Hudební Rozhledy

PETROF Art Family

Rafael Brom | 10/17 |Festivaly, koncerty

Antonio Formaro Foto © archiv PETROF – Michal Kobrle

Úvodní řádky této zprávy budou patřit povšechné a nepochybně žádoucí informaci – pořadatel koncertu PETROF Art Family je volné sdružení profesionálních pianistů a významných světových umělců, kteří sympatizují se společností PETROF. Cílem sdružení je propojit nadané umělce napříč hudebními žánry a zprostředkovat hudební zážitky posluchačům po celém světě. Citace je úryvkem z řádků společnosti z jejího profilu na webových stránkách. V textu jsou také uvedeni mnozí umělci, kteří jsou ve sdružení zapojeni. Patří mezi ně známé osobnosti klavírní interpretace – Jitka Čechová, Jitka Fowler Fraňková, Petr Malásek – a vedle nich i zástupci jiných hudebních žánrů, například jazzový a swingový zpěvák Jan Smigmator.

Koncert se konal v neděli 4. 12. 2016 v Sále Filharmonie Hradec Králové a početné publikum přivítala paní Zuzana Ceralová Petrofová, jednatelka a prezidentka společnosti PETROF, představitelka páté generace rodiny Petrofů. V oficiálním zahájení projektu řady koncertů různého žánrového zaměření pozdravila rovněž reprezentaci města Hradec Králové, pana primátora MUDr. Zdeňka Finka, paní náměstkyni pro kulturu Ing. Annu Maclovou a ředitele Filharmonie Hradec Králové, pana RNDr. Václava Dernera. Úvodní slovo se neslo v duchu česko-argentinských vztahů, neboť koncert se konal pod záštitou argentinského velvyslance, Jeho eminence Carlose Alejandra Poffa, který z pódia přítomnou společnost česky pozdravil. Vztahy mezi oběma zeměmi zpřítomnil první účinkující večera, argentinský klavírista Antonio Formaro, druhým účinkujícím byl domácí famózní osmnáctiletý pianista Matyáš Novák.
Pro svůj debut na českém pódiu si Antonio Formaro vybral čtyři skladby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Profesor hry na klavír na Národní konzervatoři Lópeze Bucharda při Fakultě umění a hudebních věd Katolické univerzity Argentiny má nejen pověst jednoho z nejlepších pianistů své země, ale také mezinárodně uznávaného specialisty na klavírní odkaz Mendelssohna-Bartholdyho. Věren své pověsti zaujal mistrnou interpretací hned při prvním opusu skladatele Písní beze slov, op. 38. Jeho pojetí raně romantické evropské hudby mělo umírněný emoční náboj, který zjevně vycházel z takřka doslovného chápání názvů jednotlivých částí šestidílného cyklu. Hudba plynula v jemné diferenciaci od úvodního delikátního Con moto přes jemně pohyblivější Allegro non troppo k tempově nejpregnantnějšímu Presto e molto vivace – odtud se pohyb vracel do klidnějšího tempa přes Andante, vyvážené Agitato až k závěrečnému klidně nesenému Duettu. Následující skladbou Formarova půl recitálu byla Mendelssohnova Fantazie fis moll „Skotská sonáta“, op. 28. V této autorově virtuózní „měsíční sonátě – quasi una fantasia“ vyložil argentinský pianista trumfy, které přiměly Lazara Bermana pronést o jeho výkonu slova, že se jedná o „klavíristu mimořádného talentu“. Jeho arpeggia úvodního Andante byla skvostná v hýřivě jemných girlandách, v Allegro con motto splnil očekávání zážitku v půvabně neseném triu a finální Presto přesvědčilo i v širokém a diferenciovaném výrazovém rejstříku klavíristy. Vysoce artistní provedení s neutuchajícím během prudkého tempa a v příhodně opakovaném vzorci s nasazením zvukové razance i dynamickým zvolněním. Následovalo Scherzo e moll, op 16 č. 2 ze tří Fantazií, v němž Formaro vykouzlil hezky znějící zvonivý tón a doplnil předchozí Skotskou fantazii o jakýsi virtuózní přídavek. Tím druhým se stalo Rondo Capriccioso, op. 14, které dle mnoha podobných raně romantických koncertních kusů tvoří dvě kontrastní tempové a náladové části „andante a rondo“. Antonio Formaro dostál charakteristikám, které provázejí jeho interpretační profil, a dal Mendelssohnově hudbě nikoli objevnou, ale důstojně věrnou hudební náladu.
Po přestávce v programu přidal druhý půl recitál hradecký rodák Matyáš Novák. Nadaný mládenec, jehož v dospívajícím věku neopustil dar mimořádného talentu, vzbudil nadšení domácího publika, sotvaže vstoupil na pódium. Před prvními úhozy do klaviatury oslovil hlediště s nenucenou pódiovou moderací s pozdravem, poděkováním a informacemi rozšiřujícími programový leták (skutečně skromného vzezření). Svou nadějnou pozici na piedestalu klavírního umění pojistil prvním dotekem klaviatury, neboť v ten moment oslovil auditorium virtuos nevšedního formátu. Do programu zahajovacího koncertu projektu PETROF Art Family si Matyáš Novák zvolil výběr z díla Ference Liszta a předznamenal tím, již v této dramaturgické rovině, rozhodný úspěch svého vystoupení a tím i celého koncertu, jak se dále píše. Hlavním opusem se stala první část cyklu Léta putování. Rok první: Švýcarsko ve zkrácené podobě. Dokonale hudebně psychologicky propracované provedení vstupní části cyklu s názvem Kaple Viléma Tella vzbudilo velký dojem. Nevšedně ztvárněná závažnost a důstojnost tématu vycházela zejména z dovedně gradovaného napětí, tempových zvratů a proměn zvukovosti, v nichž jen samotné přechody do kontrastních poloh budily niterné nadšení. V náladě druhé části U jezera Wallenstadt byla slyšet jímavost živého prožitku takřka impresionistického rodu, v části U pramene se snoubily výrazově poeticky zvukomalebné kontrasty s mistrnou úhozovou technikou korunované prodlužovaným dozněním. Mimořádným zážitkem v působivé řadě interpretačních ataků se stala část Bouře – tak přitažlivě demonstrovaná brilantní technika a kontinuálně provedené programně vykreslené charakteristiky rozlíceného živlu nejsou často ke slyšení, třebaže možnost poslechu díla, zejména v reprodukované podobě, je více než hojná. Obermannské údolí, opět ve skvěle ztvárněném kontrastu nálad, tempa a dynamiky, přineslo nádherně účinnou katarzi. Zvukomalebnou prostotou, klidem, iluzí velikosti a majestátu údolního prostoru, kantabilitou a navyšováním napětí až do frenetického náporu do klaviatury. Zde přivedl Matyáš svůj recitál k další mezi – katarzi, neboť po lisztovsku vstal od klaviatury a ohlásil změnu v programu – totiž, že nezazní plánovaná finální část Ženevské zvony z prvního roku cyklu Léta putování, ale přednese rovnou Uherskou rapsodii č. 2, S. 244/2. Hrál skvostně s přesně zvolenými dávkami účinku od navození velebnosti, tempových proměn až po strhující rytmus, bouřlivé rozeznění klaviatury a finální dynamický smír. Nadšení publika, mimochodem velmi poučeného a bezvýhradně rodinného typu, bylo zcela namístě, opravdové a nelíčené.
Koncert uzavřely dva přídavky, které společně – čtyřručně – provedli oba klavíristé – Antonio Formaro a Matyáš Novák. Nejdříve zazněl Slovanský tanec, op. 72 č. 2 Antonína Dvořáka (byl jsem z publika upozorněn na to, že z nedostatku originální čtyřruční partitury díla hráli pianisté z not pro dva klavíry). Druhým přídavkem byla vlastní úprava díla Libertango od Astora Piazzolly. Na pódiu sálu Filharmonie Hradec Králové byl mistrovský klavír ANT. PETROF 275, vlajková loď společnosti PETROF.

Nahoru | Obsah