Hudební Rozhledy

Ostravským labutím se vede dobře

Jiří Urban | 08/19 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Olga Borisová-Pračiková (Odetta/Odilie) a Rodion Zelenkov (Princ Siegfried)

Současný divák má možnost zhlédnout hned pět českých nastudování nejslavnějšího klasického baletu Petra Ilijiče Čajkovského Labutí jezero, a to ve Státní opeře Praha, v Národních divadlech v Praze, Brně a Ostravě, ale i v ústeckém Severočeském divadle opery a baletu. Každé z nich má svou nezaměnitelnou atmosféru, což je způsobeno nejen – ve čtyřech z nich – participací zahraničních choreografů a režisérů, ale především tanečním ztvárněním hlavních rolí představiteli, kteří většinou vyšli z ruské baletní školy. Je pro ně vlastní taneční prožitkovost, cit, dokonalá technika, ladnost pohybu, vynikající herecký projev. Každé z představení stojí za pozornost, avšak jen ostravský divák si může zvolit z široké nabídky baletních klenotů, protože dramaturgie uvádí v těsném sledu hned několik představení (v repertoáru je Giselle, Spící krasavice, Louskáček a v listopadu i Dáma s kaméliemi).

V ostravském nastudování Labutího jezera zaujme zejména výkon taneční dvojice Odetty – Odilie a prince Siegfrieda v podání Olgy Borisové Pračikové a Rodiona Zelenkova. Tvoří nezapomenutelný pár, který v divákovi vyvolává silné emoce a okouzlí dokonalou souhrou. Borisová doslova utváří imaginaci corporis, promlouvá řečí těla, a to tak, že sice vypráví pohádkový příběh, ale tancem projektuje žitý svět. V jejím interpretačním tanečním umění dochází k symbióze vjemů, ke skloubení preciznosti techniky a přirozenosti výrazu. Do svého pojetí dvojrole zapojuje každý sval, používá mimiku a gesta, pomocí nichž vyjadřuje dívčí křehkost a něhu, koketnost, touhu, strach, ale také vypočítavost a chlad. Rodion Zelenkov má jedinečný kontakt s partnerkou, získává publikum čistotou v provedení jednotlivých variací. Z dalších rolí se jeví jako vysoce efektní výšky skoků Vladimíra Vašků v roli Šaška. Milovníci Labutího jezera se zpravidla těší na tanec labutí, protože právě při něm vynikne romanticky laděná scéna (tentokrát Alexandra Babraje) a Čajkovského hudba. V provedení ostravského operního orchestru, pod vedením zkušeného dirigenta Jana Šrubaře, se zvuková a vizuální složka podílí na integritě představení a nepůsobí rušivě. To bohužel nelze zcela jednoznačně tvrdit o labutím sboru a očekávané scéně, kdy labutě vycházejí do středu. Divák místy nabude dojmu, že nedochází k synchronizované přesnosti. Technicky to není možné, avšak menší vizuální efekt je zřejmě ovlivněn nerovnoměrnou výškou jednotlivých tanečnic. Naopak plně zaujme první scéna s tančící mládeží, pas de trois princových přátel, v provedení Petry Kováčové, Chiara LoPiparo a Michala Bublíka.
I přes některé menší nedostatky se ostravským labutím vede dobře a jejich návštěvu lze pouze doporučit.

Ostrava, Národní divadlo moravskoslezské – P. I. Čajkovskij: Labutí jezero. Dirigent Jan Šrubař, režie, choreografie a úprava libreta Irina Srode, kostýmy Eliška Zapletalová. Psáno z reprízy 16. 10. 2011.

Nahoru | Obsah