Hudební Rozhledy

Marek Prášil: etablovaný představitel mladé dirigentské generace

Petr Bohuš | 04/17 |Rozhovory

Marek Prášil

Marek Prášil se narodil se před třiceti lety. I přes své mládí s jistotou a kvalitou prezentuje klasický symfonický repertoár i díla operní, baletní, kvalitní muzikály či operety. Na Janáčkově konzervatoři v Ostravě vystudoval hned dva obory, dirigování u Petra Šumníka a hru na klarinet u Petra Bohuše, s níž absolvoval i magisterské studium na Fakultě umění Ostravské univerzity u Igora Františáka. Studia orchestrálního dirigování završuje letos na Janáčkově akademii múzických umění v Brně ve třídě mezinárodně uznávaného dirigenta Tomáše Hanuse, čerstvého hudebního ředitele Welsh National Opera Cardiff.

Pestré má i profesní aktivity. Marek Prášil zakotvil v angažmá Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (NDM), kde diriguje na 10 titulů operního, baletního i muzikálového repertoáru: Smetanovy Branibory v Čechách, Čajkovského Labutí jezero, Webberovy muzikály Jesus Christ Superstar, Evita nebo Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť i mnoho dalších. V minulosti to byla Donizettiho Marie Stuartovna, Smetanova Čertova stěna, Martinů balet Škrtič či Straussova Noc v Benátkách. Mezi nejúspěšnější inscenace s jeho hudebním nastudováním patří muzikál Edith a Marlène nebo balet Carmina Burana. S posledně jmenovaným titulem debutoval v roce 2016 na Mezinárodním hudebním festivalu Smetanova Litomyšl.
Krom povinností v Ostravě Marek Prášil zajíždí do Slezského divadla v Opavě, hostoval ve Státním divadle Košice a působil v Bavorské státní opeře v Mnichově jako asistent dirigenta při nastudování Janáčkovy opery Věc Makropulos. I přes svůj mladý věk znají jeho práci i některé naše filharmonie. Nejen o dirigování si povídáme na počátku roku.

  • Rádi bychom na úvod zmínili vaše aktuální profesní počiny…
    Čerstvě mám radost z krásného CD, které se nám podařilo natočit na konci loňského roku s nejznámějšími šansony Edith Piaf v podání zpěvačky Hany Fialové a orchestru operety/muzikálu NDM, a které je historicky první profesionální nahrávkou tohoto orchestru. Těším se i z pozitivních reakcí hudebních kritiků a posluchačů. CD jsme s Hanou Fialovou z větší části sami produkovali a roční práci s obrovskou porcí energie i času jsem si u jeho zrodu ani nedokázal představit… Zájem o CD nás však přesvědčil, že to stálo za to!
  • Můžete CD přiblížit?
    Jde o nejznámější šansony Edith Piaf v originální instrumentaci Vlastimila Ondrušky s okouzlující Hanou Fialovou, která za tuto roli obdržela Cenu Thálie. Jde bezesporu o její životní roli. Inscenaci, z níž CD vychází, hrajeme už přes čtyři sezony, je stále několik měsíců dopředu beznadějně vyprodaná. Natáčení probíhalo ve spolupráci s firmou Stylton a s významnou podporou Moravskoslezského kraje.
  • Na čem pracujete v současnosti?
    Nejvíce času mi teď zabírá příprava hlavního muzikálového projektu letošní sezony NDM, české premiéry muzikálu Rebecca rakouských autorů Levaye a Kunzeho na motivy románu Daphne du Maurier, který na filmové plátno převedl slavný režisér Alfred Hitchcock. Orchestrální partitura je bohatá, dílo prokomponované, nastudování tak zabírá dost času. Premiéra bude v březnu.
  • Připravujete koncerty s filharmoniemi?
    V létě 2016 jsem debutoval dvěma koncerty u Sinfonie Orchester Biel Solothurn ve Švýcarsku. Krásná zkušenost. Zajímavostí je, že současným šéfdirigentem orchestru je u nás dobře známý Kaspar Zehnder. Na podzim to byla taktéž první spolupráce s Jihočeskou filharmonií v Českých Budějovicích. Z chystaných hostování se těším na návrat k Filharmonii Bohuslava Martinů se dvěma koncerty a především na svůj absolventský koncert s Filharmonií Brno mimo jiné s Šostakovičovou 9. symfonií, Beethovenovým Egmontem či premiérou skladby Filoktétes Vojtěcha Šembery.
  • Budete opět profesně spolupracovat s Tomášem Hanusem?
    Pokud vše proběhne podle plánu, měl bych v dubnu odletět do Welsh National Opera v Cardiffu, kde je Tomáš Hanus novým hudebním ředitelem. Jde o pozici asistenta dirigenta pro dvě produkce Straussů, mimořádně náročnou operu Richarda Strausse Růžový kavalír a operetu Johanna Strausse ml. Netopýr.
  • Zařadil jste se mezi představitele naší mladé dirigentské generace. Máte i vy někoho ze svých kolegů za vzor?
    Práci kolegů s respektem obdivuji. Vážím si například Jakuba Hrůši, jednoho z nejvzácnějších reprezentantů současné české dirigentské školy. I ve světě. Za jeho výkony se odráží obrovská píle. Jakuba jsem viděl na pódiu i při zkouškách, nikdy jsme se však nesetkali osobně. V oblasti divadla je to Robert Jindra, dirigent s obrovským citem pro operu. Ze starší dirigentské generace je mi velkou inspirací třeba Carlos Kleiber, to, jak se dokáže ponořit do interpretace s nejjemnějšími detaily a obrovským citem pro výstavbu celku, je pro mne obrovskou inspirací.
  • Jaké byly vaše počátky v angažmá NDM?
    Do divadla v Ostravě jsem původně nastoupil jako klarinetista. První dirigentské nabídky přišly po několika letech od tehdejších šéfů opery a operety/muzikálu Roberta Jindry a Karola Kevického. Posléze jsem přijal angažmá jako dirigent. Vážím si této příležitosti. Každodenní provoz divadla je pro mne obrovskou školou s klady i zápory tzv. repertoárového hraní. Dirigovat kupříkladu reprízu opery po několika měsících bez možnosti regulérní oprašovací zkoušky a někdy i té ansámblové, to je velký adrenalin. V tomto ohledu naprosto podporuji systém alespoň částečně blokového hraní s oprašovací zkouškou na začátku bloku, tak jak na něj nyní přechází například Národní divadlo v Brně.
  • Jak jste se dostal k hudbě a dirigování?
    Dědeček byl amatérský hráč na křídlovku ve Velkém dechovém orchestru Vítkovák v Ostravě. Snažil se mě k hudbě vést odmala. Začínal jsem na bicí, poté mne chytl klarinet, byl jsem členem několika velkých dechových orchestrů. S odstupem si myslím, že právě dobrá parta přátel v orchestru a radost ze společného muzicírování mne utvrdily v odchodu z víceletého gymnázia a vykonání přijímacích zkoušek na konzervatoř. Mí rodiče byli zpočátku proti, nakonec změnu akceptovali a dnes jsou, myslím, rádi (úsměv).
  • Zahrajete si i dnes na klarinet?
    Vzhledem k dirigentskému vytížení minimálně. Návrat vždy potřebuje určitý čas a sólově bych si už hrát netroufl. Před nedávnem přes noc onemocněl jeden klarinetista a kolega dirigent mne požádal, jestli bych mohl pomoci „zachránit“ generální zkoušku a odehrát part basklarinetu, nikdo jiný zrovna nebyl k dispozici. Neváhal jsem a zkoušku odehrál, protože kolegové si mají pomáhat. Ale obecně jsem zastáncem toho dělat jednu věc naplno, i když bych samozřejmě mohl vyjmenovat mimořádné talenty zvládající dirigování a sólovou hru zároveň na vysoké profesionální úrovni.
  • Jak vnímáte rozdíl práce u filharmonie a v divadle?
    Divadlo mne naplňuje přípravou inscenace od výběru obsazení, prvních čtených a orchestrálních zkoušek a korepetic přes ansámblovky, sedačky, generálky. Jsem znovu a znovu fascinován, kolik částí proces přípravy inscenace má. Velké puzzle. Postupně, někdy i několik měsíců společně skládáme jednotlivé dílky, abychom vytvořili krásný obraz, v našem případě úspěšnou premiéru. U filharmonie je zkouškový proces mnohem kratší. Tři, čtyři zkoušky, vše je intenzivnější, základem od počátku jasná představa. Většinou není čas něco zásadně měnit oproti divadlu, kde se proces často vyvíjí. Je povinností znát dokonale partituru, štěstí přeje připraveným. Člověk se učí s každým novým projektem. S nadsázkou říkám, že jsem i přes svých 30 let stále ve stádiu dirigentského embrya. (úsměv)
  • Umělecké podmínky v Ostravě dávají dostatek příležitostí?
    Máme to na periferii těžší, Ostrava není v centru dění. Vidím to u kolegů v Praze, příležitostí mají mnohem více u orchestrů, divadel, mimořádných projektů, natáčení, festivalů, agentur atd. Není jednoduché se v dnešní době prosadit. Měl jsem štěstí, že s mým koncertním uměleckým startem mi nemálo pomohl tým Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův Máj v čele s velkou osobností nejen ostravské kultury, Jaromírem Javůrkem. A studium u Tomáše Hanuse – rovněž výjimečné osobnosti po pracovní i lidské stránce. Jsem jeho první a zatím i poslední student, nesmírně šťastný, že mám šanci se profesně učit právě u něho…
  • Přiblížíte jeho metody?
    Dokonalá znalost partitury a inspirující kontakt s orchestrem. Komunikace neautoritativní formou, motivace hráčů. Díky nim dle mého názoru Tomáš Hanus dokáže dosáhnout potřebných výsledků. Výhodou je absolutní sluch a přirozená autorita. Je to velký muzikant, cílem je jen hudba. Nikdy nejde prioritně po technické dokonalosti, která je na druhé straně u světových orchestrů, mezi nimiž se pohybuje, navíc často samozřejmá. Učit se od něj je pro mne obrovská škola. Naše profesní spolupráce začala v Mnichově a teď se nemohu dočkat Cardiffu.
  • Má šanci mladý člověk získat respekt u zkušených hudebníků?
    Autoritu člověk buď má, nebo nemá. Podle mne je z velké části vrozená, i když se dá ovlivnit třeba výsledky dlouhodobé práce s orchestrem, renomé ap. Naštěstí jsou pryč doby, kdy dirigenti byli pány světa. Existuje k tomuto tématu vtipně napsaná kniha Normana Lebrechta Mýtus jménem Maestro. Autoritativní cesta dnes už nefunguje, orchestr i dirigent by měli mít pocit sounáležitosti, oboustranné inspirace a tolerance. Jak se říká, měli by být na jedné lodi. Nikdo není vyvoleným, společnou snahou je vždy co nejlepší výsledek, nic jiného.
  • U kterého díla jste se doposud nejvíce potrápil?
    Nelehké odpovědět. Nejtěžší situace nastávají v divadle, v repertoárovém hraní. Dirigovat například operu po několika měsících bez možnosti zkoušky, pokaždé v jiné kombinaci obsazení sól i orchestru a ještě jako druhý dirigent inscenace, to není legrace. Dirigování v repertoárovém divadle považuji za nejsložitější disciplínu. Představení někdy přinášejí zajímavé i nepředvídatelné situace, z nichž musí umět i dirigent vybruslit, aby vše pokud možno nezaznamenal divák. Historek jsem od kolegů slyšel mnoho, naštěstí jsem osobně ještě nikdy nemusel zastavit představení.
  • Máte vysněné cíle?
    To, že mohu být dirigentem a že se mi koníček stal povoláním, je velký vysněný cíl. Těch dílčích profesních je spousta, uvidíme, co život přinese. Asi nebudu konkrétní.
  • Vloni v létě jste poprvé dirigoval ve Švýcarsku...
    Šlo o mou první spolupráci s profesionálním symfonickým orchestrem v zahraničí. Člověk má před takovým tělesem respekt, ve hře je i jazyková bariéra. Naštěstí vše dobře dopadlo. Byla to krásná a inspirující spolupráce, z níž mám upřímnou radost. Vypadá to, že jsem u orchestru nebyl naposled, což považuji za nejlepší ocenění výsledku spolupráce.
  • Jak prožíváte své debuty?
    Jsem šťastný, že příležitosti jsou a že přibývají. První dojem často rozhoduje, jestli se k orchestru vrátíte či nikoliv.
  • Zaměřujete se při dirigování i na klarinet?
    Tomu se nevyhnete. Člověk ho má v uchu přirozeně více než jiné nástroje. Znáte dokonale jeho problematiku. K této sekci logicky dokážu vždy říci více připomínek.
  • Pracovní příležitosti jsou u vás souhrou náhody, talentu a kontaktů?
    Prioritně dílem píle a práce. Snažím se věnovat maximum času studiu a přípravě. Samozřejmě i dílem náhody a štěstí na lidi, jež člověk v životě potká a jakými byli např. v mém případě Jaromír Javůrek, Tomáš Hanus nebo Petr Šumník, kteří mi dali obrovské zkušenosti a spoustu rad do života. Talent bezesporu musí být, ale jeho míru nechť hodnotí jiní. Inspirací mi byl dědeček, nesmírně pracovitý, milující hudbu, leč se jí nikdy neživil. Umřel ve chvíli, kdy jsem dostal první šanci dirigovat. A kontakty? Samozřejmě v neposlední řadě.
  • Jste dirigentem i v civilu?
    Jestli myslíte ve vztahu, tak snad nikoliv (smích). Žena si ze mne utahuje, že se mi pravá ruka hýbe, i když to vůbec není zapotřebí. Asi každý z dirigentů někdy mává na ulici, v dopravním prostředku či při rodinném obědě. Věřím, že pro nezasvěcené to může být dost zajímavý obrázek.

    SPOLUPRÁCE MARKA PRÁŠILA S FILHARMONIEMI

    PKF – Prague Philharmonia, Sinfonie Orchester Biel Solothurn, Janáčkova filharmonie Ostrava, Plzeňská filharmonie, Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Komorní filharmonie Pardubice, Jihočeská filharmonie

    NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PROJEKTY SEZONY 2016/2017

    * Hostování: Sinfonie Orchester Biel Solothurn, Jihočeská filharmonie, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín
    * Natáčení CD s nositelkou Ceny Thálie Hanou Fialovou s nejznámějšími šansony Edith Piaf
    * Absolventský koncert s Filharmonií Brno
    * Welsh National Opera Cardiff, asistentura u Růžového kavalíra a Netopýra
    * Hudební nastudování muzikálu Rebecca, hlavního titulu sezony souboru NDM

    Nahoru | Obsah