Hudební Rozhledy

Editorial 04/17

Hana Jarolímková | 12/17 |Úvodník

Vážení a milí čtenáři,
dne 9. března tohoto roku se – u příležitosti 70. výročí existence Hudebních rozhledů – dostalo tomuto časopisu významného uznání, a sice – jak je podrobněji uvedeno v rubrice Události – „Ceny Asociace hudebních umělců a vědců za rok 2016“, kterou jsem jako šéfredaktorka převzala z rukou předsedy Asociace hudebních umělců a vědců, prof. Jiřího Hlaváče. Tato událost je o to význačnější, že představuje ocenění práce několika generací šéfredaktorů, redaktorů i ostatních zaměstnanců (jejichž počet se v současné době, bohužel, „scvrkl“ na číslo dvě), kteří zde působili a – řečeno obrazně – jej dokázali provést mnoha téměř nepřekonatelnými (hlavně politickými) úskalími dob minulých přes turbulentní výkyvy zejména „tržně“ ekonomické doby současné až k onomu slavnostnímu symbolickému aktu.

Pokud se nad udělováním cen, vyznamenání, řádů apod. v prehistorii (ano, nepřehlédli jste se, je tomu tak) i v historii a současnosti zamyslíme, je třeba říci, že tento projev uznání prodělal dlouhou cestu – a to dokonce od počátků vývoje člověka až k dnešku.
Je to proces tak složitý, proměnlivý a stále se vyvíjející, že se jím dokonce zabývá jedna z tzv. pomocných věd historických „faleristika“ (odvozeno od řeckého výrazu „phalera“ = kovová ozdoba na přilbách válečníků a jejich koní, udělovaná jako vyznamenání za statečnost v boji).
Jak už ovšem bylo naznačeno, odměňování formou jistého „vyznamenání“ za např. lovecké schopnosti se dostávalo lovcům již v pravěku v podobě práva nosit kůže určitých nebezpečných zvířat (medvědi) či náhrdelník z jejich drápů (tygři) apod. Čili – a je to vcelku logické – jako první je oceňován muž – úspěšný lovec, plnící tak důležitou úlohu v „boji“ mnohdy doslova o fyzické přežití komunity.
Antika přichází nejen s vojenskými oceňováními, z nichž se později, v dalších historických obdobích, vyvinuly různé válečné kříže, stuhy apod., ale přináší i první vyznamenání „civilní“, např. za vítězství v tehdejších „olympijských hrách“. Středověk vnáší do tohoto zvolna se vyvíjejícího procesu další dva fenomény, ceny a řády církevní na jedné straně a řády světské, jimiž k sobě panovník poutal vysokou šlechtu a později i bohatou a ekonomicky silnou měšťanskou vrstvu, na straně druhé.
Od konce 17. století se pak rodí tzv. „záslužné řády“, jež s oněmi – již zmíněnými vojenskými – přetrvávají v nejrůznější podobě dodnes. Jejich „zlatým věkem“ se ovšem stává především 19. století, kdy vedle panovníka, armády a státu vstupují postupně do hry různé nevládní organizace, odborná a vědecká sdružení, nadace apod. Objevují se tak například ocenění vědecká, pedagogická, umělecká, sportovní (navazující svým způsobem na antickou olympijskou tradici) a další.
V žádném případě nelze opomenout ani důležitý „genderový faktor“, pokud byla žena v minulých staletích z tohoto způsobu „odměňování“ a „zviditelňování“ vyloučena, století dvacáté a zejména moderní a postmoderní doba se snažila a snaží tuto nerovnováhu (s větším či menším úspěchem) napravit.
Buď jak buď, různě komentovaný systém (ať již v pozitivním či negativním slova smyslu) je nejen naším dlouhodobým kulturním a historickým dědictvím, ale jako takový je i pevně zakomponován ve struktuře soudobé společnosti. Je však nositelem ještě jednoho důležitého významu – a to psychologického, motivuje jedince či určitou skupinu k další, pokud možno ještě kvalitnější práci, a v tom je také jeho neopominutelný význam.

Nahoru | Obsah