Hudební Rozhledy

Blodek v Studni

Anna Šerých | 08/19 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Z inscenace…

Nastrojené dětičky a trochu blazeovaní výrostci přicházejí do divadla, osvícené rozhodnutí učitelského sboru jít na operu berou s povděkem – lepší než sedět v lavici. Zažít ten pytel blech v hledišti je zážitek. Asi většina je na opeře prvně v životě, předehra a zhaslé hlediště je pokyn k pošťuchování. Ne všem, jsou i zvědavci, kteří povstávají, aby viděli, jaké nástroje tam dole troubí. Předehra je náročná, průzračně harmonická a dechaři se mohou blýsknout. Zdařilo se. „Tyjo, to je krásný“ komentoval klukovský hlásek přede mnou a měl pravdu, když opona odkryla scénu Adolfa Borna. Pro jednoaktovku V studni Viléma Blodka je dokonalá. Bornovská, realisticky funkční, vše, co má být, studna i strom, měsíc i kopce pro vatry, okrášlené laskavým humorem a bornovským zvěřincem, kulisami s ptáky, jelenem i ježkem. Idyla. Idylicky a dobře notuje i Veruna (Zdeňka Erlebachová) – Aj zlý to čas, nynější čas – a dává výstupu napětí. Její dobře znělé mezzo ladí s jemným sopránem Ludmily (Michaela Gemrotová), které role svědčí, a jejich pěkné duo „Mladá láska, to je ráj“ zdařile odstartovalo přitažlivou lyriku díla. Zadání Blodkovy opery je jasné – zamilovaná Ludmila chce čáry svatojánské noci použít k odpuzení starého ženicha, kterého jí nutí rodiče, a naopak přivábit Vojtěcha, kterého miluje. Komičnost kusu jistí roztomilá zápletka, starý kocour si chce starodávný zvyk – nahlédnout do hladiny studny a uvidět ženicha – pojistit, a podaří se mu do studny spadnout. K výsměchu vesničanů a radostnému happy endu mladého páru. Operu nastudovali studenti HAMU v Praze.

Režisér Michal Lieberzeit se soustředil k prostému výkladu, který prostonárodní zápletce sluší, zvýraznil typologické charakteristiky postav: lyricky naivní Lidunka, rozšafná Veruna, zamilovaný Vojtěch a komický samolibec Janek tvoří čtveřici dobře sehranou, hezky sezpívanou. Mužské „špehy“ dostal na scénu s pravou divadelní poetikou, maskované Bornovými kulisami, celý kus drží v idylce obrozeneckého potěšení, kterému výpravné krojové kostýmy přidávají na pěknosti. V žádném případě to není obrázek nostalgický, Blodkova zpěvná a žánrově chytře stavěná hudba to ani nedovolí. Každé postavě dává i efektní ariettu, což pěvci dobře zúročili, tenorista Tomáš Sup nenechal zapadnout Vojtěchův lyrický výstup „Ona by se utrápila“ a když Karel Drábek (Janek) notoval škodolibé „Aj, to bude švanda“, dětské publikum docela fandilo. Intonačně i výrazem se sólisté dobře uvedli, jejich kvartetní zpívání neblaze zvýraznilo těžký lapsus současné pěvecké výuky, výslovnost. Pěvcům není rozumět, z hrdel se linou jen vokály, nevíme, co zpívají, což v rýmovaném, dobře srozumitelném Sabinově textu je nedostatek základní. Jan Bubák diriguje s jistotou a s dramatickým citem, což dokládá celek představení, které nastudoval, lyricky zvukomalebné intermezzo noci ho navíc usvědčuje z velké hudební představivosti. Líbivé představení, kvalitní dramaturgický tah, zvládnutý tak, že si může dovolit i krok dál – vstříc školnímu publiku výkladem i akčním zapojením. Vždyť pro mnohé to byla, a je, jediná šance slyšet operu. A poslouchali se zájmem.
Ústí nad Labem, Severočeské divadlo opery a baletu – Vilém Blodek: V studni. Nastudování studentů HAMU Praha, dirigent Jan Bubák, režie Michal Lieberzeit, scéna a kostýmy Adolf Born. Psáno z představení 11. 10. 2012.

Nahoru | Obsah