Hudební Rozhledy

Dvě B nadchla Rudolfinum

Vladimír Říha | 08/17 |Festivaly, koncerty

Radek Baborák

Tři koncerty České filharmonie – 22. až 24. 2. – pokračovaly v sérii mimořádných výkonů orchestru a sólistů, jak je od počátku sezony pravidlem. Tentokrát byly ve znamení dvou osobností, šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka a sólohornisty Radka Baboráka, takže je můžeme s klidným svědomím nazvat večery dvou B!
Radek Baborák, bývalý člen ČF a poté dalších světových orchestrů, se k ČF občas rád vrací, přestože jako světová hvězda č. 1 má dost vlastních závazků a hlavně i vlastní soubor, který diriguje, aby se mohl realizovat a uplatnit i to, co se pod světovými dirigenty naučil, ale zároveň i interpretačně odmítnout to, co v orchestru často musel dělat proti své vůli.

Pro Prahu si nyní přichystal dílo pro lesní roh zcela zásadní, Koncert pro lesní roh a orchestr č. 2 Es dur od Richarda Strausse, a podal jej doslova exhibičním způsobem, kterému přihlíželo v nabitém sále i mnoho mladých hornistů. Náročná skladba, kterou Baborák zvládl skvěle, dává sólistům mnoho možností ukázat své schopnosti, a to jak po stránce technické, tak i výrazové. Po obrovském ohlasu publika pak sólista přidal ještě spolu s Filharmoniky Mondschein Music z opery Capriccio též od Richarda Strausse v aranžmá pro hornu a smyčcový orchestr.
Nádherný večer (píši o pátku) obsáhl dále dvě základní díla české hudby 20. století, Symfonii č. 4, H 305 Bohuslava Martinů a Sinfoniettu Leoše Janáčka. A dirigent s orchestrem si s Martinů symfonií skutečně „vyhráli“, a to zejména při zdůraznění třetí optimistické věty tohoto na konci války v USA poprvé uvedeného díla. Vrcholem večera bylo ale dílo poslední – slavná Janáčkova Sinfonietta, která byla zahrána poprvé z nové kritické edice, kterou připravil brněnský muzikolog Jiří Zahrádka. V ní byla ČF posílena pro úvodní i závěrečné fanfáry o hráče z Hudby Hradní stráže a Policie ČR, kteří, ve slušivých uniformách umístění na varhanní empoře, pomohli k obrovskému dojmu z díla tolikrát slyšeného, ale tentokrát zcela nově zapůsobivšího. Nebylo divu, že publikum reagovalo ovacemi vestoje. Takovou Sinfoniettu jsme již dlouho neslyšeli!

Nahoru | Obsah