Hudební Rozhledy

Z našich houslařských ateliérů – violoncella a kontrabasy II

II. Mistr houslař Petr Rácz

Rafael Brom | 02/17 |Svět hudebních nástrojů

Zleva Mistr houslař Petr Rácz se synem, houslařem Michalem, před pomníkem Houslaře v Lubech u Chebu od karlovarského sochaře Huga Uhera

Symbolem, chtělo by se říci nehynoucím, starobylého houslařského městečka Luby u Chebu je socha Houslaře stojící blízko náměstí severně od radnice v cípu mezi ulicemi Revoluční a Masarykova. Letos jí bude devadesát let. Byla odhalena, jen o pár metrů výše směrem ke kostelu, v neděli 19. června roku 1927. Zpravodaj města uveřejnil před lety historickou črtu o slavném pomníku, která citovala i zprávu vydavatele časopisu Die Geige (Housle) pana Otty Möckela z Berlína, který se zúčastnil slavnostního aktu odhalení sochy.

Oné neděle bylo prý poněkud větrno a praporečníci různých spolků měli co dělat, aby udrželi své zástavy. Poutavé a barvité vyprávění uvedlo skutečný žánrový obrázek – pan vydavatel potkával den před slavností houslaře nesoucí po ulicích své nástroje do expedice, vzduch voněl čerstvým dřevem jednak dovážených kmenů a poté nařezanými deskami, které houslaři sušili ve volném povětří na dvorcích, terasách a střechách svých domů, a obzvláště příznačný byl autorův stesk nad kopcovitostí města: „Člověk musí v městečku pořádně šplhat z kopce do kopce, ale vyplatí se to.“ Tak mnohé z toho, co popisoval, dnes už v Lubech neuvidíme. Ani housle, violy, kytary, loutny visící v otevřených oknech, ani divadelní spolek Thalia, ani symfonický orchestr či mužský pěvecký sbor, ale ani hrbolatou a blátivou cestu, po které pan Möckel přijížděl od Markneukirchenu. Stále je ale k vidění socha Houslaře a návštěvníci, využívajíce skvělého artefaktu a panoramatu k pořízení snímku, cvakají svými fotoaparáty. Pravda, je to trochu literární licence, tolik poutníků se u památníku zase nevidí, ale i já mám z místa obrázek. A má ho na svých webových stránkách rovněž protagonista dnešního dílu cyklu Petr Rácz (narozen 24. 12. 1974 v Chebu) se synem Michalem.

  • Petře, jste v Lubech doma, a tak není divu, že jste se začlenil do houslařského obyvatelstva – kterého, ještě oproti nedávné minulosti, není už tolik. V roce 2005 se odstěhovala houslařská škola a učně už tam nevidět. Byl to duch „bronzového houslaře“, co vás přivedlo k řemeslu?
    Byla to záliba ke dřevu. Od raného dětství se mi dařilo vyřezávat drobné věci, stavěl jsem modely lodí, až jsem se dostal k hudebním nástrojům. Manuálně se mi dařilo, a tak jsem po ukončení základní školy nastoupil v Lubech do Odborné houslařské školy, obor Uměleckořemeslná stavba hudebních nástrojů, což je čtyřletý studijní obor s maturitou zaměřený na výrobu houslí, kytar a smyčců. Pro tuhle práci je třeba mít nejen cit pro dřevo a být zručným řezbářem, ale člověk se musí stát konstruktérem, lakýrníkem a být trochu také hudebníkem. Ze začátku to bylo pochopitelně těžké, ale nevzdával jsem se. Stále jsem hledal způsob jak postavit housle, za které bych se nemusel stydět ani za hranicemi. Já jsem měl štěstí jak na školu, tak na dobré učitele. Naši mistři mě a moje spolužáky naučili všechny potřebné základy a přidali ještě něco navíc, to, co potřebuje kompletní konstrukce.
  • Vašimi spolužáky byli třeba houslaři Tomáš Skála, dnes člen Kruhu umělců houslařů, který pracuje v Lubech, Petr Matura, rovněž člen Kruhu umělců houslařů, který pracuje v Úvalech u Prahy, nebo Milan Straka, dnes učitel odborných předmětů a odborného výcviku na Odborné houslařské škole Integrované střední školy v Chebu. Kdy jste absolvoval a kdo byl vaším mistrem?
    Já jsem ukončil školu jako nejlepší absolvent v roce 1993 pod vedením mistrů houslařů Karla Zadražila a Emila Lupače a od roku 1994 stavím pod svým jménem mistrovské nástroje ve spolupráci s lubským houslařským ateliérem Akord Kvint. V houslařském umění jsem se dále zdokonaloval s pomocí mistrů houslařů Jana Pötzla, Arpáda Šiváka, Michaela van Berkuna a Eduarda Schwena.
  • Jaké máte reference na své nástroje a jaké modely pro ně používáte?
    Tónovou kvalitu houslí, viol a violoncell konzultuji s profesory Pražské konzervatoře a členy Dvořákova kvarteta, kteří rovněž spolupracují s ateliérem Akord Kvint – jsou mezi nimi pánové Jaroslav Foltýn, Pavel Kudelásek, Jaroslav Ruis a František Pišinger. Pro stavbu houslí používám převážně modely Stradivari a Guarneri, ale na přání postavím i housle podle jiných modelů, udělal jsem třeba nástroj podle modelu Giovanniho Paola Magginiho. Kromě výroby nástrojů houslového typu mám zkušenosti i se stavbou kontrabasů.
  • Účastníte se houslařských soutěží?
    Zúčastnil jsem se houslařských soutěží v německém Mittenwaldu, italské Cremoně, ale také doma v českém Náchodě, kde jsem získal další nové zkušenosti. V roce 2014 jsem se zúčastnil Mezinárodní houslařské soutěže v Rusku, která je specializovaná na obor imitace starých nástrojů a smyčců, a z Moskvy jsem si přivezl dvě ocenění – třetí a čtvrté místo za housle. Třetí místo dostaly housle nazvané Rozárka a čtvrté místo obdržely housle jménem Babička.
  • Mezinárodní houslařský festival Věnceslava Metelky, který pořádá Společnost Věnceslava Metelky, prošel čtyřmi ročníky a pro letošní rok byl z technických důvodů přesunut do Prahy pod názvem Mezinárodní houslařská soutěž. Mezi jeho účastníky jsou také Mistr houslař Petr Rácz a jeho syn Michal.

    Ten kdo sleduje koncertní život, ví, že vaše nástroje získávají vítězové luhačovické Akademie Václava Hudečka. Tradice předávání nástrojů houslařských mistrů vítězům dětských a mládežnických soutěží pamatuje počátky slavné Kocianovy houslové soutěže založené v Ústí nad Orlicí, v rodišti slavného českého virtuosa a pedagoga Jaroslava Kociana. To bylo v roce 1959 a dnes předávají své nástroje do rukou houslistických nadějí současní mistři houslaři. Činili tak houslaři z Lubů u Chebu i Pilařové z Hradce Králové, Prahy i odjinud, příkladně Tomáš Skála, Jan Lorenc, Jaroslav Kohout a samozřejmě i vy. Víte, kdo, kromě vítězů soutěže v Luhačovicích, hraje na vaše nástroje?

    Moje nástroje zakotvily v celém světě. V Čechách hraje na moje housle třeba Anna Skálová, Jan Maceček, Jakub Junek, Markéta Dominikusová, Markéta Říhová, Anton Čonka, Ludmila Pavlová a jiní skvělí mladí muzikanti. Pět jmenovaných byli vítězi Akademie Václava Hudečka v Luhačovicích, kam jsem věnoval nástroje v letech 2009, 2011 až 2014. Tedy celkem pětkrát.
  • V roce 2009 komentoval vaši štědrost sám Václav Hudeček, který v dohodě s ateliérem Akord Kvint získává ceny pro nejúspěšnější studenty své Akademie. Pro Deník tehdy řekl, že materiál dodal ateliér Akord Kvint a vy že jste za práci na mistrovském nástroji nic nechtěl. V roce 2014 získala vaše housle Ludmila Pavlová a divil bych se, kdyby neřekla, že hrály skvěle, že se velmi dobře ozývají a mají bohatou barvu zvuku. Tehdy to podobnými slovy skutečně řekla.

    Společně s Petrem Ráczem se v rodinné dílně činí také jeho starší syn Michal, který je úspěšným absolventem houslařské školy v Chebu…

    Ve druhém ročníku, v roce 2011, byl oceněn nadací Schola Ludus za mimořádné studijní výsledky. Současně studoval i hru na housle, ta byla léta součástí oboru. Nemá samozřejmě ambice stát se koncertním umělcem, ale dokáže si nástroj, který vyrobí, sám přehrát. Přitom mu hra přináší uvolnění a povzbuzení do další práce a konečně mu přinese radost to, že nástroj, který postavil, hraje opravdu dobře. K řemeslu se přichýlil u mne v dílně kolem deseti let věku. Sám říká, že jeho zájem o řemeslo je jasný, rozhodující je otcův vzor, chce být pokračovatelem rodinné tradice a stát se uznávaným mistrem. Je si vědom, že houslařství je konzervativní řemeslo, přesto umožňuje uplatnit kreativitu. Je pro něho důležité, že dělá něco, co ho dokáže nadchnout i uspokojit, a to i při vědomí, že si nemůže být jist výsledkem, dokud nástroj skutečně nezazní; sám říká, že je to vlastně taková sázka do loterie. Řemeslo mu přináší jistotu, že zanechá v historii houslařství svou stopu, že po něm něco zůstane. Kromě práce v našem lubském ateliéru pracuje Michal Rácz v Německu a podílel se na přípravě výstavy ve městě Marktredwitz v muzeu Egerlandska.

    Petr Rácz je členem Kruhu umělců houslařů od roku 2008.
    Jeho profil uvedla ve své bakalářské práci z roku 2016 s názvem Výroba houslí v oblasti západních Čech posluchačka Hudební fakulty, katedry strunných nástrojů Janáčkovy akademie múzických umění Alina Hlavatá.
    V roce 2016 se Petr Rácz stal Živnostníkem roku Karlovarského kraje. Člen poroty Miroslav Gažovič z České spořitelny zdůvodnil svou volbu slovy: „Originalita, zručnost a celková komplexnost podnikání pana Rácze je opravdu inspirativní. Velice zajímavé je také to, že dokáže reprezentovat mimo Českou republiku.“ Tehdy odpověděl Rácz na otázku, jaký má sen, přáním vyhrát skutečně prestižní soutěž ve stavbě nástrojů. Pokud by ho ocenily ty největší kapacity v oboru, tak by to pro něho bylo obrovské zadostiučinění a radost.
    V březnu roku 2012 bylo jméno Petr Rácz zapsáno do encyklopedie osobností Who is Who World Society Corporation.

    Nahoru | Obsah