Hudební Rozhledy

Wenzel Wilhelm Würfe

Zapomenutý český učitel Fryderyka Chopina

Martin Vojtíšek | 02/19 |Studie, komentáře

„Vážený pane Vojtíšku,
všichni jsme se na konzervatořích učili, že českým učitelem Chopina byl Vojtěch Živný. O údajném Würfelovi jsme se nic nedozvěděli. Kde jste k němu přišel? Nebo celý ten pořad měl být jen jistou legrací a zkouškou hudební vzdělanosti posluchačů?“

Z dopisu posluchačky Českého rozhlasu k pořadu o Václavu Vilému Würfelovi.

Málokterý skladatel byl tak dobře zapomenut jako Václav Vilém Würfel. Je zajímavým faktem, že ani velké oslavy 200. výročí narození Fryderyka Chopina v roce 2010 u nás nevzbudily širší zájem o studium kořenů Chopinovy tvorby a jeho klavírního mistrovství. Když jsem se v souvislosti se svými četnými chopinovskými recitály v tomto období začal nad tímto tématem hlouběji zamýšlet, rozhodl jsem se propátrat díla skladatelů, se kterými se Chopin ve Varšavě setkával.

I když nijak nepochybuji o Chopinově originalitě a nekonečné technické vynalézavosti, někde musel být výchozí bod, odkud se talent mladého Chopina začal odvíjet. Těžko to mohl být hudebně patrně nevýrazný Vojtěch Živný, který učil Chopina do jeho dvanácti let. Pozdější učitel skladby Józef Elsner mohl Chopina vybavit dobře po stránce teoretické, ale mezi jeho haydnovsko klasicistním stylem a stylem Chopina zeje těžko překročitelná propast. Jistě, byl zde Hummel, byl zde Field a další, ale mohl tak starostlivý otec, jakým bezpochyby Mikuláš Chopin byl, ponechat malého Frice jen tak bez učitele? Vždyť ještě i později v roce 1829, kdy bylo Chopinovi 19 let, žádá pro syna o stipendium, aby mohl tři roky studovat v cizině. A zde se mi začala rýsovat postava Václava Viléma Würfela, blízkého přítele Chopinovy rodiny. Würfelovo jméno jako Chopinova učitele je sice zmiňováno v řadě slovníků i monografií, ale zdaleka ne všude, a nikde není doplněno podrobnějším rozborem jeho stylu. Současně neexistovaly žádné nahrávky jeho klavírních skladeb. Nejucelenější přehled Würfelova díla přináší heslo v polské Encyklopedia muzyczna vydané v Krakově v roce 2012, jehož autorkou je významná polská muzikoložka Barbara Chmara-Żaczkiewicz. Zde je rovněž uveden seznam Würfelových významných žáků jak klavírních, tak varhanních. Chopin však mezi nimi chybí. Podle sdělení autorky hesla o tom není žádný přímý dokument, všechny konzervatorní písemnosti pravděpodobně shořely v průběhu válek a povstání, které Varšavu několikrát postihly.
Václav Vilém Würfel (1790–1832), který později používal německou formu svého jména Wenzel Wilhelm Würfel, se narodil 6. května 1790 v Plaňanech u Kolína. Jeho otec byl typický kantor své doby, hudebně vzdělaný, matka byla klavíristka. Základního hudebního vzdělání se mu proto dostalo v rodinném kruhu. Do Prahy odchází až za studiem na novoměstském gymnáziu. V roce 1810 je zapsán jako student druhého ročníku filozofie se stipendiem Lobkovicovy nadace, avšak tento ročník již nedokončil. Můžeme se jen domnívat, že se jako talentovaný hudebník rozhodl věnovat cele hudbě, což byl na tuto dobu velmi odvážný krok – hudebník tehdy nebyla žádná zajištěná existence a i tři nejvýznamnější čeští skladatelé té doby, Tomášek, Voříšek a Kittl, vystudovali práva. V roce 1811 byl vydán Zpěv k svátku Jana Nejedlého – Obětován od horlivých vlastenců a posluchačů literatury české zhudebněný Würfelem, v témže roce dirigoval svoji Ouverturu na dobročinném koncertě pořádaném Isidorem Lobkovicem. V letech 1812 až 1815 komponuje Würfel tance pro pražské bály, např. pro bál právnický, univerzitní, a dokonce pro bál divadelní společnosti papá Liebicha, vlivného ředitele Stavovského divadla, kde v této době úspěšně působil Carl Maria von Weber. Tato hudba je vyloženě užitková, a je s podivem, že například poslední vydání MGG (Die Musik in Geschichte und Gegenwart) věnuje těmto neopusovaným skladbám, jimiž si mladý hudebník vydělával na živobytí, vůbec pozornost, když přitom zcela opomíjí daleko důležitější opusované koncertní klavírní skladby. V době po roce 1811 také pravděpodobně studoval u Václava Jana Tomáška (1774–1850). V roce 1814 se vydává jako klavírista na koncertní cesty, které ho vedou i do Uher, Polska a Ruska, kde v Petrohradě získává uznání carského dvora, o rok později se usazuje ve Varšavě a široce se zapojuje do hudebního života: vystupuje jako klavírista, diriguje, vyučuje soukromě a později i na konzervatoři (Instytut Muzyki i Deklamacji, od r. 1821 vyučoval varhany, generálbas a harmonii, snad i klavír), hraje na varhany v kostele Vizitek (toto místo po něm zastává od r. 1825 F. Chopin), komponuje klavírní skladby a dvě mše, jeho skladby vycházejí tiskem. Ve své klavírní tvorbě se nechává inspirovat polským prostředím, jeho písněmi a tanci. Würfelovu Grande fantaisie lugubre au Souvenir des trois Héros, op. 18, Velkou smuteční fantazii věnovanou památce tří polských hrdinů (princ Joseph Poniatowski, Kosciuszko a Dabrowski, gravé par Jean Fuss, Varšava) můžeme chápat jako výraz vděčnosti za to, jak přátelsky ho Varšava přijala, nebo jako obraz jeho společenské obratnosti, která rezonovala s polským vlastenectvím. Patří do okruhu přátel Chopinovy rodiny a Fryderyk se později patrně stává jeho žákem i na konzervatoři. I když výuka nemusela být pravidelná také vzhledem k Chopinovu křehkému zdraví a mohla se odehrávat i formou nepravidelných domácích konzultací, Würfel svou zálibou v rubatech, slabé dynamice a způsobem virtuózního využívání klavíru ovlivnil Chopinovu hru a Chopinovo skladatelské vykročení má s Würfelem mnoho společného.

Ve Varšavě setrvává Würfel s koncertními přestávkami až do roku 1824, kdy se opět vydává na cesty. Po koncertech v Německu připravuje v Praze provedení své první opery Rübezahl (Krakonoš), která měla úspěšnou premiéru 7. října 1824 ve Stavovském divadle. Ačkoliv byla opera napsána na libreto v němčině (Wilhelm Marsano), byla nadšeně přivítána jako dílo horlivého českého vlastence, jak dosvědčuje obsáhlá recenze ve Wiener musikalische Zeitung. Při repríze bylo jedno z duet opakováno česky, a jak poznamenává jiný kritik, „nejvřeleji oučinkuje a srdce jímá dvojzpěv Marie s Rübezahlem, který vždy skoro opakován býti musí, a sice v českém jazyku, kdežto mu měkkost naší řeči v ústech naší vesměs vysokomilované vlastenecké umělkyně panny Kometové ještě větší spanilosti dodává“. V pražských vlasteneckých kruzích byl Würfel velmi oceňován, přátelil se například i s Františkem Palackým. Celá opera byla později přeložena do češtiny a premiérována česky 7. listopadu 1830, ale oproti předpokladům vzbudila jen malý zájem. Partitura opery se nedochovala, v klavírním výtahu byla vydána předehra, duet Marie a Franze, sbor cikánů a sbor myslivců. Tento sbor Wie herrlich ist's im Wald se dostal později jako zlidovělá píseň do sborníku Deutsches Armee-Liederbuch (1914). I když je Würfel v recenzi na tuto operu ještě označován jako profesor na hudební konzervatoři ve Varšavě, do Varšavy se už nevrátil a z Prahy se začátkem roku 1825 odebral do Vídně, kde měl Rübezahl premiéru 10. března 1825 v divadle Theater an der Wien.
Tím prakticky končí jeho klavírní tvorba, která se začala pod vlivem polského prostředí tak slibně rozvíjet. Ve své době oblíbená charakteristická tónomalba Denkwürdige Schlacht bey Belle Alliance, popisující vítězství nad Napoleonem, i podobně inspirované čtyřruční Triumphmärsche der englischen Armee unter der Anführung des Herzogs von Wellington, oboje vydané v Praze (C. W. Enders, C. Haas), stojí ještě po boku užitkových skladeb, jako byly i čtyřruční Polonaises (vydavatel Louis Krammer, Praha). Ani čtyřruční Fantaisie, op. 14, vydaná později ve Vídni (S. A. Steiner), nepřináší v zásadě nic osobitého. Pak už přicházejí na řadu polské motivy a s nimi se postupně mění Würfelův klavírní kompoziční styl. Variace na polské písně, Variations sur un air Polonais Wlazł kotek na płotek, op. 15 i obdobné Variace, op. 16, oboje vydané 1817 ve Vídni (S. A. Steiner), ještě nezaujmou, ale následující variace na oblíbené mazurky, Variations sur une Mazure favorite, op. 17 (S. A. Steiner, Vídeň, 1817) a Variations sur une Mazure favorite de l'opéra Łokietek, op. 19 (J. Fuss, Varšava, 1821), přinášejí nejrozmanitější zvukově zajímavou klavírní techniku. V těchto variacích i v Chopinových mazurkách můžeme najít příbuzná místa, která lze spojit do jednoho celku a docílit tak dojmu, jako by vše složil jeden skladatel. Později Hofmeisterem v Lipsku vydané Variace, op. 29 jsou totožné s Variacemi, op. 19. Brilantní techniku uplatňuje ve svých Rondeau brillant, op. 20 (vyd. Breitkopf & Härtel, Lipsko, 1824), Rondeau brillant, op. 24 (Peters, Lipsko, cca 1825) a Grand Rondeau brillant, op. 30 (Tobi Haslinger, Vídeň, 1826). Zde najdeme svobodně se pohybující pasáže pravé ruky v jiskřivých polohách klavíru, jaké později používá i Chopin. Blízko k Chopinovi mají také Würfelovy Polonézy, ve kterých však na rozdíl od Chopina nepoužívá velkou klavírní techniku. Ve své někdy i melancholické náladě (Polonaise mélancolique z op. 26) jsou bližší Chopinovým mazurkám: Deux Polonaises, op. 21 (Breitkopf & Härtel, Lipsko, cca 1824), Deux Polonaises, op. 26, Deux Polonaises pathétiques, op. 27 (oba opusy Peters, Lipsko, 1825) a ve stejném roce českým nakladatelem ve Varšavě Antonínem Brzezinou vydaná Grande Polonaise, op. 40. V roce 1821 vyšlo ve Varšavě 24 preludií (Zbiór exercycyi w kształcie preludyów ze wszystkich tonów maior i minor), ale zatím není znám žádný dochovaný výtisk, takže je těžké soudit, jestli a případně jaký měly vztah k Chopinovým 24 preludiím. Reprezentačním dílem všech koncertujících skladatelů byly samozřejmě klavírní koncerty. Würfel složil celkem čtyři, díky nakladatelství Peters v Lipsku se dochoval Koncert Es dur včetně jednotlivých orchestrálních partů (Concerto pour Piano-forte avec Accompagnement d'Orchestre, op. 28 – obsazení: 1 Fl., 2 Cl., 2 Fag., 2 Cor., 2 Tr., Timp., Archi). Opět můžeme hledat paralely s Chopinovým Koncertem f moll a zamýšlet se nad Würfelovým vlivem na Chopina i nad příznivým vlivem polského prostředí na Würfelovu tvorbu – 3. věta je příznačně Alla Polacca. Příjezd do Vídně znamená pro Würfela další skladatelskou proměnu. Pozdější ve Vídni vydaná Fantaisie elegante, op. 45 (A. Diabelli, 1831) už dýchá vídeňskou elegancí, podobně jako i ostatní skladby zde složené. I když Würfel přijíždí do Vídně v době, kdy se divadlo U Korutanské brány přechodně zavírá, podaří se mu pomocí koncertních vystoupení a pedagogickou činností překonat přechodné období, a v roce 1826 je jmenován jedním z jeho kapelníků. Jak obratně se dovedl společensky orientovat, ukazuje věnování na jeho Rondu, op. 30. Vydáno bylo, jak už jsem se zmínil, ve Vídni v roce 1826 a je věnováno její císařské výsosti arcivévodkyni Henriettě, což byla manželka Karla, bratra císaře Františka, a tedy císařova švagrová. Na titulní straně je Würfel označen jako Professeur et Membre d'honneur de plusiers Instituts de Musique. Ve sbírce 50 nových valčíků věnovaných vévodkyni Žofii, princezně bavorské a matce pozdějšího císaře Františka Josefa I., kam přispěl svými valčíky i Beethoven nebo Schubert, je Würfel u svého valčíku uveden jako „W. Würfel, Professor.“
I když se ve Vídni uplatnil také jako klavírista a jeho hry si cenil i Beethoven, je téměř celá jeho další tvorba věnována divadlu. Komponuje svoji druhou operu Der Rothmantel, z níž byla, bohužel, provedena pouze ouvertura, singspiel Finette Aschenbrödel oder Rose und Schuh (Popelka aneb Růže a střevíc, premiéra 15. dubna 1830, Leopoldstädter Theater, 30 repríz), hudbu k historické tragédii König Enzio (premiéra 24. ledna 1832, Burgtheater) a divadelní frašku se zpěvy Der Naturmensch oder Der Zweikampf im Schublad(en)kasten (premiéra 13. března 1832, Theater an der Wien), ze které vydal A. Diabelli ve Vídni s klavírním doprovodem dvě árie (Ich bin ein jung's Madl, Ein Liebhaber beim Militär) a jeden duet (Rosel magst ein Chokoladi).

V roce 1829 se vítá ve Vídni znovu se Chopinem, kterému zařizuje vystoupení na dvou koncertech. Jaký přímo otcovský vztah měl k Chopinovi, vysvítá z Chopinových dopisů: „Würfel má za to, že musím bezpodmínečně hrát, abych ukázal něco nového a vzbudil rozruch... Chce, abych napřed hrál Variace, pak Rondo z Krakowiaku, abych je ohromil novotou, a nakonec abych improvizoval... Nápad, který se zrodil v sobotu, uskutečnil Würfel v úterý, jemu jsem také velmi zavázán... Nepíšu, jak hodný byl na mě Würfel, to se vypsat nedá.“ Z Vídně odjíždí Chopin se šesti doporučujícími dopisy, z nichž pět je od Würfela. Při příští návštěvě v roce 1832 už Chopin zastihuje Würfela těžce nemocného, a ten brzy nato v témže roce 1832 umírá. Když jsem se dal do pátrání po skladbách Václava Viléma Würfela, vypadalo to zpočátku, že se s výjimkou rané Mše, pár písní a bezvýznamných užitkových ländlerů, allemandů, polonéz a valčíků téměř nic nezachovalo. Teprve trpělivým procházením lístkových katalogů nejrůznějších evropských knihoven a kontakty s německými nakladatelstvími se mi podařilo zjistit, že prakticky celé vytištěné Würfelovo klavírní dílo, byť v dnešní době prakticky zapomenuté, existuje alespoň v jednom exempláři. Bylo by mylné si vytvořit obrázek o jeho tvorbě z jeho začátků, protože Würfel byl determinován potřebou si komponováním hlavně vydělávat. Teprve varšavské prostředí, které bylo nacionálně laděné, ho jednak obrátilo k novým inspiračním zdrojům, jednak mu otevřelo širší možnosti uplatnění jako klavírního virtuosa, což vyžadovalo a také přivedlo na svět nové skladby s oslňující technikou a osobitým klavírním zvukem. A právě tyto skladby by se znovu měly vrátit do repertoáru pianistů, aby připomínaly významnou úlohu české hudby v evropském kontextu.

Nahoru | Obsah