolog prof. PhDr. Ludvík Kundera.
Místně byly začátky JAMU provizorní, konec konců ještě koncem 50. let se o nynější budovu bývalého c. a k. gymnázia na Komenského náměstí 6, které svého času navštěvoval i T. G. Masaryk, dělila se základní školou. Počty studentů a pedagogů to tenkrát ještě umožňovaly: v roce 1947 studuje 23 posluchačů a vychovává je 10 profesorů hudebního oboru, v roce 1948/49 už přednáší 27 profesorů a 10 lektorů šedesáti šesti posluchačům HF a devatenácti studentům DiFa.
Až roku 1990 získala Divadelní fakulta vlastní prostory, nicméně vlastní budovu na Mozartově 1 dostala až v roce 1992, a Hudební fakulta od té doby má cele k dispozici svou budovu na Komenského nám. 6. Za tím vším je diplomatické úsilí zejména „porevoluční“ rektorky prof. Aleny Štěpánkové-Veselé, kvestora JUDr. Eduarda Gondeka a prof. PhDr. Josefa Kovalčuka, který pak nově studium na Divadelní fakultě formoval.
Srovnejme počty současných studentů s počty výše uvedenými: na HF je dnes 278 studentů, na DiFa 336 studentů, k tomu přiměřený počet pedagogů.
Srovnejme též vyučované obory: vedle kompozice, dirigování, zpěvu, operní režie a instrumentální výuky běžných nástrojů včetně bicích se nově po devadesátém roce objevuje duchovní hudba, hudební (a divadelní) manažerství, v době celkem nedávné přibyla výuka kytary. Chybí nám tedy harfa, tuba, cimbál a dudy – poslední dva nástroje spíše v žertu. Nechybí ovšem teorie a praxe elektroakustické hudby a připravuje se obor multimedialní tvorby. To vše ve třech stupních studia – bakalářském, magisterském a doktorském. Obdobně na Divadelní fakultě přibyly k zavedeným oborům činoherního herectví, režie a dramaturgie mnohé další: muzikálové herectví, scénografie, rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika, divadelní manažerství, dramatická výchova, jevištní technologie, v kombinované formě studia taneční pedagogika – a jako nejmladší bakalářský obor klaunská scénická a filmová tvorba.
Uvedené počty nezahrnují ještě oblast nazývanou Celoživotní vzdělávání, opět nový prvek po devadesátém roce. Na HF jsou to Metodická centra pro obor klavír (138 studentů), kompozice (6 studentů), dirigování sboru a orchestru (9 + 7 studentů) a pro obor bicí nástroje (34 studentů). Vychází z toho celkem impozantní číslo 194 studentů Celoživotního vzdělávání na HF.
Novinkou posledního desetiletí 20. století s pokračováním až k dnešku jsou zahraniční studenti na JAMU – ne že by před touto dobou (tedy sporadicky) nebyli, nicméně množství je zejména na HF nesrovnatelné. Je ovšem pravda, že naprostou většinu „cizích“ studentů tvoří Slováci, avšak v posledním roce 2006/07 nalezneme v seznamu 3x USA, 3x Bulharsko, 2x Japonsko, 2x Bulharsko, 2x Ukrajinu a též Itálii a Německo. Jejich statut je různý – od řádného studenta přes bilaterární státní smlouvy a mezinárodní organizace CEEPUS a ERASMUS/SOCRATES, s různou dobou trvání studia: na celý stupeň studia (ze zmíněných tří), na 2 semestry či jen na 2–3 měsíce v jednom semestru. Tato studia jsou finančně podporována ze zahraničí, s podílem našeho MŠMT.
Pochopitelně podobná příležitost je nabízena i českým studentům. Mohou strávit opět určitý čas – většinou jeden semestr až jeden školní rok – na zahraniční škole, a porovnat tak jiné způsoby výuky či interpretace se způsoby, které znají z domova. I tyto stáže jsou podporované mezinárodními organizacemi, s přispěním ministerstva i školy a konají se mezi smluvně zajištěnými školami. Tak jenom v r. 2006 bylo uzavřeno 26 bilaterárních smluv s evropskými vysokými hudebními školami, přitom některé školy jsou dlouhodobými stálicemi ve vztahu s JAMU, jako např. nejbližší VŠMU v Bratislavě a nejvzdálenější Kyoto Municipal Senior Hight School of Music a University of North Texas. Je to stále se stupňující mezinárodní spolupráce, která přispívá k vyšší evaluaci, k objektivnějšímu hodnocení úrovně škol.
Nejdůležitějším měřítkem domácí úrovně jsou výstupy jednotlivých studentů, ročníků (kolektivní účast na realizaci divadelní hry), soutěže a opět mezinárodní srovnávání. Pozorovatel z venku i uvnitř školy žijící by nejspíš řekl, že koncerty i divadelní představení v Martě (scéna DiFA) se konají každý den, někdy i dvakrát denně. Je to skoro pravda, zejména v závěru semestrů, kdy je každý jednotlivec hodnocen podle svého (svých) výkonu/ů. Kolektivními vystoupeními jsou též koncerty Janáčkova komorního orchestru (JKO), které jsou vyústěním přípravy na orchestrální praxi hráčů. Zpravidla 3 představení realizuje ročně Komorní opera JAMU, zúročující přípravu zpěváků, operního režiséra, ale i dirigenta a instrumentalistů. V loňském roce si dramaturgie troufla dokonce na Příhody lišky Bystroušky (s několika málo hosty), vedle představení Prima la musica, poi le parole (Nejdříve hudba, pak slovo) Antonia Salieriho a vedle Divadelního ředitele, aktovky W. A. Mozarta.
Studující dirigování a též studující kompozice se v závěrečných fázích studia bakalářského a magisterského neobejdou bez profesionálního orchestru. Zatím se pomocí různých grantů daří tyto orchestry zajistit (za nemalé prostředky) a studentům kompozice realizovat jejich skladby, dirigentům pak dát hlouběji nahlédnout do interpretační praxe úsporného nazkoušení (většinou ve třech zkouškách a generálce) a nutného soustředění při vlastním koncertu.
Je to zcela srovnatelné s uplatněním koncepcí dramaturga a režiséra, studentů Divadelní fakulty, zvládajících studentský kolektiv k nějakému cíli, k nějakému výstupu. K tomu má škola své prostory, DiFa studio Marta, HF svoji aulu, Komorní a Varhanní koncertní sál, a pronajímané (a nepříliš vyhovující) divadélko Barka pro výstupy Komorní opery. Ale to není vše, co pro uplatnění studentů bylo možné udělat. I tady škola rozšířila možnosti praxe studentů stážemi režisérů, dirigentů, avšak i hudebních a divadelních manažerů přímo v provozu, v divadlech, v orchestrech, v agenturách, samozřejmě pomocí rozvojových programů – čili získaných grantů podmiňujících ochotu příslušných institucí se na výchově studentů podílet svými specifickými možnostmi.
Nemůžeme ale opominout snahu školy, jejího současného vedení, zlepšit podmínky studia vybudováním vlastních zkušebních a realizačních prostor, tzv. Hudebně dramatickou laboratoř, která by sloužila jako učebny, zkušebny a vlastní jevištní prostory zejména pro Komorní operu HF a muzikálové studio DiFa. Škola již vlastní pozemek, má příslib financování od MŠMT a jediné, co po architektonické soutěži musí následovat – realizační projekt a vlastní stavba – je paradoxně brzděno památkovým odborem brněnského magistrátu. Vypadá to, že zisk několikasetmilionové investice (bez účasti města) není pro Brno dost zajímavý. – Vraťme se ale k současnosti školy.
Patří k ní i aktivity, které snad můžeme nazvat nadstavbové, které ovšem ovlivňují i pedagogické procesy. Jmenujme každoroční letní Mezinárodní interpretační kurzy s účastí kolem stovky frekventantů v sedmi oborech, jmenujme Setkání/Encaunter – letos zástupců jedenácti divadelních škol, každé s jedním či dvěma předvedenými představeními, jmenujme Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka, každým rokem v jiném ze čtyř oborů, letos s houslovými skladbami a s 28 přihlášenými účastníky. Tyto akce jsou přirozeně veřejně přístupné a přinášejí sebou konfrontace, komparace a z nich plynoucí nová zjištění o kvalitě či možnostech vylepšení stávajícího stavu. Dotvářejí ovšem i podobu kultury města Brna.
Se třemi stupni studia se také prokazatelně zvýšila úroveň nejen absolventských projektů, ale i teoretických prací – bakalářských, magisterských i doktorských. Jsou svým povinným rozsahem odstupňovány a témata jsou schvalována buď příslušnou katedrou nebo příslušnou oborovou radou. Ta poslední jmenovaná je institucí, kontrolující průběh a výsledky doktorského studia. Na HF jsou obě, interpretační i skladatelská, tvořeny z poloviny brněnskými pedagogy a z poloviny pedagogy AMU. Záměr byl jasný: zajistit srovnatelnou úroveň prací na obou vysokoškolských učilištích, netrpět plagiáty a práce nepodařené, nic nepřinášející; ostatně i tyto výstupy jsou po obhajobě přístupné na internetu, tedy pod kontrolou nejširší odborné veřejnosti.
S doktorským studiem souvisí další věci – např. možnost školy udílet čestné doktoráty osobám toho hodným. Není jich zatím mnoho: z hudebníků pianista Rudolf Firkušný, dirigent sir Charles Mackerras, další dirigent Zdeněk Mácal, z divadelníků, dramatiků apod. Ludvík Kundera, Václav Havel, Jiří Suchý, Ivan Vyskočil a Tom Stoppard.
Důležitou funkcí školy, těsně související s doktorským stu¬diem, je výzkum a vývoj na vysoké škole, byť uměleckého typu. Byl to opět Leoš Janáček, který pravdu své tvorby ověřoval uplatňováním experimentální psychologie a tvrdil, že jen skladatel popíše dobře souvislosti tvorby se všemi přináležejícími naukovými prvky. Janáčkova akademie uplatňuje tézi kompetentnosti výzkumu umění, ale též výzkumu uměním, specifickým pro uměleckou školu jako svého druhu modelování lidských situací – krátce řečeno; navazuje tak soudobým způsobem na Janáčkův odkaz. Toho si hledíme i přímým způsobem. Pedagogové JAMU se účastní přípravy kritických znění skladeb, v poslední době i přípravy kompletního teoretického díla Leoše Janáčka a dále se podílejí na zpracování Janáčkových zápisů nápěvků mluvy, které formovaly dikci jeho operních postav a snad i skladeb instrumentálních.
Že se již nemůžeme zmínit o dalších skutečnostech bytí školy, např. o vědeckých konferencích, pořádaných oběma fakultami, většinou s mezinárodním dosahem, je dáno rozměrem tohoto článku.
Tak tedy to je současnost a současně výhledy do budoucnosti Janáčkovy akademie múzických umění. Více najdete na internetové adrese www.jamu.cz.