Z iniciativy skladatele Jana Klusáka se konal v Janáčkově divadle 4. 5. mimořádný koncert Filharmonie Brno. Orchestr s dirigentem Stanislavem Vavřínkem tady zahrál dvě chorální fantasie na duchovní písně z doby Husovy Vzhůru srdce, op. 30 Ladislava Vycpálka a 10. invenci pro velký orchestr Tetragrammaton sive Nomina Eius Jana Klusáka. Po přestávce pak spolu se sopranistkou Marií Fajtovou, tenoristou Peterem Bergerem a barytonistou Ivanem Kusnjerem provedli kantátu Ladislava Vycpálka na žalmové texty Blahoslavený ten člověk, op. 23. Hlediště Janáčkova divadla bylo zaplněno asi ze dvou třetin či tří čtvrtin, ale sešlo se tu publikum do značné míry odborně zainteresované, uvědomující si význam a mimořádné postavení hraných děl v celkovém profilu české hudby z posledního třičtvrtěstoletí. Koncert se konal u příležitosti několika významných výročí: Jan Klusák dovršil krátce předtím 75. rok života a letos uplynulo 40 let od smrti Ladislava Vycpálka; před 75 lety se konala v Brně premiéra nejdelšího díla programu – Vycpálkovy kantáty Blahoslavený ten člověk – na koncertě Filharmonického spolku Beseda brněnská. Proto bylo zvoleno pro vzácné dnešní oživení tohoto díla právě Brno. Předchůdcové dnešních předních brněnských interpretů kantát a oratorií měli před třemi čtvrtěmi století zřejmě více úcty k takovýmto uměleckým hodnotám, než dnešní Filharmonie Brno. Už brzy po začátku první z Vycpálkových chorálních fantazií Vzhůru srdce na téma písně Buoh všemohúcí byly nepřesnosti v souhře i intonaci, celé dílo bylo předneseno jaksi vlažně, nekoncentrovaně a bez patosu, jaký k němu nepochybně patří. A tak bylo zahráno mnohem hůře, než jak zaznělo naposled zjara 2000 v rámci jubilejního cyklu české orchestrální tvorby, kde je zahrál Symfonický orchestr Českého rozhlasu s dirigentem Ondřejem Kukalem. Ještě hůře si orchestr poradil s 10. invencí Jana Klusáka Tetragrammaton sive Nomina Eius, k jejíž hudbě zřejmě nenašlo těleso vztah a nepochopilo ji. To vyplývá nejen z bezprecedentně urážlivé telefonické stížnosti funkcionáře samosprávy orchestru, jakou že to skladbu rozhlas svěřuje brněnskému orchestru. Mimochodem to byla stížnost zcela nesmyslná, rozhlas jen zařizoval nahrávku koncertu a jeho program neobjednal. Také tady nebyla hudba pojata optimálně a bez patřičného výrazového působení.
Teprve Vycpálkova kantáta Blahoslavený ten člověk vyzněla náležitě. Ne, že by tu nebyly drobné prohřešky, ale celkový výraz interpretace tohoto jásavě a radostně vyznívajícího převážně polyfonního monumentu byl přiměřený povaze a étosu díla. Významně se na tom podíleli vokalisté – mladá sopranistka Marie Fajtová, slovenský tenorista Peter Berger, vynikající starší český barytonista Ivan Kusnjer a osmdesátičlenná sestava Pražského filharmonického sboru, který připravil sbormistr Lukáš Vasilek. To byly vesměs výkony nejen profesionálně dokonalé, ale i citlivě reagující na přiměřené vedení dirigenta Stanislava Vavřínka. I tento příznivý dojem publika dokázal orchestr zkalit nevhodným chováním na konci koncertu. Vzápětí poté, co nadšené publikum začalo tleskat, hráči neuspořádaně a kvapně opustili pódium, aniž by začínající ovace přijali: už první děkování ze zákulisí se vrátivších sólistů a dirigenta se odehrálo na prázdném jevišti. Zajisté jsme vyslechli také nemálo skvělých instrumentálních výkonů, orchestr ještě neztratil umělecký potenciál, který je v jeho členech. Chování a postoj k hraným dílům i publiku však znamená nepříjemný úpadek.