Hudební Rozhledy

Opera žije!

Anna Šerých | 09/14 |Divadlo-opera-balet-muzikál

Profesor a žačka: Otomar Kvěch a Zuzana Michlerová

Nový sál Pražské konzervatoře otevřel studentům možnost kvalitní autorské a interpretační prezentace. Svou absolventskou práci po šestiletém studiu kompozice u profesora Otomara Kvěcha představila v operním představení pěveckého oddělení konzervatoře (30. 3. 2012) Zuzana Michlerová. Zvolila scénický žánr a prokázala, že hudbou chce a umí vyjadřovat své myšlení, názory, postoje. Rodačka z Prostějova sáhla šťastně po textu Jiřího Wolkera, vybrala silnou (dnes v podstatě neznámou) hru Hrobník a zpracovala ji do libreta. Zachovává Wolkerův jazyk a Wolkerovo poselství díla a v kulminačních momentech je zesiluje latinskými biblickými citáty. Slova proroka Izaiáše dává do úst lidu jako poděkování za záchranu a z evangelia sv. Jana cituje Ježíšův výrok o prameni věčného života. Jednoaktová opera Pramen staví svůj syžet na křesťanské paralele Kristovy výkupné oběti a lidského údělu, ukazuje význam a zrání osobního rozhodnutí podřídit soukromý život vyššímu poslání, službě pro dobro lidstva.

Takovým hrdinou je v opeře Pramen Lékař Petr (Jiří Poláček). Jeho charakter i charakteristiku ostatních postav profiluje krizová, zcela mezní situace: lidé žízní, umírají v zemi prosycené morem a zpustošené válkou. Přicházejí do kláštera, tam hledají záchranu, Matka představená jim však jízlivě připomíná metlu Božího hněvu. Naopak nevidomá dívka náruživě propaguje existenci Boží lásky a milosrdenství. Lid neřeší jen žízeň duchovní, hledá vodu. Starý Hrobník (Vladimír Müller) se zdráhá prozradit, že hrobka skrývá pramen vody, varuje před vniknutím do hrobu, vždyť i z nápisu nad vstupem hrozí prokletí. Generál (Jan Ericsson), „žíznící vítěz“ zahlcený pýchou vyhraných bitev, ohlušený válečným řinčením, zabije Hrobníka, ignoruje varovný nápis, vnikne do hrobky a zasažen morem umírá. Nastává Petrova chvíle, autorka mu dala monology o smyslu víry, o smyslu života, dává mu jednat – „na světě jsou miliony žíznících …slyším vás v sobě…“ – Petr nabízí svůj život pro záchranu ostatních. Jeho žena Eva mu chce zabránit v oběti, sama vnikne do hrobky, je zraněna, dítě v ní umírá. Od momentu otevření hrobky až do okamžiku, kdy pramen skutečně vytryskne, projde kaž-dá postava jakýmsi mravním tříbením. Matka představená (Petra Vondrová) zemře, Lékař Petr (Jiří Poláček) dokoná své rozhodnutí pomáhat, Eva (Monika Sommerová) porozumí jeho nasazení a pochopí pravý smysl života, Nevidomá (Hana Krynická) nadšeně svědčí o Boží lásce, zkrátka finále jednoaktovky je pravou apoteózou věčného koloběhu života. Téma má evidentně aktuální sdělnost a smysluplně graduje. Skladatelka Zuzana Michlerová blahodárně zúročila také své studium zpěvu. Hlasu rozumí, zohlednila možnosti obsazení rolí a ono „na míru“ vyneslo samé klady. Autorka dokáže v interesantní půlhodince výstižně charakterizovat děj i symbolické momenty, vyzkoušela si účin zpěvu i recitace, sólového zpěvu i sborových replik, dobře staví dialogy, krásně vsadila vokalízu Nevidomé do poezie závěru. Posluchač je konfrontován s přirozeně vynalézavým a zpěvným tokem hudby (při odhalení pramene flétnovými pasážemi doslova „bublá“), orchestrace má poučenou sdělnost. Autorka Pramenem evidentně proklamuje osobní a kompoziční integritu, není samoúčelně artistní, svou dramatickou představivost umí uvážlivě zpodobnit. Dramatické pravdivosti hudby konvenovalo kvalitní nastudování. Pěvci konzervatoristé oživili kratičké party naplno, věčný existenciální příběh promluvil opravdu zajímavě. Talichův komorní orchestr vedl dirigent Tomáš Hála s evidentním zaujetím pro napětí a stavbu díla. Sbor sestavený z pěvců, posluchačů Pražské konzervatoře, prokázal iniciativní souhru a pěkné nastudování. Také druhá půle večera byla pro mnohé z nás novinkou, vtip a nadšení charakterizovaly jednoaktovku Blue Monday Georga Gershwina. Komediální nadsázka se studentům skutečně dařila a orchestru nelze vyčítat, že nemá pravý swingově jazzový pulz. Pramen Zuzany Michlerové i Gershwinův Modrý pondělek oblékl Josef Jelínek a režíroval Gustav Skála.

Praha, Pražská konzervatoř – Zuzana Michlerová: Pramen. Hudební nastudování a dirigent Tomáš Hála, režie a choreografie Gustav Skála, sbormistr Marek Valášek, kostýmy Josef Jelínek. Provedeno 30. 3. 2012 v Koncertním sále Pražské konzervatoře.

Nahoru | Obsah