Hudební Rozhledy

Dny Bohuslava Martinů

Vladimír Říha | 02/09 |Události

Dny Bohuslava Martinů

Mezi 30. 11. a 12. 12. se vloni konaly pouhé čtyři koncerty 14. ročníku Dnů Bohuslava Martinů (původně nazvaných Festivalem Bohuslava Martinů, který byl ovšem rozsáhlejší), pořádaných Institutem i Nadací B. Martinů a Českou filharmonií. Na prvním koncertě (30. 11.), situovaném do Sálu Martinů na pražské HAMU, vystoupili laureáti soutěže Nadace B. Martinů, která festivalu vždy předchází. Tentokrát se soutěžilo ve hře na violoncello a zvítězil Ivan Vokáč, druhou cenu získali Karel Dlouhý a Jan Szakal, 3. cenu Petr Mašláň a Václav Petr. Druhý koncert se konal 9.12. a opět se v Sále Martinů vzpomínalo při 30. výročí úmrtí paní Charlotty Martinů na tuto velkou osobnost a vlastně zakladatelku Institutu (z práv a tantiémů skladatelových skladeb je financován). Hrálo komorní kvarteto In modo camerale skladby Martinů a jeho francouzských současníků Milhauda, Schmitta, Françaixe a Poulenka.

Vrcholem festivalu byly dva závěrečné koncerty 11. a 12. 12. ve Dvořákově síni, na nichž Českou filharmonii řídil sir Charles Mackerras. Oba koncerty byly zároveň i zahájením velkého projektu Martinů Revisited, připraveného k 50. výročí úmrtí skladatele v roce 2009, kdy také bude realizována jeho stěžejní část. Úvod projektu pak mimo jiné patřil i světové premiéře Martinů nově objevených Tří fragmentů z opery Julietta, které před časem objevil ředitel Institutu, Aleš Březina, ale premiéru si nechal až na tento slavnostní ročník.

Zcela vyprodaná Dvořákova síň (na stovky zájemců z domova i ze zahraničí se nedostalo!) slyšela nejprve Dvořákovy symfonické básně Polednice a Vodník. Za v talichovském duchu zahranými básněmi s Talichovým žákem Mackerrasem pak následovaly po přestávce zmíněné Tři fragmenty ze Julietty. Jimi loučící se Mackerras s Českou filharmonií (prý to byl jeho poslední koncert s ČF!) navázal právě na Talichovu premiéru opery Julietta v pražském ND v roce 1938. Po ní Martinů, aby ulehčil seznámení s náročným dílem, vypracoval tři scény z opery koncertně, ale partitura byla považována dlouho za ztracenou. Objev tří fragmentů (tři scény z 2. jednání a závěr opery) je největší událostí martinůovských bádání posledních let a pražská premiéra se tak stala senzací, o čemž svědčil zájem publika i muzikologů z celého světa.

Pro hlavní roli se podařilo zajistit naši mezzosopranistku Magdalenu Koženou, pro kterou to bylo v krátkém časovém rozmezí již druhé vystoupení v Praze. Přestože role je psaná pro soprán, Kožená souhlasila a hlasově i výrazově obstála na výbornou. Vedle ní zazářil i australský tenorista Steve Davislim v roli Michela, jehož snem vlastně tato opera, založená na surrealistické francouzské hře, je. Snovou atmosféru se spoustou absurdních postav vystihlo koncertní nastudování nestárnoucího Mackerrase (82 let) dostatečně i zásluhou dalších tří pěvců z Francie (Frédéric Goncalves, Michèle Lagrange a Nicolas Testé) a i výkon orchestru byl tentokrát zcela mimořádný. Zpívalo se ve francouzštině, protože takto jsou fragmenty psané, na klavír spoluúčinkoval Karel Košárek.

Malé pódium s velkým orchestrem a sólisty však působilo účinkujícím trochu problémy, je škoda, že nebyl zvolen vhodnější prostor, jakým je například Smetanova síň. Nápad postavit Koženou v jedné části koncertu k varhanám byl ale velmi osvěžující a nadšení publika, které v závěru aplaudovalo ve stoje, veliké. Orchestr dokonce ustoupil od rozhodnutí nenatáčet, a tak Supraphon vydá koncert příští rok i na nosičích. Bohužel, koncert nenatáčel ani ČRo ani ČT, zde zřejmě filharmonici neustoupili, ale Česká televize prý stejně neměla zájem. A je škoda, že na nápor diváků nebyla připravená ani Česká filharmonie a vznikly problémy s nedostatkem tištěných programů!

Nahoru | Obsah