Hudební Rozhledy

Nové horizonty tentokrát jazzové

Vladimír Říha | 04/17 |Horizont

Vladimír Valovič

Dramaturgii řady Nové horizonty jsme tady již několikrát chválili a nemůžeme to neudělat ani po únorovém koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu (dále SOČR nebo jen rozhlasový orchestr). Po lednovém koncertu se španělskými motivy sáhli dramaturgové SOČR k jazzu, a pondělní koncert 13. 2. tak měl hlavní titul SOČR a Big Band/ Klasika v rukou jazzmanů. Tedy jak vidno, spojil oba nejdůležitější orchestry, které patří pod „firmu“ rozhlasovou – SOČR a jazzový Big Band Gustava Broma. Ten vede po smrti Broma již dlouho Vladimír Valovič, SOČR zase „využil“ více kapelovou praxi bývalého šéfdirigenta Vladimíra Válka, takže oba VV se během večera střídali a ne zcela zaplněný sál obdivoval blízkost obou žánrů a zkušenost obou dirigentů.

Kromě některých standardů jak klasických, tak jazzových byly nesmírným obohacením večera i tři premiéry ve druhé polovině, takže spokojenost byla veliká a koncert ukázal širokou stylovou pestrost rozhlasu a jeho kapel.
Po dvou koncertních klasikách, Dvořák – Karneval a Čajkovskij – Květinový valčík (řídili Válek a poté Valovič), došlo k prvnímu „jazzu“ a nebylo jím nic jiného než proslulá „vypalovačka“ Opus One od Sy Olivera (tu si střihl V. Válek k údivu většiny neznalého publika!). A šlapající Bromův band (hráči umístění v pravé zadní části pódia spolu s celým orchestrem, jen uprostřed v typické kukani před dirigentem byl jazzový bubeník) ji zvládl na jedničku. V další bandové klasice Goodbye od Gordona Jenkinse sóloval skvělý trumpetista od Broma Juraj Bartoš, který pak byl v úpravě Air ze Suity D dur J. S. Bacha střídán Miroslavem Hloucalem. Valovič si pak na závěr první části dal s bandem další klasiku Take the A train od Billyho Strayhorna.
Druhá polovina přinesla očekávané premiéry, delší skladby od Jana Kučery (Traveling Blues), Ondřeje Brouska (Golden Age Rhapsody) a Jana Jiruchy (Alone in Tokyo). Všechny tři přinesly obohacení večera – u známějšího dirigenta a skladatele Kučery s bluesovým impulzem s výraznou melodickou linkou a s některými citacemi i Dvořáka (!) byla ta první skladba i poctou cestování za prací, tak častého u jazzmanů. Ondřej Brousek, známý spíše jako herec, ve své „rapsodii“ příjemně překvapil hravostí a opojením z mohutného aparátu, a třetí jediný rozený jazzman a člen Bromova bandu trombonista Jan Jirucha jako nejzkušenější si dovolil i určitou experimentálnost ve vzpomínce na cestu do japonské metropole. Jiruchovou úpravou Musorgského Tance kuřátek z Obrázků z výstavy, Chačaturjanovým Šavlovým tancem a jazzovou klasikou Mood Indigo Duka Ellingtona večer obou kapel skončil. Lze ho označit jako vtipný nápad a pro „bromovce“ také velkou šanci zahrát si v jiném prostředí a spolu s jinými kolegy z velkého orchestru. Což by se určitě mělo stávat častěji.

Nahoru | Obsah