Hudební Rozhledy

Ana María Martínez – ve stínu dominga? ale kdepak…

Lucie Johanovská | 08/20 |Festivaly, koncerty

Ana María Martínez

Skutečnost, že letošní domácí festivalové sezoně dá punc největší soudobá operní ikona světa, nezdolný Plácido Domingo, zaznamenal už asi každý. O tom, kdo se představí po mistrově boku, se však mluví mnohem méně a je to škoda, protože žádné, populárně řečeno, „křoví“, si s sebou Plácido Domingo rozhodně nebere. Představme si proto blíže portorickou sopranistku Anu Maríu Martínezovou, jež bude Domingovou pěveckou partnerkou na galakoncertu dne 20. srpna, který se uskuteční při příležitosti vyvrcholení oslav letošních dvacetin Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov.
Držitelka Grammy, Bělohlávkova Rusalka z Glyndebourne, úspěšná Fiordiligi ze salcburských Così fan tutte či editorka magazínu Classical Singer, to vše je Ana María Martínezová, díky dramatickému rejstříku svého zářivého hlasu považovaná za jednu z nejsofistikovanějších lyrických sopranistek dneška. Začněme však pěkně popořádku.

Jak sama Martínezová v legraci tvrdí, pochází z rodiny „klasického, přísného kubánského otce“. Rodina je však pro její život i pro rozvoj kariéry klíčová. Otec Martínezové byl kubánským exulantem, který svůj život prožil ve Španělsku, Portoriku a v New Yorku. Původním povoláním elektroinženýr své poslání nalezl až v oboru psychologie. Ani její matka Evangelina Colon, rodilá Portoričanka, nebyla svým profesním zaměřením hudebnice, ale vystudovala biochemii a zabývala se jadernými zařízeními. Jejím koníčkem však operní zpěv byl a věnovala se mu nakonec i aktivně. „Jsem hrdá na svoje kořeny. S oblibou říkám, že jsem „Kuboričanka“ (Cuba-Rican, pozn. překl.). Moje předky můžete vystopovat ve Španělsku, Francii, ale současně jsem pyšná i na to, že jsem se narodila na ostrovech,“ upřesňuje Martínezová. V dětství poznala pevnou disciplínu intelektuální výchovy v duchu katolické tradice, ale i „sázku na riziko“, kdy se její rodina vydala hledat štěstí do New Yorku. Nikdy však neztratila svůj kontakt s Portorikem a španělštinou, protože v Karibiku zůstalo její početné příbuzenstvo a rodina se tam často vracela. A když se její otec později rozvedl a našel si novou ženu, která byla také psycholožka, svou dceru prý poučil: „Riskování je v pořádku, pokud si vše řádně promyslíš a jsi si vědoma, jaké může mít tvé počínání důsledky“ – „Toto jsem si vštípila,“ dodává Martínezová, „a pomohlo mi to v rozvoji mé kariéry.“
Zpočátku se Martínezová vůbec opeře věnovat nechtěla. „Moje matka operu milovala, ale já jsem nerozuměla tomu, co ti lidé zpívají, a připadalo mi to nudné.“ Zalíbení však záhy našla v hudebním divadle, které bylo více akční a nakonec si uvědomila i fakt, že její hlas je spíše vhodný pro klasický zpěv. „Definitivně jsem se rozhodla, když jsem zpívala jednu píseň ve školním představení Oklahomy! Tehdy jsem pocítila velmi silné spojení nejen s hudbou, ale i se vším, co se kolem mě dělo na scéně, a především s publikem. Byl to tak silný moment, nic podobného jsem nikdy předtím nezažila a tehdy jsem si uvědomila, že to je ono, to je to, co bych měla dělat.“ Odkojena kubánskou hudbou, Patem Benatarem, Steviem Nicksem a obdivujíc kubánského zpěváka Bennyho Moré se tedy Martínezová rozhodla vstoupit na pole, kde zuří jeden z nejtěžších konkurenčních bojů… „Lidé si to neuvědomují, ale stát se dnes úspěšným operním pěvcem je mnohem méně pravděpodobné než dostat se do národní fotbalové ligy.“ Operní kariéra Any Maríe Martínezové se navzdory všem překážkám začala rozvíjet v polovině 90. let, záhy poté, co absolvovala newyorský Juilliard. Konkurzy, které sama považovala pouze za formalitu, jíž dává opernímu světu vědět, že rozšiřuje nabídku operního trhu, jí pomohly dostat se do německých operních domů i na soutěže v USA. Rok po škole si tak pootevřela dveře na evropské operní scény, zvítězila v soutěži pro mladé pěvce pořádané Velkou houstonskou operou, získala uznání Plácida Dominga a její kariéra byla nastartována. „Jsem nesmírně šťastná, že se Plácido Domingo stal mým mentorem. V roce 1995 jsem zvítězila v jeho soutěži a on mě pozval, abych s ním zpívala na koncertu. Je to zkrátka neuvěřitelné pracovat s ním, největší rady mi dává svým příkladem. Znal dokonce i moji matku, zpívali spolu operu i zarzuely, takže je mezi námi i toto pouto.“ Dnes již Martínezová cestuje po celém světě, zpívá v nejprestižnějších operních domech včetně Metropolitní opery, Sanfranciské opery, Královské opery Covent Garden, Vídeňské státní opery nebo La Scaly, vystupuje s předními symfonickými orchestry nevyjímaje Newyorskou filharmonii a je pěveckou partnerkou Plácida Dominga a Andrey Bocelliho. Za nahrávku Albénizovy opery Merlin, kterou realizovala právě s Plácidem Domingem, získala i Latinskou Grammy.
Martínezová je světově vyhledávanou operní pěvkyní s širokým repertoárem především pro neobyčejnou schopnost vystihnout komplexně rozmanitost zosobňovaných charakterů. Svým rozumným přístupem k rozvoji své kariéry se zdá být velkým příslibem pro budoucnost operního světa. Klíčovou charakteristikou osobnosti Martínezové je emoční sebekontrola, která vyplývá ze striktní katolické výchovy, a živelný drive i temné kouty lidské existence objevuje až skrze ztvárňované operní postavy ve vypjatých životních situacích. „V opeře se lidé těžce zamilovávají, zaobírají se svými problémy, zabíjejí se i skáčou z mostu… je to prakticky totéž, co se můžete dočíst i v bulváru, ale v opeře je to navíc se skvělým zpěvem. Nemůžete zde jednotlivé charaktery posuzovat, i když jde třeba o vraha. Jde o to pochopit, jak se daná postava do takové situace dostala, aby byly zachovány všechny souvislosti.“
Zatímco opera prošla řadou změn v souvislosti s obtížemi v ekonomické situaci v posledních letech, Ana María Martínezová nabrala příznivý vítr do plachet a její hvězda stoupá vzhůru. V zájmu přilákání mladších návštěvníků se opera dnes soustředí na štíhlé, sexy vypadající pěvce a až agresivně využívá různé marketingové metody, a i když Martínezová mnohé z toho kritizuje, snaží se rozvíjet dál. „Žijeme ve světě, kde jsme ze všech stran bombardováni obrázky. Operní manažeři soudí, že milovníci zkrátka vždy na novou inscenaci přijdou, ale nové fanoušky je možné získat jen a jen tehdy, pokud budou zvědaví na nějakou atraktivní tvář.“
A jak se Martínezové podařilo takto raketovým způsobem nastartovat svoji kariéru? Bylo to štěstí nebo to byla náhoda? „Dlouhou dobu jsem si myslela, že je to vše jen náhoda, ale ve skutečnosti nebyla, protože jsem na sobě tvrdě pracovala a prošla jsem školami. Štěstí je, když se připravenost setká s příležitostí. Všichni jsme se narodili s mnoha dary a je na nás odhalit, se kterými z těchto darů se nejvíce identifikujeme a skrze který se chceme realizovat. Pak již jen stačí, aby přišla příležitost, a jste připraveni. A pak si můžete s potěšením říci, plním si své sny.“

Nahoru | Obsah