Hudební Rozhledy

Přímé přenosy z MET - imaginace Faustova prokletí

Markéta Jůzová | 02/09 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Susan Graham (Markétka)

Progresivními inscenacemi s moderními technologiemi si vydobyl renomovaný kanadský režisér Robert Lepage své čelní místo mezi současnými světovými divadelními umělci. Jeho činoherní a operní tvorbu i nezávislé filmy znají lidé už v mnoha zemích světa. Jeho představení se objevují na významných festivalech v Severní Americe, Evropě a Asii. V České republice dosud Lepage nepracoval, takže česká veřejnost měla až letos příležitost seznámit se s jeho vizuálním operním scénickým uměním, alespoň prostřednictvím vysílání do jedenácti našich kin, v rámci třetího přímého přenosu 22. 11. 2008 sezony Live in HD z Metropolitní opery v New Yorku.

Ve svých jedenapadesáti letech debutoval Robert Lepage 7. 11. 2008 na proslulé americké scéně, pro kterou nastudoval s legendárním dirigentem a hudebním ředitelem Metropolitní opery Jamesem Levinem operu La Damnation de Faust / Faustovo prokletí Hectora Berlioze. Zatímco Metropolitní opera si připomněla zároveň i historickou premiéru opery v roce 1906, režisér k realizaci přistoupil po krátké době, protože ji v září 1999 inscenoval pro japonský Saito Kinen Festival v Matsumoto s dirigentem Seiji Ozawou a Saito Kinen Orchestra. Do MET si přizval Lepage tým z vlastního kanadského multidisciplinárního souboru produkční společnosti Ex Machina.

Berliozova opera s mnohovrstevnatou dramatickou předlohou na text skladatele a Almira Gandonnièra podle Gérarda de Nervala a jeho adaptace Goethova Fausta, psána ve stylu velkého oratoria, klade na inscenátory nároky řešení střídání velkých časoprostorových změn. Režisér opřel koncepci o technologii umění videoartu, která proslavila jeho tvorbu už v minulosti, tentokrát ji výtečně podpořili imaginativní scénickou vizí také Carl Fillion a Karin Erskine, návrhářka dobově laděných kostýmů. Režisér zvolil pro čtyři dějství (s výjevy v přírodě, Faustovu studovnu, kostel, Auerbachův sklípek, Markétčin dům i žalář, pekelnou propast a nebe) funkční a mystickou komplexní koncepci s architektonickým dělením na sérii rámečků, v nichž se odehrával iluzivní i reálný děj a násobilo se v nich dění na scéně. Akce byly umocněny zadní projekcí videa a simulací výjevů v kombinaci s vynikající akrobacií a choreografiemi Johanne Madora a Alaina Gauthiera.

Ve spolupráci s dirigentem Jamesem Levinem, orchestrem a sborem Metropolitní opery pulsovala romantická opera mnohovrstevnatě v dramatické šíři emocionálního vyjádření, ponořeného do nádherně malebné kultivace zvuku a barev. Levine a Lepage prokázali neobyčejný cit pro výstižnou koordinaci jevištního ztvárnění díla. Např. celý tým byl odměněn potleskem na otevřené scéně za proslulý Pochod Rákócziho, jenž byl řešen protipohybem pochodujících vojáků a kráčejících dívek v řadách nad sebou, umocňujících tak i kontrapunktické ztvárnění lyrických a dramatických hudebních pásem partitury. Klíčové místo, kdy Faust zaprodá duši Mefistofelovi,vyřešil Lepage zdvojením motivu: záhy po příslibu vyklápí Mefistofeles Fausta z loďky do jezera, v závěru padá Faust přímo do pekel. Výrazné psychologické hloubky nabyl pekelný i nebeský sbor s pěvci různých ras. Tenorista Marcello Giordani roli Fausta vtiskl charakter heroičnosti i zoufalého odevzdání, pěvecky dominoval ve středních polohách. Mezzosopranistka Susan Graham roli Markétky obdařila šarmem i rozhodností s podmanivým hlasem. Basbarytonista John Relyea ztělesnil Mefistofela démonicky ve strhující pěvecké i herecké kráse. Tým umělců odvedl fantazijně invenční a technicky výbornou tvůrčí práci na všech úrovních jevištních složek.

MET in HD – Hector Berlioz: La Damnation de Faust. Dirigent James Levine, režie Robert Lepage, scéna Carl Fillion, kostýmy Karin Erskine. Přenos 22. 11. 2008

Nahoru | Obsah