Hudební Rozhledy

Ensemble Opera Diversa a Second Movement večer tří oper

Lukáš Vytlačil | 04/18 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Z inscenace Dýňový démon ve vegetariánské restauraci Ondřeje Kyase

Jen málo souborů se věnuje české soudobé hudbě tak soustavně jako Ensemble Opera Diversa. V posledním říjnovém víkendu soubor uvedl tři krátké opery, jednu ve spolupráci s londýnskou operní společností Second Movement.
Prvním dílem byla jednoaktová opera Dýňový démon ve vegetariánské restauraci z pera Ondřeje Kyase. Scéna sestávala z kuchyňské linky, sporáku, několika stoliček, polštářů a dýní jako nezbytného atributu tohoto díla. To je pojaté velmi žertovně, jak napovídá již samotný název. Na počátku velebí majitel restaurace vegetariánské pokrmy, které má v nabídce coby jedinečný zážitek a vrcholné umění, jitřící smysly. Posléze se však dostává do konfliktu se svou manželkou a také pikolíkem, s nimiž se po hádce rozejde. Zemdlen únavou usne a ke zděšení kuchtíků se do restaurace přikrádá démon zaříznuté dýně, která se rozhodne tomuto podniku vládnout a majitele okouzlí v podobě venkovské dívky, která se ztratila v Praze. Vypudit jej však není vůbec jednoduché, neboť očarovaní kuchtíci s majitelem jsou bezmocní, a neuspěje dokonce ani pingl coby vyslanec umění z Bayreuthu. Nakonec je po duelu s majitelkou dýňový duch obřadně povařen dle receptu a majitel žádá o odpuštění, že se nechal poblouznit půvabným zjevem mladé dívky.

Ústřední postavou této opery byl Jan Šťáva, a to nejen díky vlastní roli Majitele, ale především díky jejímu podání. Kromě vynikajícího pěveckého výkonu byl velmi přesvědčivý také po stránce herecké. Rovnocennou partnerkou mu pak byla Lucie Kašpárková v roli Dýně, jejíž příjemně barevný hlas měl sice občas menší problémy s vysokými tóny, ale její herecká stránka byla také velmi dobrá. Půvabný pak také byl sólový výstup Hany Škarkové (Majitelová) v závěru díla. Samotná choreografie však byla velmi sporá a mimo akci uvedených pěvců bylo ve scénickém dění opery dost hluchých míst. To se týká hlavně sboru, kde bylo jen málo zajímavých choreografických míst, například stylizace Stalinova pomníku na Letné při souboji s dýňovým démonem, či jeho vaření před závěrem opery. Hudba Ondřeje Kyase by mezi avantgardními trendy jako moderna zřejmě neuspěla, ovšem ke zvolenému tématu se velmi hodila a příjemně také podpořila vtipný námět. Ocenil bych zejména vedení vokálních partů a práci s textem, který hudba poměrně dobře respektovala. Výkon komorního instrumentálního ansámblu byl spolehlivý, avšak ničím výrazný. Dirigentka Gabriela Tardonová soubor více méně odtaktovala s někdy zbytečně rozvláčnými gesty, která neměla větší význam a vzhledem k umístění souboru hned vedle scény také někdy rušila při sledování opery.
Po přestávce následovala miniatura Ela, Hela a stop. Tuto hru Václava Havla zhudebnil Lukáš Sommer. Dílo pojednává o situaci ze stopování dvou prostitutek v noci. Vlastní zhudebnění nebylo příliš šťastné, protože se mi nepodařilo nalézt nějaký systém mezi moderními zvukomalebnými místy a eklektickými hudebními úseky. Pěvecké i herecké provedení pak bylo celkem výrazné, až kýčovité, čímž se zcela vytratila důležitá pointa Havlovy hry, která tkví naopak v až civilní jednoduchosti, která pak svou aktuálností odzbrojuje. Zaujal mne zde výkon Jany Krajčovičové v roli Hely, která se přece jen snažila roli pojmout více reálně bez zbytečného přehánění, což se, bohužel, nepodařilo Haně Škarkové coby Ele. Scéna byla velmi minimalistická, neboť ji měla využít i další opera, zajímavě působilo alegorické použití starého nemocničního vozíku namísto automobilu. Hudební nastudování bylo v podstatě shodné jako u Dýňového démona.
Závěr představení patřil jednoaktové opeře Bohuslava Martinů Slzy nože, která byla provedena v anglickém znění jako Knife´s Tears ve spolupráci s londýnskou operní společností Second Movement. Dílo je velmi výrazně inspirované dadaismem, a tak se během bláznivého děje setkáváme s oběšencem, démonem a celá opera se nese v lascivně erotickém duchu s cynickým humorem. Režisér Oliver Mears zde erotickými náznaky rozhodně nešetřil, čímž jen podtrhl bláznivé dadaistické libreto. Inscenace nabídla možnost srovnání práce českého a anglického operního souboru. Celá opera byla velmi dobře režijně vystavěna, takže se na scéně ne¬ustále něco dělo a nevznikla zde žádná prázdná místa. Vynikající byli také zpěváci. Mladá sopranistka Yvette Bonner zpívala krásným křišťálovým sopránem s vynikající výslovností a dobrým stylovým přednesem, kde snoubila nevinnost se snad ještě dětským nadšením, které se v její roli objevuje. V roli její matky se představila Hannah Pedley, jejíž alt byl pro tuto postavu také jako stvořený, protože byla velmi přesvědčivá jak v počáteční scéně starší dámy, tak i v perverzních scénách, kde neváhala expresivně použít hrubší témbr. Konečně pak v roli Satana vystoupil Jonathan Brown, který ve svém pěveckém umění rozhodně nezůstal pozadu za svými kolegyněmi. Kromě vlastních pěveckých výkonů byli všichni skvělí také po stránce herecké. Proti statičtější scéně českých interpretů (s výjimkou zmiňovaného Jana Šťávy a Lucie Kašpárkové) beze zbytku využívali celou plochu, kterou jim jeviště nabízelo, a také všech rekvizit, jako byl například oběšenec uprostřed jeviště. Komorní orchestr Ensemble Opera Diversa tentokrát řídil Nicholas Chalmers, dirigent Second Movement, který vtiskl hudbě Bohuslava Martinů neobyčejnou barevnou jiskru a pod jehož úspornými a věcnými gesty hrál orchestr velmi dobře. Na umělecký kvas meziválečné Paříže ukazuje také saxofon a banjo, které Martinů v partituře předepsal. Celý večer sklidil u publika velký úspěch.
Jen málokdy se naskytne tak jedinečná příležitost k přímému srovnání české a anglické operní společnosti mladých interpretů, navíc s díly 20. a 21. století. Doufejme, že se s podobnými zajímavými projekty budeme moci setkávat i v budoucnu a že nadšení do nových projektů organizátorům Opery Diversy vydrží co možná nejdéle.

Praha, Divadlo Disk – Ondřej Kyas: Dýňový démon ve vegetariánské restauraci; Lukáš Sommer: Ela, Hela a stop; Bohuslav Martinů: Knife´s Tears. Dirigenti Nicholas Chalmers, Gabriela Tardonová, režie Oliver Mears, Tomáš Studený, scéna Simon Holdsworth, Sylva Marková. Brněnská premiéra 30. 10. 2010 v Divadle Reduta, psáno z pražské premiéry 31. 10. 2010.

Nahoru | Obsah