Hudební Rozhledy

Štefan Margita a Anda-Louise Bogza s Pražskými symfoniky

Peter Oravec a Hana Nováková | 12/18 |Festivaly, koncerty

Dvakrát standing ovations a do rytmu roztleskaná Smetanova síň Obecního domu v Praze v přídavku, kterým vyvrcholil Vánoční koncert Štefana Margity, jeho hosta – sopranistky Andy-Louise Bogzy, Pražských symfoniků a dirigenta Marka Štilce (22. 12.). Co vlastně ještě dodat? Vánoční galakoncert Štefana Margity 22. 12. 2015 měl od samého počátku parametry velké a mimořádně strhující události. Do posledního místa zaplněná Smetanova síň včetně empory, vynikající pěvecký výkon protagonisty Štefana Margity, jeho hostující partnerky i inspirativní spolupráce s dirigentem a orchestrem. Součet veličin, které mohou nadchnout a zjevně nadchly každého z návštěvníků.

Štefan Margita prokázal, že patří ke světovým pěvcům, kteří spojují dokonalé umění se schopností zaujmout a udělat skutečné show v tom nejlepším slova smyslu. Jeho tenor je naprosto vyrovnaný ve všech polohách a rejstřících, pěvec je intonačně zcela jistý. Kovové zabarvení, volné tvoření tónu a potřebná sytost dodává jeho hlasu stále mimořádnou sonornost. Předvedl nejrůznější stylové, dynamické i barevné možnosti svého projevu. Lyrická poloha je mu patrně nejbližší, což prokázal zejména v Dvořákově písni Když mne stará matka, ale dokáže velmi přesvědčivě interpretovat i mozartovskou nebo italskou kantilénu nebo zcela dramatické momenty (v duetu Santuzzy a Turiddu z opery Sedlák kavalír Pietra Mascagniho). I stylově se dokáže vcítit do nejrůznějších žánrů, což prokázal nejen v Granadě Augustina Lary, ale i v Gershwinovi (píseň It ain´t necessarily so z opery Porgy a Bess) a samozřejmě i v muzikálové melodii, která zazněla jako zcela poslední tečka za celým koncertem.
Naprosto vyrovnaným a sugestivně přesvědčivým partnerem mu byla sopranistka Anda-Louise Bogza. Byla to velmi šťastná volba, její bel canto i dramatismus se předvedly v sólových číslech – Puccini, Cilea, ale i v obou duetech. Byla by škoda, kdyby tato dvojice nespolupracovala více, jako by se oba umělci navzájem podněcovali a inspirovali.

Velkou zásluhu na celkovém vyznění večera, v jehož průběhu došlo i k velmi nečekanému přerušení v důsledku kolapsu jedné z návštěvnic (mimochodem velké díky všem, kteří neváhali ani chvíli a pomáhali s oživováním), měl mladý dirigent Marek Štilec. Předvedl se nejen v samostatných číslech (předehry k Belliniho Normě, Weberovu Oberonovi a Verdiho Luise Miller a Dvořákova Polonéza z opery Rusalka), ale zejména svým citlivým doprovodem obou pěvců. Sledoval naprosto přesně melodické linie jednotlivých árií, písní a duetů a dokonale dýchal a frázoval spolu s nimi. Předvedl spolu s orchestrem i takřka neslyšná pianissima, asi nejkrásnější v Schuber- tově Ave Maria. Nikde pěvce orchestrálním zvukem „nepřekryl“.
Orchestr Pražských symfoniků podal soustředěný výkon, v repertoáru, který samozřejmě nepatří k jeho běžnému provozu. Několika krásnými výstupy se blýskla sólohornistka orchestru. Pár drobných zakolísání (Verdi, předehra k opeře Luisa Miller) nemohlo nijak ovlivnit celkově dobrý dojem z jeho výkonu. Jen sólo koncertního mistra v klasickém „hitu“ Césara Francka Panis angelicus mohlo být barevně bohatší, elegantnější a bez stopy jakési zbytečné forze.
Výsledné souřadnice se však vracejí k úvodnímu konstatování této recenze – Vánoční koncert Štefana Margity ve Smetanově síni patřil k mimořádně zdařilým událostem, byl to zážitek, na jaký hned tak nezapomenete.

Nahoru | Obsah