Hudební Rozhledy

Varhanářství v českých zemích

II. Kánský – Brachtl, Krnov – Krásné Loučky

Redakce | 02/09 |Svět hudebních nástrojů

Varhanářství v českých zemích

Podobně jako houslaři, i varhanáři byli odjakživa řemeslníky, kteří se svým způsobem vymykali běžným šablonám. Jenže v druhé polovině 20. století naše varhanářství dostalo na krk pořádně těžký náklad ideologického balastu – samozřejmě kvůli známé souvislosti mezi varhanami a církvemi. Výsledek je známý – téměř úplná monopolizace zestátněné výroby nových varhan, zmrazení kontaktů s dobovým pokrokem v restaurování historických nástrojů atp. Po roce 1990 nastalo tak prudké a široké uvolnění, že naopak vznikaly desítky nových varhanářských firem – a mezi nimi i oněch „firem“, jak nám takové pojmenování bohatost češtiny nabízí. Ne všem se povedlo získat si odpovídající jméno či dokonce uspět v zahraniční konkurenci. K varhanářům, o kterých se u nás v posledních letech nejvíce mluví, patří Jaromír Kánský a Josef Brachtl, kteří dnes tvoří základ firmy v Krnově – Krásných Loučkách. Širší pozornost na sebe upoutali úspěšným restaurováním varhan J. Melzera z roku 1929 v pražské katedrále sv. Víta (2000) a hned vzápětí několika novostavbami, mj.: 2001 Hradec Králové – sv. Antonín (II/23), 2004 Humpolec – sv. Mikuláš (II/25), 2006 Hlučín – sv. Jan Křtitel (II/24) a zejména 2007 Praha – břevnovský klášter (III/34). Na rozdíl od jejich dřívějších prací (Karviná, Odry) mají všechny tyto nástroje zásuvkové vzdušnice a mechanickou trakturu, hlásí se tak k historickým tradicím varhanářství. Je nesporné, že oba varhanáři mají za sebou zajímavý vývoj organologických a hudebně-estetických názorů. Oba o varhanách a o své práci přemýšlejí, leckteré jejich postřehy jsou trefné; už dříve např. napsali, že varhany jsou nástrojem, „jenž nesnáší interpretaci povrchních myšlenek“. Ale o tom a dalších svých názorech hovoří už sami.

  • Kdy jste se poprvé setkal s varhanami a jak to na vás zapůsobilo?
    (jb)Varhany jsem poznal ještě jako dítě, v kostele v Uničově, kde jsme bydleli. Už tehdy mne zaujalo, jak je možné zaplnit celý prostor tak plným, krásným zvukem.
    (jk) Já jsem žil v Praze, a tady jsem asi ve 13 letech začal chodit na varhanní koncerty. Chytilo mne to tak, že jsem se začal učit varhanní hru u prof. Kalfuse st. Jenže ten záhy seznal, že mé možnosti skončí u doprovodu lidového zpěvu.
  • Jaké varhany máte nejraději?
    (jk) Ty, které mají duši, které něčím zaujmou. Bez rozdílu stylu a stáří. Ale na prvním místě u mne zůstávají varhany Týnského chrámu, kam jsem v mládí chodíval za P. Reinsbergem.
    (jb) Pro mne jsou nejlepší varhany v kostele s dobrým dozvukem a „šťávou“. Pak nehraje roli, kdy vznikly.
  • Máte zájem i o jiné hudební nástroje? Jaké hudbě dáváte přednost?
    (jb) Ano, jsem houslista. Líbí se mi převážně klasika, někam do konce romantismu, dále už netřeba jít. Před lety jsem nastupoval do krnovského podniku s představou, že se zde naučím hrát i na varhany a pak si postavím své vlastní domácí. Teď po 20 letech vidím, že už se to nepodaří.
    (jk) V poslední době se zajímám o pětistrunné banjo, učím se na něj hrát. Rád bych si jedno pro sebe postavil. A to zase vzbuzuje zájem o americkou lidovou hudbu. Když jsem chodíval do Týnského chrámu, slyšel jsem tam dr. Eliáše hrát Ebenovy Versetti ve skladatelem povolené úpravě. A tehdy jsem se zakoukal i do Ebenovy hudby.
  • Co vás přivedlo k varhanářství, proč se zabýváte právě varhanami?
    (jk) Když jsem se dověděl, že s mým studiem varhanní hry to nebude valné, následoval známý mechanismus – když na varhany nemůžu hrát, tak je budu dělat. A tak jsem odešel do učení v Hradci Králové a potom do varhanářské výroby v Krnově. Jsem hluboce přesvědčen, že pravý varhanář se stává varhanářem ne z vypočítavosti, ale ze srdce.
    (jb) U mě to byla spíše náhoda – studoval jsem strojní průmyslovku, ale toužil po varhanách. Jezdil jsem na varhanní festivaly do Olomouce, kde na programech byla propagace závodu Rieger-Kloss. Matka mi tehdy řekla: zkus se tam zajet podívat. Bylo to zrovna v době, kdy si vedení podniku uvědomilo, že musí najít nové pracovníky, zejména intonéry. Mne vzali rovnou jako intonéra, což bylo nezvyklé, protože na takové místo se obvykle musíte časem vypracovat. Kvůli tomu jsem byl u ostatních v podezření jako „ředitelská tlačenka“, dokonce i jako možný spolupracovník StB. Teprve asi po roce mne začali brát normálně.
  • Jaká je historie vaší firmy? Kdy vznikla a za jakých podmínek?
    (jb + jk) Firmu jsme založili v roce 1995, poté, co jsme oba odešli od firmy Rieger-Kloss. Začali jsme opravami, převážně varhan s elektrickou trakturou, v podobném duchu byly naše první novostavby (Karviná, Odry). Později se naše činnost inspirovala převážně historickými nástroji, tedy varhanami s mechanickou trakturou a se zásuvkovými vzdušnicemi. Máme k dispozici odpovídající, jednopatrový objekt v Krásných Loučkách, s dostatečnými kapacitami pro dílenské práce, včetně montážní haly. Při běžných zakázkách nás zde pracuje pět, při náročnějších akcích osm i více lidí.
  • Co je vaši specializací, čím se nejvíce zabýváte?
    (jb + jk) Jako firma jsme dnes schopni zajišťovat velký rozsah varhanářských prací, od novostaveb, přes rekonstrukce, opravy až k restaurování historických varhan. Co se týká nás dvou, tak p. Kánský má na starost zejména konstrukční návrhy a stavbu, hlavní oblastí p. Brachtla je ladění, intonace a zvuková stránka varhan.
  • Co považujete za svoje největší úspěchy?
    (jb) Největší radost je vždy z dokončení posledního dobrého nástroje, to je pokaždé ten největší úspěch. V obecné rovině je úspěchem to, že ještě naše firma existuje, což je v době nynější krize obzvlášť důležité.
  • Dáváte přednost nástrojům pro hru všech stylových období nebo nástrojů stylově a stavebně specializovaných? Jaké varhany byste rádi postavili?
    (jb) Univerzální nástroje nemáme rádi, to je vždy kompromis, který omezí všechno. Nejbližší nám jsou varhany barokního typu, ale docela bychom přivítali i možnost postavit romantický nástroj tzv. symfonického typu od 40 rejstříků výše. Ale to je trochu sci-fi, zejména v dnešní době.
    (jk) Co by mne osobně zvedlo ze židle, to by byla stavba varhan podle renesančních vzorů.
  • Věnujete se restaurování varhan? Pokud ano, z jakých historických období?
    (jb + jk) Ano, povolení MK nám to umožňuje, už od nástrojů 18. století. Máme štěstí, že si můžeme vybírat práci, zatím to vychází tak, že z převážné části děláme novostavby. Ale to neznamená, že bychom jim jednoznačně dávali přednost, jsme si vědomi, že nejlepší je dělat obojí, protože tak se člověk hodně naučí. Navíc je to vítaná změna. Už jen proto, že mezi oběma činnostmi je velký rozdíl. V současnosti restaurujeme barokní positiv ze špitální kaple v Náměšti nad Oslavou.
  • Jaké práce máte nyní před sebou?
    (jb + jk) Např. dokončení vestavby volné rekonstrukce varhan podle vzoru kralických varhanářů do historické skříně ve Smiřicích, rekonstrukce varhan v trapistickém klášteře Sept-Fons ve Francii apod.
  • S jakými problémy se nejčastěji setkáváte? Co vás nejvíce a nejméně potěšilo?
    (jb + jk) Potěšitelné je, že v naší zemi je zatím dostatek varhanářské práce, ale to může být za chvíli jinak. Co nás potěšilo nejméně, na to zapomínáme.
  • Máte vzory mezi varhanáři historických epoch?
    (jk) Obdivuji třeba Cavaillé-Colla, ale to neznamená, že bych ho následoval. Jinak srdeční záležitostí je pro mne stavitel týnských varhan H. H. Mundt a jeho nástroje (i v jejich dnešní podobě).
    (jb) Já tak vyhraněné vzory nemám; často např. obdivuji výtečnou řemeslnou práci na některých starších varhanách. Staré mistry obdivuji všeobecně i po zvukové stránce, což platí třeba pro francouzské romantické varhany.
  • Co si myslíte o historických varhanách a jaký je podle vás jejich smysl v dnešní době?
    (jb) Je nutné, aby ze starší doby vždy něco zůstalo, což pro mne jsou právě varhany. Zažil jsem na Ukrajině oslavy 750. výročí města Rovno. Když jsem chtěl ukázat něco, co je těch 750 let staré, tak mi řekli, že nemají nic starého ani třeba jen 200 let. Proto smysl starých varhan a jejich uchovávání v původním stavu je pro mne důležitý – pro budoucnost.
    (jk) Poznání historie je hrozně důležité. Staré varhany je třeba uchovávat, pokud mají svou hodnotu. Je to zdroj informací k dějinám varhanářství. Osobně mám rád staré věci, je v nich historie a život dřívějších lidí, vlastně celého lidstva. Pouhých historických údajů se nelze dotknout, kdežto u těchto památek je hodnota velká, vždyť se tam skrývá hmatatelný život naší země. U starých varhan se také dají najít každodenní zkušenosti a osudy, jako bychom četli knihu. A právě tohle člověka osloví, chytí za srdce, neboť to není pouhý sériový výrobek. Cítím tak vekou úctu ke starému mistrovi, nikdy nechci předělávat to, co se po něm dochovalo, dobře vím, že takové zásahy bývají nevratné, tudy nechci jít.
  • Jak vidíte budoucnost českého varhanářství?
    (jb) U varhan se vše odvíjí od peněz. Pokud je lidé budou ochotní dávat na takovýto luxus, pak se bude dařit. Jenže rozhodují finanční možnosti. I dříve chudí lidé chtěli šperky, ale dosáhli jen na bižuterii. A tak i ve varhanářství vznikly např. varhany s tzv. unit-systémem. Takže si myslím, že kvalitativní rozdíly budou i v budoucnu. I dnes si ještě leckdo dovolí nekvalitní práci; do budoucna by se to mělo zlepšovat.
    (jk) Já vidím budoucnost varhanářství dobře, bude se díky globalizaci zlepšovat, bude lepší, než kdy byla. Myslím si, že u českého varhanářství nebude do budoucna možné odvádět špatnou práci, právě proto, že, jak bylo řečeno, varhany jsou luxusní zboží.
  • Nahoru | Obsah