Hudební Rozhledy
Bohuslav Martinů
IV. dar z „pokladnice“ Rudolfa Firkušného
Roztroušenost pramenů k dílům Bohuslava Martinů je téma na obsáhlou knihu. Málokterý skladatel zanechal své skladby na jednom místě, u některých se však po jejich smrti podaří badatelům soustředit prameny do jednoho muzea nebo významné knihovny. U Bohuslava Martinů se někdy zdá být tento úkol nadlidským. Autor totiž doslova „trousil“ své autografy po celou dobu své umělecké činnosti a záleželo na tom, kde zrovna žil, kdo mu skladby provozoval, kdo mu je vydával, zda je směl v určité době převážet přes kontinenty anebo např. komu se rozhodl udělat radost a nějaký autograf mu věnovat. Institut Bohuslava Martinů již více než deset let (celkem úspěšně) usiluje o získávání kopií všech dostupných autografů, kopií se zanáškami skladatele nebo interpreta, korespondence nebo dalších pramenů (dříve ve formě papírové, dnes zejména formou digitalizace). Často je to úkol nelehký, protože ne všechny archivy nebo soukromí vlastníci jsou ochotni nechat badatele do svých „pokladnic“ nahlédnout. Někdy však vysvitne hvězdička na potemnělém badatelském poli a i mezi vlastníky těchto vzácných dokumentů se najdou lidé, kteří chápou, jak je zpřístupnění autografních pramenů pro další výzkum o skladateli důležitý.
V dubnu roku 2007 se Institutu podařilo získat pro Nadaci Bohuslava Martinů darem celou řadu autografů, kopií, tisků a korespondence (15 dopisů) spolu s jednou fotografií od Veronique Firkušný-Callegari a Igora Firkušného, dětí klavíristy Rudolfa Firkušného. Získané dokumenty (nyní již z větší části zdigitalizované v Institutu) jsou velmi důležitými prameny pro chystanou kritickou edici.
Ze získaných autografů jsou pozoruhodné dvě podoby zápisu skladby Fantazie a toccaty H. 281, věnované Rudolfu Firkušnému, kterou napsal Martinů v Aix-en-Provence roku 1940. Doposud byl autograf díla nezvěstný, v Památníku Bohuslava Martinů se nacházela pouze dobová (blueprint) kopie (PBM Ag 204). Ačkoliv originál čistopisu je stále neznámo kde, prameny od Veronique Firkušný jsou pro zjištění geneze díla zcela podstatné.
Jedná se v prvé řadě o pracovní autograf skladby pro klavír (na titulní straně autografu nese název Fantaisie et Rondo). Je to jedno z vrcholných děl pro sólový klavír, svým výrazem blízké Dvojkoncertu a klade vysoké nároky na techniku interpreta. Firkušný začal se studiem skladby v roce 1942 a jak je zjevné z autografu, skladba procházela značnou revizí (obsahuje revizní škrty a přelepy).
Vedle pracovního autografu se v pozůstalosti Firkušného dochovala také dobová (blueprint) kopie autografního čistopisu Fantazie (na hlavičkovém papíře tiskárenské firmy Circle Blue Print Co., Inc. 250 West 57th Street New York 19, N.Y.). Obsahuje vpisky obyčejnou tužkou zřejmě pocházející od Rudolfa Firkušného, který ji používal při koncertech. Při revizích a řešení klavírních partů byl Rudolf Firkušný Bohuslavu Martinů velmi důležitým rádcem. Konečný název Fantaisie et toccata dostala skladba až po premiéře, kterou Firkušný provedl 2. února 1943 v Town Hall v New Yorku. Skladba vyšla tiskem v roce 1951 u Associated Music Publishers.
Vedle zmíněných notových dokumentů se díky daru objevil též nezvěstný autograf třístránkové skladby Barcarola H. 326, kterou Martinů zkomponoval v New Yorku v prosinci 1949 jako novoroční hudební dárek pro Marguerite Fournier s přípisem na titulní straně: „A Marguerite Fournier pour la Nouvelle Année 1950 avec toute ma profond amitié“. Barcarola se stala hudebním dárkem ještě jednou a to v srpnu 1987, kdy Marguerite Fournier darovala autograf skladby Rudolfu Firkušnému s vlastnoručním věnováním ke 47. výročí jejich přátelství.
Z celé řady těchto darovaných dokumentů stojí za zmínku ještě obě koncertantní díla, která Martinů zkomponoval přímo pro Firkušného – Koncert pro klavír a orchestr č. 3 (H. 316) a Koncert pro klavír a orchestr č. 4 Inkantace (H. 358). V obou případech se jedná rovněž o dobové kopie autografů psaných na papíře Circle Blue Print. Obě kopie obsahují vpisky tužkou, zřejmě od Rudolfa Firkušného. Vzhledem ke skutečnosti, že autografy obou koncertů jsou také doposud nezvěstné, jsou tyto kopie jedinými zásadními prameny k dílům.
Dopisy Martinů Firkušnému zahrnují roky 1935–1956, dokumentují místa, v nichž Martinů pobýval, stejně jako krátké zmínky o skladbách, jejich vzniku i provozování.
Tyto i další dary z „pokladnice“ Rudolfa Firkušného můžete zhlédnout v knihovně Institutu Bohuslava Martinů, informace o nich naleznete také v online katalogu na www.martinu.cz.