Hudební Rozhledy

Petr Kotík v NoD vzpomínal a hrál

Vladimír Říha | 12/17 |Festivaly, koncerty

Petr Kotík

Cyklus Krása dneška pořádaný PKF – Prague Philharmonia je jedním z mála koncertních projektů u nás věnovaných světové a naší avantgardě, experimentální hudbě 20. a 21. století, ať se skrývá pod různými jmény. První „pamětníci“ si vzpomenou na Švandovo divadlo, kde kdysi cyklus začínal – nyní již třetím rokem putují nadšenci do NoD neboli Roxy, což je sice hned vedle, ale zní přece jenom poutavěji.

V sezoně 2016/17 cyklus vede Hana Dohnálková a tématem je Dualismus v českém 21. století. Tím je myšlen vztah vždy dvou osobností, většinou učitele a žáka, kteří soudobé hudbě věnovali často celý život s mnoha problémy, což zejména ve 20. století, za diktatur (nacistické a komunistické), bylo náročnou hrou někdy i o život. Název konkrétního večera 8. února mluvil za vše: Petr Kotík a Jan Rychlík. Dialog žáka a učitele. Organizátoři ho víceméně věnovali nejvýznamnější žijící postavě naší experimentální hudby, i když působící většinou v USA – Petru Kotíkovi k jeho lednové pětasedmdesátce. A podařil se jim mistrný tah – Kotík ho pojal nejen jako vzpomínku na svého učitele Jana Rychlíka, ale za pomoci muzikantů z PKF – Prague Philharmonia i jako prezentaci některých svých skladeb ukazujících nejen Kotíkův vývoj od 60. let, a díky šikovně se ptající Hance Dohnálkové jako vyrovnání se s některými mýty a událostmi naší avantgardy zejména v 60. letech, jichž je Petr Kotík jako jeden z mála pamětník, ale i častý účastník. Tak jsme se dozvěděli, jak to bylo vlastně tehdy ve Varšavě v roce 1964 při Varšavské jeseni a proslulém koncertu naší Musica viva pragensis skandálně přerušeném publikem i zástupci naší oficiální delegace.

Nyní v podání tří členů orchestru PKF – Prague Philharmonia zazněla ona Hudba pro 3, in memoriam Jan Rychlík, která tam tehdy vyvolala tolik protestů, vlastně po letech v pražské premiéře. V premiéře zazněla i Overture for Pauline z roku 2014 ve verzi pro housle a violu s dvěma sólisty. Doslova senzací byla třetí věc programu, Kotíkova Etuda 7 z roku 2013, také uvedená v premiéře a hlavně v autorově vlastním podání na flétnu. Mimochodem, o svém studiu flétny v Praze na Konzervatoři a HAMU poutavě Kotík vzpomínal a zejména ocenil svého laskavého a vždy nad věcí a za Kotíkem stojícího Františka Čecha, což bylo pro přítomné pamětníky tohoto vzácného a noblesního člověka, flétnisty České filharmonie, doslova pohlazení.
Na závěr zahrálo smyčcové kvarteto Fama Q Kotíkův Kvartet č. 1 Erinnerungenan Jan napsané na památku smrti svého syna Jana Jakuba, dílo, které svou přístupnou formou nepůsobí ani jako z pera někdejšího bouřliváka a určitě bude uváděno dalšími kvartetními soubory.
Byl to nádherný večer, kde se kromě Jana Rychlíka zavzpomínalo také na Vladimíra Šrámka, neprávem zapomenutou postavu naší experimentální hudby. Alespoň fotografií byl připomenut i Marek Kopelent. Pochvalme produkci PKF – Prague Philharmonia, jakož i Hanu Dohnálkovou za přípravu tohoto vydařeného večera včetně mnoha artefaktů, které účastníci dostali při odchodu ze sálu.

Nahoru | Obsah