Hudební Rozhledy

Hudební most Praha–Drážďany Bachovo vánoční oratorium

Jan Baťa | 02/09 |Festivaly, koncerty

Na závěr roku 2008 ozdobilo sváteční hudební Prahu vynikající provedení Vánočního oratoria, BWV 248 Johanna Sebastiana Bacha, které se uskutečnilo v neděli 28. 12. v kostele sv. Šimona a Judy. Koncert uzavíral první část řady „Hudební most Praha – Drážďany“, jejímž iniciátorem je Václav Luks se svým souborem Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704. Vedle zmíněného ansámblu vystoupili sólisté Jaroslav Březina (tenor), Sophie Klussmann (soprán), Barbora Sojková (soprán), Markéta Cukrová (alt) a Tomáš Král (bas).

Z rozsáhlého cyklu šesti kantát, pokrývajících období od Narození do Zjevení Páně, vybral Václav Luks čtyři – 1. Jauchzet, frohlocket, auf preiset die Tage, 3. Herrscher des Himmels, erhöre das Lallen, 5. Ehre sei Dir, Gott, gesungen a 6. Herr, wenn die stolzen Feinde schnauben. Výběr sice umožnil zkrácení díla na únosnější míru, nicméně poněkud narušil sled evangelijního vyprávění, když odpadla scéna setkání pastýřů s anděly ve druhém dílu. Pochopitelně lze volit jak tuto variantu, tak i další, přičemž ideálem zůstává nezkrácený celek.

Provedení mělo celkově vynikající úroveň, jíž neubraly ani drobná zaváhání a nesouhry. Večer otevřelo energické a vskutku radostné Jauchzet, frohlocket, auf preiset die Tage a v takto nastolené atmosféře účinkující setrvali až do konce. Orchestr i sbor reagovaly na gesto, obě dvě složky byly v dokonalé dynamické rovnováze. Jen tu a tam bylo slyšet drobnou nesouhru, jako by se instrumentalisté na protilehlých koncích orchestru špatně slyšeli (nejmarkantněji hoboje versus trompety v závěrečném chorálu). Dvojice fléten občas zvukově zanikala, ne zcela povedený z jejich strany byl začátek altového recitativu Ja, ja, mein Herz soll es bewahren (č. 32). Naopak nadšený obdiv sklízela trojice skvělých přirozených trompet, které dodávaly ansámblu lesk bez jakéhokoliv zaváhání.
Sbor zněl vyrovnaně a kompaktně, bezchybně intonoval a jeho kvality naplno vynikly v chorálu Ich steh an deiner Krippen hier (č. 59), provedeném a cappella. Tento moment bych také označil za vrcholný okamžik koncertu. Vskutku jediná vážnější výtka by mohla směřovat jen k tenorové skupině, jejíž výrazový projev v závěrečném sboru třetí kantáty (Herrscher des Himmels, erhöre das Lallen) působil poněkud ležérně.
Hluboké uznání si zaslouží pětice sólistů v čele s tenoristou Jaroslavem Březinou v roli Evangelisty, který dokonalým hlasovým projevem a bez jakékoliv výrazové manýry provázel příběhem Kristova narození. Také Sophie Klussmann, Barbora Sojková a Markéta Cukrová zvládly své sólové vstupy bez problémů. Následujících pár drobností názorně ukazuje, jak precizním způsobem byli sólisté připraveni a jak těžké bylo „nachytat je na švestkách“. Osminové pasáže v altové árii Bereichte dich, Zion, mit herrlichen Triben (Markéta Cukrová) byly poněkud neklidné a u Barbory Sojkové negativně ovlivnila intonaci přílišná vzdálenost mezi ní a basistou Tomášem Králem v chorálu Er ist auf Erden kommen arm (č. 7). Tomáš Král se skvěle zhostil všech basových árií a recitativů, jen u dvou z nich (Großer Herr, o starker König, č. 8; Erleucht auch meine finstre Sinnen, č. 47) místy scházela rytmická přesnost.
Ačkoliv jsou programové brožury na koncertech cyklu „Hudební most Praha – Drážďany“ vždy dobře vybaveny jak komentářem, tak texty a překlady vokálních děl, tentokrát produkce šlápla s otřesným překladem Vladimíra Chytila pořádně vedle. Nebudeme-li se pozastavovat nad tím, že bylo možné využít buď archaický překlad oratoria z pera Václava Judy Novotného již z roku 1878 nebo novější od Jana Kopernického z roku 1971 (přiložený k licenční LP desce Supraphon 10 0871-1 213 H), je nutné důrazně se ohradit zejména proti nepochopitelnému překladu evangelijních úryvků, který nerespektuje oficiální ekumenický překlad Bible. Nad spojením rádobyveršů „Jen malíček Jezulátka – / zlých hned síla začne tát, / jejich síle je se smát! / Slůvko dí-li Pán, byť fór / přijde zlého pýcha zkrátka: / ó, jak rychle hned – sofort! / používá zadní vrátka“ a podobnými kreacemi, jimiž se to v překladu jen hemží, už nezbývá, než nevěřícně kroutit hlavou.
Naštěstí lze program jednoduše zavřít a tiše rozjímat o Ježíšově příchodu na tento svět. Bachovo oratorium je k tomu jeden z nejlepších prostředků a díky Václavu Luksovi, jeho ansámblu Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704 a sólistům se pravé vánoční zvěsti dostalo těch nejlepších hlasatelů.

Nahoru | Obsah