Hudební Rozhledy

Nejvýznamnější zahraniční festivaly III

IV. Operní festival Bad Hersfeld

Pavel Horník | 07/17 |Studie, komentáře

V severovýchodním Hesensku se v kopcovité a zalesněné krajině nachází třicetitisícové malebné historické město a také lázně Bad Hersfeld. Hlavní historickou atrakcí vedle renesančního zámku Eichhof, nacházejícího se nedaleko města, je rozsáhlá ruina románského kostela a kláštera z 11. století. Jeho zakladatelem byl mohučský arcibiskup Lullus. Celý komplex umístěný v samém středu města, ač přečkal řadu století, byl za sedmileté války roku 1761 vypálen francouzskými vojsky a, bohužel, obnovy se již nikdy nedočkal. Zachována je jen vysoká zvonice, v níž se nachází největší zvon v Německu. Avšak rozsáhlá zřícenina přece jen nezůstala ležet ladem a posloužila, vlastně stále slouží, k bohulibým kulturním účelům. V Německu je známá pod jménem Stiftsruine. Protože Hersfeld je hudby a kultury milovné město, rozhodlo se využít ruin kláštera k pořádání letního festivalu Bad Hersfeld Festspiele. Psal se rok 1951.

Zprvu se zde uváděla činoherní představení a sborové hudební akce. Později se to rozšířilo o operní představení, a vznikl tak nový festival pod jménem Opernfestspiele Bad Hersfeld. Velkým iniciátorem, propagátorem a zakladatelem nového operního festivalu byl významný místní všestranný hudebník, drážďanský rodák, hudebně vystudovaný ve Frankfurtu, Siegfried Heinrich. Tento muž působil jako dirigent u různých orchestrů a také jako vysokoškolský učitel dirigováni a hry na cembalo. Tomuto dirigentovi, varhaníkovi a sbormistrovi je dnes osmdesát tři let a je stále nesmírně aktivní. Byl vždy vedoucí duší a stálým účastníkem všech městských hudebních aktivit s regionálním přesahem. Vedl též místní městský pěvecký sbor, který se pak ještě s dalšími tělesy stal ve zdejších operních představeních základem souboru. Byl též a je činný v pořádání koncertů v Bachově domě, který byl postaven v roce 2004. Jeho větší Bachův sál má 350 míst a menší Mozartův 150 sedadel.
Operní festival, kterému se také říkalo Salcburk severu, začal fungovat vedle toho činoherního v roce 1980, samozřejmě v jiné letní době. Stupňovité hlediště se nacházelo v dlouhé hlavní chrámové lodi a jeviště v presbysteriu, odděleném od hlavního kostelního prostoru vysokým tzv. triumfálním obloukem, a částečně v obou bočních chrámových lodích. Před scénou se pak nacházelo prostorné, velmi široké orchestřiště. Prostor to byl ideální i po akustické stránce, ale v prvních letech dělalo při představeních problémy poměrně deštivé počasí, které i v letním srpnovém období leckdy ve zdejší krajině vládlo. Z rozsáhlé klášterní zříceniny zbyly pouze zdi, a tak se hrálo pod širým nebem. Vzhledem k úspěchu festivalu a šikovnosti jeho vedení i dalším podporám se podařilo nad hledištní tribunou a částí jeviště instalovat speciální mobilní plátěnou střechu. Ta se skládá ze dvou vrstev, takže za deště bubnující kapky nejsou slyšet. Samozřejmě pomůže i akusticky, protože se nepoužívají žádná umělá ozvučení. Unikátní zastřešení je konstrukčně zcela jiné než třeba překrytí zámeckého nádvoří během hudebního festivalu v Litomyšli. Jeho autorem je známý německý architekt, který je např. rovněž podepsán pod zastřešením olympijského stadionu v Mnichově, Otto Frei. Jedinou nevýhodou je, že střecha z konstrukčních důvodů úplně nepřiléhá k vrchní části stěny. Proto úzkou mezerou prší na forbínu a částečně v úzkém pásu i za ní. To však má docela zajímavý scénický efekt, protože tenká vrstva vody působí jako zrcadlo a odráží v sobě dění na jevišti. Zažil jsem to při představení Fidelia a dost mě to zaujalo. O postavení nebo složení plátěné střechy se stará dvacet dva silných elektromotorů. Poměrně strmě se svažující tribuna o 30 řadách pojme až 1600 diváků. Všechna sedadla jsou polstrovaná a v loňském roce došlo k jejich výměně za nová a také se zlepšily a rozšířily vchody do sálu. Prostor jeviště, které se nachází v hlavní chrámové a částečně v obou postranních lodích, má obdivuhodných 1400 m2. Asi v půli presbytáře se plocha jeviště asi o dva metry zdvihá.
Pochopitelně plnohodnotné uvádění mnohdy velmi náročných operních děl vyžaduje veliký a kvalitní umělecký aparát. Ten si dirigent Siegfried Heinrich vybral pro nás Čechy zajímavě. Po mnoho let zde od samého počátku hrál Dvořákův symfonický orchestr z Prahy. Krátce zde působil Rozhlasový orchestr Katovice a od roku 2009 nastoupil brněnský soubor Virtuosi Brunensis (hráči Filharmonie Brno a Orchestru Národního divadla Brno pod vedením Karla Mitáše). Sbory byly z Marburku, Frankfurtu a také někdy z Poznaně. Samozřejmě vždy vypomáhal místní hersfeldský sbor. Sólistický ansámbl se pak skládá ze sólistů z některých menších německých divadel a také z řady evropských zemí. Čeští zpěváci se zde, bohužel, neangažovali. Z režisérů (většinu oper inscenoval sám Siegfried Heinrich) se zde přece jen objevil jeden Čech, režisér Josef Novák. Ten byl v roce 2011 pověřen inscenováním Smetanovy Prodané nevěsty. Mohu s čistým svědomím potvrdit, že to byla kvalitní, velice živá inscenace na dobré hudební úrovni. Bylo to ale jediné české operní dílo, které se na zdejších jevištních prknech během více než pětatřicetiletého trvání festivalu objevilo. Vždy se hrály dva operní tituly, z nichž se jeden objevil ještě příští rok. Počet představení v době konání festivalu na konci července a začátkem srpna byl okolo šestnácti.

První operou, která se v tomto impozantním a unikátním prostoru v nastudování dirigenta Siegfrieda Heinricha (byl vždy milovníkem staré hudby) hrála, byl Orfeo od Claudia Monteverdiho. Byla na pořadí spolu s dalšími díly stejného skladatele, Korunovace Poppey a Odyseův návrat do vlasti. Ve čtvrté sezoně pak ještě přibyl Gluckův Orfeus a Eurydika. 1985 se pak objevil Fidelio Ludwiga van Beethovena. Toto dílo se pak v pozdějších letech v nových inscenačních nastudováních objevilo ještě dvakrát. Naposledy roku 2015, což byla prozatím moje poslední návštěva na tomto festivalu.
Od jeho počátku zde mohli návštěvníci poznat skoro třicet velmi známých operních a jeden operetní titul. Díla Claudia Monteverdiho, Christopha Wilibalda Glucka, Ludwiga van Beethovena a Bedřicha Smetany jsem již uvedl. Hojně byl zastoupen Mozart – Don Giovanni, Figarova svatba, Così fan tutte, Únos ze serailu a Kouzelná flétna. Z německé operní literatury Weberův Čarostřelec, Orffova Chytračka, Jeníček a Mařenka Engelberta Humperdincka a Lortzingův Car a tesař. Repertoár obohatila i Straussova Salome. Giuseppe Verdi byl zastoupen Trubadúrem, Traviatou, Aidou a Donem Carlosem. Hrála se Pucciniho Tosca a Rossiniho Lazebník sevillský. Samozřejmě nechyběla Carmen Georgese Bizeta. Předloni se provozovala opereta Carla Millöckera Žebravý student. Z tohoto množství se mi, bohudík, podařilo navštívit devět různých oper a nelitoval jsem toho. Samozřejmě se musí počítat s tím, že nejsme na operní scéně první velikosti a podle toho zdejší produkce hodnotit. Mezi německým publikem byl tento festival velmi oblíben také proto, že skýtal velmi příjemné zázemí, ideální parkování na velmi prostorném náměstí jen několik desítek metrů od hracího místa a naposledy také výtečné dálniční spojení.
Bohužel, musím sdělit jeden ne zrovna příjemný fakt. V posledních letech sílily hlasy proti samostatnému opernímu festivalu ve prospěch a posílení toho činoherního, nebo jejich spojení. Pod názvem Hersfelder Festspiele se činoherní festival programově rozšířil o dnes tolik populární muzikálové produkce samozřejmě ve větším počtu představení, než byly operní produkce. Operní festival ve svém rozsahu v podstatě zanikl, respektive pod jeho hlavičkou se konaly v roce 2016 jen nějaké koncerty a recitály (v Bachově domě) a dvě představení Verdiho Requiem v areálu Stiftsruine, ale již ne pod dirigentem Siegfriedem Heinrichem.
V letošním roce se situace snad trochu zlepšila, v plánu jsou vždy dvě jednoaktovky. Mozartův Divadelní ředitel bude dohromady s dílkem Apollo a Hyacint a Pergolessiho Služka paní společně se Selskou kantátou Johanna Sebastiana Bacha. Během roku budou opět pořádány koncerty, třeba o Velikonocích, jednak v některých kostelích a opět v Bachově domě.
Tak si přejme a držme palce, aby se tradiční operní festival opět pozvedl a konal v původním areálu jako dříve.

Nahoru | Obsah