Hudební Rozhledy

Ludvíkovské Znojmo

Stanislav Bohadlo | 01/19 |Festivaly, koncerty

Z komponovaného pořadu Král Slunce

Úvodem
Dvacet pět koncertů plus každodenní věžní hudba v sedmnácti dnech od 13. do 27. 7., to byl letošní Hudební festival Znojmo. Má už léta neopakovatelný ráz daný jedinečností historického města a dalších míst jako je Loucký klášter, Vranov, Uherčice, Národní park Podyjí a kostely v okolí. Originální je i úzké spojení s jihomoravským vinařstvím a dokonce nabídka tematické festivalové gastronomie. Z podpory festivalu a jeho návštěvnosti je cítit hrdost pořadatelského města a dramaturgie celého projektu od počátku úspěšně propojuje lidové muzikantství, hudební dorost s výraznými domácími specialisty i zahraničními osobnostmi. V jiném typu průniku se pravidelně objevují experimenty prolínání vážné hudby s moravským folklorem, jazzem i pop-rockovým cítěním. Po loňském Josefu Myslivečkovi tvořila tentokrát hlavní téma hudba Jeana Baptisty Lullyho (1632–1687) a kultura dvora Ludvíka XIV. Budiž řečeno, že nebýt Ludvíka, nezískal by Lully doživotní privilegium na dvorní hudební produkce (a s tím i historickou nesmrtelnost), a nebýt Jiřího Ludvíka, obětavého prezidenta a zakladatele festivalu, nemělo by Znojmo takové hudební července. Přičemž ani Král Slunce letos neušetřil Znojmo před přívalovými dešti, komplikujícími pořadatelům exteriérové produkce.

Král Slunce
Premiéra „hudebně tanečního projektu“ Král Slunce (21. 7.)se odehrála ve vyprodané Jízdárně Louckého kláštera. Inscenátoři nezvolili žádné konkrétní Lullyho operní dílo, ani ballet de cour či comédie-ballet a neusilovali ani o historizující baletní styl. Hudební půdorys tvořily tři části: výběr z baletní hudby pod názvem Le divertissement Royal se slavnostními pochody, připomínající opulentní slavnosti ve Versailles roku 1668, a dvě duchovní vokálně instrumentální díla Exaudiat te Dominus a Te Deum. Už v baletní suitě se dirigentovi Romanu Válkovi podařilo představit neuvěřitelně barevný zvuk lullyovského orchestru. Pompéznost homofonních pochodů kontrastovala se subtilními sestavami komorních ansámblů, jako např. dvě teorby a barokní kytara, gamba a cella (bez dirigenta). Napětí, tanečnost, vznešenost a hudební radost! Moteto Exaudiat vytištěné v Paříži 1687 vystavěl dirigent s Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir (sbormistryně Tereza Válková) s vědomím responsoriálního kontrastu mezi sborem a sólovými party. Sopranistky Michaela Šrůmová a Markéta Cukrová excelovaly s vysokým tenorem Jeana-Françoise Lombarda zejména v části Gloria. Te Deum z roku 1677 přivedlo na scénu velký (20 sboristů) a malý (6) sbor a pět sólistů. Nuance orchestrálních sekcí, zvuková čitelnost obou sborových skupin a originální party všech sólistů vytvořily skutečný hudební zážitek a vrchol sobotního večera. Homofonní Et in saeculo saeculi bylo stejně přesvědčivé a s chutí, se vzletem interpretované jako třeba Miserere s vysokým tenorem J. F. Lombarda, tenorem Jaroslava Březiny a basem Tomáše Krále. U obou motet možná chyběla projekce českého překladu textu, jak jsme na to ve Znojmě zvyklí u operních představení. Problematická se zdá taneční stránka představení. Nepopíráme apriorně taneční ztvárnění duchovních skladeb, ale už předem tu bylo několik handicapů: sám prostor jízdárny nenabízí tak variabilní a strukturovanou scénu jako tomu bylo v minulosti při festivalových operách na dvoře minoritského kláštera; dále taneční pódium bez elevace bylo až ve čtvrté linii za sólisty, sborem a orchestrem, a konečně zpívaný text a zejména výraz sólistů byl tak přitažlivý, že diváci sledovali choreografii jen jako doprovodný (ne-li dokonce jako rušivý) prvek.

Šporclův Sporcelain
S velkým napětím očekávalo generačně univerzální publikum premiéru koncertního turné Pavla Šporcla s pop-crossoverovým projektem Sporcelain (20. 7., Jízdárna Louckého kláštera), který navazuje na jeho studiové CD z roku 2011. Ušlechtilý tón, muzikalita, virtuozita a cit pro kantilénu nezapřely známé kvality českého houslisty, ať už hrál na „modré špidlenky“ nebo na „elektrické“ housle Davea Bruce. Poněkud stejnorodý koncept uvedených kompozic založených na melodickém riffu a rytmicko-harmonickém ostinátu oživila zpěvačka Tereza Černochová a kontrapunktický duet zpívajícího Pavla Šporcla právě s ní vzbudil oprávněný aplaus. Show tohoto typu by jistě prospěla i režie, protože přirozeně vyžaduje větší spád než klasický koncert. „Barokního“ Pavla Šporcla, patrona festivalu, s Czech Ensemble Baroque Orchestra pak posluchači očekávali o tři dny později (a recenzent lituje, že o něm nemohl referovat stejně jako o Händelových operních áriích v podání barytonisty Adama Plachetky 29. 7. a dalších koncertech).

Tour de Varhany
Již tradiční Tour de Varhany všestranného Martina Jakubíčka (22. 7.) začínala v louckém kostele sv. Václava a vedla přes chrám sv. Hypolita v Hradišti, Lurdskou jeskyni v Hlubokých Mašůvkách až do zámecké kaple v Jevišovicích. Celodenní mobilní koncert s autobusovou dopravou mezi zmíněnými lokalitami provázel zkušený varhaník zábavným výkladem k převážně baroknímu repertoáru (Albinoni, Vietoris, Bach, Zach, rkp. Susan von Solt, Lully). Na závěr louckého koncertu pak zařadil Koczwarovu Bitvu u Prahy, přičemž svým komentářem, interpretací, zvukomalebnými efekty i vykřikováním kuriózních pokynů v partituře přivedl posluchače k všeobecnému nadšení.

Nahoru | Obsah