Hudební Rozhledy

Historie české kvartetní školy IV

Stamicovo kvarteto

Jan Schulmeister | 02/19 |Studie, komentáře

Současná sestava Stamicova kvarteta: zleva Jindřich Pazdera (1. housle), Josef Kekula (2. housle), Jan Pěruška (viola) a Petr Hejný (violoncello)

Od poloviny do konce osmdesátých let minulého století lze zaregistrovat vznik tří českých významných kvartetních souborů. Jsou jimi Stamicovo, Wihanovo a Škampovo kvarteto.
První z nich, Stamicovo kvarteto, vzniklo v roce 1985. Na rozdíl od svých kvartetních kolegů (mladších i starších) má tento soubor z hlediska historického vzniku téměř všech českých špičkových kvartetních těles poněkud nestandardní start. V minulých životopisech českých kvartetních ansámblů většinou píšu o rozhodnutí studentů konzervatoří nebo Akademií múzických umění vytvořit komorní soubor – tedy ještě o studujících těchto odborných škol. Stamicovo kvarteto tvoří v tomto kontextu velkou výjimku, jelikož jeho členové byli při vzniku tohoto významného českého ansámblu již zkušení interpreti, jak na poli sólovém, tak komorním.

Primárius Bohuslav Matoušek působil několik let jako koncertní mistr Symfonického orchestru v Tokiu a ještě za svých studijních let získal mnoho ocenění v národních i mezinárodních houslových soutěžích. V letech 1980–1985 pak se svými kolegy, sekundistou Josefem Kekulou a cellistou Vladimírem Leixnerem působil (s violistou Karlem Doležalem) v Doležalově kvartetu. V červnu roku 1985 se k těmto výše uvedeným umělcům připojuje violista Jan Pěruška, a vzniká tak soubor, který koncertně působí dodnes a má za sebou téměř třicetiletou kariéru významného reprezentanta české kvartetní školy.
V rámci tradice české kvartetní školy se pohyboval i jejich počáteční repertoár. Prvními studovanými skladbami byly oba smyčcové kvartety Leoše Janáčka a Smyčcový kvartet F dur, op. 96 Antonína Dvořáka, přičemž k těmto dílům českých hudebních velikánů se připojil Franz Schubert (Smyčcový kvartet d moll „Smrt a dívka“), Wolfgang Amadeus Mozart (Smyčcové kvartety G dur, KV 156 a B dur, KV 458) a Joseph Haydn (Smyčcový kvartet d moll, op. 76). Svůj první společný koncert kvartetisté absolvovali 16. září 1985 v Zrcadlové kapli pražského Klementina, kde zazněl výběr z již výše uvedených skladeb. Také přichází první zahraniční turné do Anglie a Irska (17. 10. – 24. 11. 1985).
Svůj velký soutěžní úspěch zažijí o rok později v rakouském Salcburku, kde získají prvenství v kvartetní soutěži pořádané Evropskou rozhlasovou unií (EBU/OIRT). Tato soutěž proběhne v září roku 1986 a jejich listopadový koncert téhož roku je ze salcburského Mozartea přenášen do všech členských států EBU, Kanady a USA. Za svůj strmý vzestup mezi českou kvartetní elitu získává Stamicovo kvarteto v roce 1987 výroční cenu Českého spolku pro komorní hudbu. Ve stejném roce také pořizují svoji první nahrávku pro německou společnost Cadenza – později Bayer Records, a za tento počin na sebe dlouho nenechají čekat prestižní evropské ceny za nahrávky. V roce 1988 získávají kvartetisté cenu Grand Prix du Disque de l’Academie Charles Cros Paris za nahrávku smyčcových kvartetů Antonína Dvořáka (F dur, op. 96, G dur, op. 106). O tři roky později se tato cena opakuje a je souboru udělena za kompletní nahrávku Smyčcových kvartetů Bohuslava Martinů.
Ještě než soubor v roce 1995 opustí houslista Bohuslav Matoušek, kvarteto získává roku 1993 Zlatou ladičku časopisu Diapason za nahrávku kvintetů Antonína Dvořáka. Při této nahrávce soubor spolupracoval s violistou Janem Talichem a kontrabasistou Jiřím Hudcem.
S novým primáriem, Vítězslavem Černochem, se soubor pouští do ojedinělého projektu. Je osloven německou vydavatelskou společností Bayer Records ohledně natočení souborného kvartetního díla Emila Háby. Těchto šestnáct smyčcových kvartetů, většinou mikrointervalových, bylo pro Stamicovo kvarteto opravdovou výzvou. Vznikla tak unikátní ucelená nahrávka, která zůstala do dnešní doby osamocena. Jen velmi těžko se v budoucnu najde soubor, který by chtěl tuto opravdu „mravenčí“ práci znovu podstoupit. Na mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro 1997 provedlo Stamicovo kvarteto toto souborné Hábovo dílo na třech koncertech a dostalo za něj ocenění České hudební rady.

S Vítězslavem Černochem Stamicovo kvarteto spolupracovalo až do roku 2001, kdy ho nahradil houslista (pedagog Akademie múzických umění v Praze) Jindřich Pazdera. Tento bezesporu svým naturelem expresivní hráč dává souboru novou tvář. Kvarteto se pouští do dalších projektů a z iniciativy houslisty Josefa Kekuly vzniká v roce 2000 festival EuroArt „Stamicovo kvarteto a hosté“. Tento festival trvá do dnešní doby a vystřídalo se na něm bezpočet českých a zahraničních umělců, vesměs hudebních přátel Stamicova kvarteta. Městy tohoto mezinárodního festivalu jsou Havlíčkův Brod a Praha. Havlíčkův Brod je totiž nejen rodným městem Jana Václava Stamice (1717–1757), ale také rodištěm obou dvou zakládajících členů kvarteta, houslistů – Bohuslava Matouška a Josefa Kekuly.
3. března 2002 po koncertě ve slavné londýnské Wigmore Hall se dostává Stamicovu kvartetu velkého uznání od předních anglických hudebních kritiků. Jeden z nich píše do předního britského hudebního časopisu The Strad: „Byl jsem okouzlen tímto představením, jež přidalo jas a vřelost k měkkosti, rytmické intuici a barevnosti, které jsou očekávány od českých umělců…“
V témže roce, po koncertě ve frankfurtské Alten Oper, si můžeme v deníku Frankfurter neue Presse přečíst: „Beethovenův F dur kvartet, op. 135, jeho zcela poslední kompozice, zazářila… Volnou větu drželi hráči v tichu plném napětí, vroucně, téměř jako modlitbu… Tak jasný a transparentní Beethovenův závěrečný zpěv slyšíme zřídkakdy“.

O tři roky později slaví Stamicovo kvarteto své kulaté jubileum – 20 let koncertní činnosti. K tomuto výročí vydává nové CD s názvem Czech String Quartet Discoveries. Na tomto zvukovém nosiči je zaznamenán 1. smyčcový kvartet „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“ Leoše Janáčka, Smyčcový kvartet č. 3, op. 15 Pavla Haase, Quartetto Hanse Krásy a Smyčcový kvartet č. 1 Erwina Schulhoffa.
Odezva na tento projekt je ryze pozitivní, o čemž svědčí i jedna z tehdy hojně uveřejňovaných kladných kritik: „… Stamicovo kvarteto náleží nepochybně mezi nejlepší české kvartetní soubory a úspěšné je i v zahraničí. Svoje podzimní dvacetileté výročí existence slaví překvapivě náročným projektem… Skvěle hrají Stamicovci zvláště Schulhoffův rustikální 1. smyčcový kvartet. Má neuvěřitelný odpich a skvělé artikulační momenty. V ničem si s ním nezadá skvěle vyprofilovaný Smyčcový kvartet Hanse Krásy. Stamicovcům se podařilo dostat z těchto děl téměř maximum…“
V roce 2007 čeká Stamicovo kvarteto těžká lidská zkouška. S vážnou nemocí začíná bojovat zakládající člen tohoto souboru, Vladimír Leixner. Bohužel tomuto těžkému onemocnění podléhá a kvartetisté musejí za svého kolegu, skvělého muzikanta, hledat náhradu. Nacházejí ji v cellistovi Petru Hejném, který od října 2007 začíná s kvartetem zkoušet a koncertně vystupovat.
Na zahajovacím koncertě Festival EuroArt Praha (14. září 2010) oslavilo Stamicovo kvarteto své 25. výročí. V programu zazněl Smyčcový kvartet d moll, op. 34 Antonína Dvořáka, Smyčcový kvartet č. 2 Erwina Schulhoffa a Koncert pro housle, klavír a smyčcové kvarteto, op. 21 Ernesta Chaussona, kde se jeho komorními partnery stali houslista Bohuslav Matoušek a klavírista Ivo Kahánek.
Ve zmíněném novém složení kvartetisté získávají v roce 2011 ocenění francouzského odborného časopisu Diapason – „Dia­pason découverte“ za kompletní nahrávku Foersterových smyčcových kvartetů, která byla realizována pro vydavatelství Supraphon.

O rok později pak následuje další ocenění. Tentokráte anglického časopisu International Recording Review – cena IRR – Outstanding za kompletní nahrávku smyčcových kvartetů Sofie Gubajduliny, opět uskutečněné ve spolupráci s vydavatelstvím Supraphon. Dva členové Stamicova kvarteta jsou aktivní také v pedagogické činnosti. Jak jsem již výše uvedl, primárius Jindřich Pazdera je pedagogem pražské Akademie múzických umění a Pražské konzervatoře, stejný post na AMU zaujímá i violista Jan Pěruška. Cellista Petr Hejný se mimo hudební sféru prosazuje též ve výtvarné oblasti v oboru malířství a sochařství.
V současnosti koncertuje Stamicovo kvarteto ve složení: Jindřich Pazdera, Josef Kekula, Jan Pěruška a Petr Hejný a celkový počet uskutečněných vystoupení přesahuje hranici 2000.

Nahoru | Obsah