Hudební Rozhledy

Z historie muzikálu V

IV. Christoph Drewitz

Michael Prostějovský | 04/17 |Studie, komentáře

Osmatřicetiletý německý muzikálový režisér Christoph Drewitz žije převážně v Hamburku. V Praze měla v březnu 2017 premiéru jeho inscenace muzikálu Rocky. Na světové premiéře v Hamburku pracoval jako asistující režisér a další verzi ve Stuttgartu v duchu originálu inscenoval samostatně. Podílel se i na broadwayské premiéře Rockyho. V obou německých nastudováních se po premiéře stal uměleckým šéfem inscenace. Vystudoval kulturní management a na práci režiséra se vyšplhal praxí. Na svém kontě má režii a spoluautorství muzikálů Lotte, který byl uveden premiérově v roce 2015 na Festivalu ve Wetzlaru. Lotte, tedy Charlotte Buff, která se narodila roku 1753 ve Wetzlaru, byla předlohou pro stejnojmennou postavu hry Utrpení mladého Werthera Johanna Wolfganga von Goetha. Mezi další Drewitzovy režie v Německu patří Pět posledních let a Deníky Adama a Evy a Urinetown (Močohrad).

Drewitz byl rovněž castingovým režisérem evropského turné americké divadelní společnosti Blue Man Group’ a jako umělecký šéf či režisér lokálních verzí se podílel na muzikálech Tři mušketýři, Mamma Mia!, Fantom opery, Aida a Sestra v akci v Německu. Mezi muzikály, které rovněž přeložil do němčiny, patří i americký muzikál Seussical autorů Lynn Ahrensové a Stephena Flahertyho, tedy autorů Rockyho.
Pražská premiéra Rockyho je Drewitzovou novou a samostatnou režií. Při příležitosti premiéry jsme mu položili několik otázek.

  • V Německu často v muzikálových inscenacích vykonáváš pozici „uměleckého šéfa“. Pokud se nemýlím, má tato funkce trochu jiný význam než u nás.
    Jsem odpovědný za celkovou uměleckou kvalitu všech hraných představení. Při premiéře přebírám inscenaci od režiséra a ručím za to, že od této chvíle bude den co den, osmkrát v týdnu, udržena stejná kvalita. Takže nastuduji show se všemi dalšími alternacemi, nově příchozími herci, ve spolupráci s produkcí určuji obsazení jednotlivých večerů. Dále kupříkladu s herci musím nastudovat vystoupení v rámci různých promoakcí. V případě onemocnění řeším záskoky, dále problémy, včetně technických, které s sebou přinese každodenní hraní. Moje práce už ale začíná v průběhu zkoušek, kdy jsem něco jako asistent režie ve vyšší pozici. Všechny kroky a pokyny režiséra musím zaznamenat a uchovat pro budoucnost a jimi se pak řídit. Pokud se show hraje delší dobu a hercům končí smlouva, musím realizovat nové konkurzy, jejich nástupce vybrat a případně je nechat schválit původním realizačním týmem. Přeobsazování rolí se někdy původní režisér zúčastní den, dva, anebo vůbec.
  • Pracuješ ovšem také jako samostatný režisér vlastních inscenací. Co ti dělá větší radost?
    Ono jde vlastně o dvě různé činnosti, ovšem na společných základech. Jako umělecký šéf inscenace spolupracuji s prestižní produkční firmou Stage Entertainment, a podílím se tak na těch nejnáročnějších muzikálových projektech v Evropě. A udržet kvalitu jejích inscenací po léta na špičkové úrovni je velká výzva a odpovědnost. Paralelně k tomu ale rád pracuji na vlastních projektech. Takže svůj mozek zatěžuji dvojím způsobem. Jsem přece režisér, mám touhu vymýšlet a realizace vlastních titulů je pro mne vždy na čas únikem od pracovního stereotypu. Myslím si, že se obě činnosti dobře doplňují. Pochopitelně jsem rád, když mohu přijít s vlastním projektem a vlastní inscenací a postavit ji na nohy od samého počátku. Nemohu ale říci, že jedna z těch aktivit je významnější než druhá. V obou případech jde o velmi odpovědnou uměleckou práci.
  • Při práci na Rockym jsi v Praze strávil s přestávkami vlastně rok. Lišila se tvoje práce zde a u německých produkcí zásadním způsobem?
    Musím přiznat, že šlo o značné rozdíly. Když chcete v Praze postavit na nohy muzikál, existují značné limity. Jde hlavně o to, že nemáte lidi, tedy herce, stále k dispozici po celou dobu. V Německu s nimi jednoduše uzavřete smlouvu a od té chvíle jsou vaši po celou dobu zkoušení. Zde naopak musím vše plánovat podle jejich dispozic. Jsou dny, kdy nemám k dispozici ty herce, které bych chtěl, a pak musím plán zkoušky nastavit tak, aby měla nějaký význam. Počet zkušebních dní je totiž stejný jako v Německu, tedy sedm týdnů. Navíc jsem zde musel v dané době nazkoušet Rockyho ve dvojím obsazení. To je v Německu nemyslitelné. Tam se alternace zkouší až po premiéře. Druhý rozdíl spočívá v tom, že realizační tým zde má méně členů, každý má tedy mnohem více práce a odpovídá za více činností. A Rocky nebylo nějaké „komorní dílko“. Takže na všechny, včetně režiséra, byl vyvíjen větší tlak, museli jsme se více koncentrovat, plánovat, koordinovat.
  • A jak jsi byl v této situaci spokojen s českými herci a svým realizačním týmem?
    Zpočátku jsem byl velice nervózní, jestli všechno s českými herci bude fungovat, jak má. Byl jsem si vědom toho, že neumím česky, a tudíž jsem měl trochu obavy, jestli budu schopen svoje myšlenky interpretovat a formulovat prostřednict­vím tlumočníka, respektive asistenta, dostatečně. První dva dny jsem si nebyl jist, jestli si skutečně získám důvěru herců. Ale pak bylo jasné, že vše bude fungovat. Oni mi rozuměli a pochopili, co chci. Komunikoval jsem s nimi anglicky a německy, k dispozici byl i tlumočník. Ale v řadě případů nebyl ani jazyk zapotřebí. Z mých gest jasně vycítili, o co mi jde. Na druhé straně, i když já přímo nerozuměl jejich textu, bylo mi jasné, zda je jejich herecký výkon přesně takový, jaký si představuji, aby byl. To, že mezi námi přestaly existovat jazykové bariéry, však bylo nutné se naučit. Samozřejmě jisté jazykové jemnosti jsem nebyl schopen vnímat, ale i pro takové případy potřebuji svůj tým. Moji spolupracovníci museli potvrdit, že je v pořádku artikulace herců, přízvuk jazyka a podobně. Jinak herci byli velmi vnímaví, chápaví a myslím, že je naše společná práce bavila.
  • Měli by naši herci šanci získat angažmá v zahraničí, tedy například v Německu?
    Zcela určitě. V mnoha rolích jsme měli herce na velice vysoké úrovni. Není to o tom, že by herci v Česku neuměli hrát a zpívat. Ale je třeba je nejprve najít. Já vím, že jsou velmi zaměstnáni v řadě produkcí, ale když začneme pracovat, jsou velice profesionální a na zkoušky chodí výborně připraveni. Řekl bych, že právě ti, co jsou nejvíce zaměstnáni, přijdou připraveni nejlépe. Neříkám, že jsem to dopředu čekal, ale herci, se kterými jsem na Rockym pracoval, dosahují stejné úrovně jako v Německu.
  • V německých inscenacích Rockyho jsi byl oním mužem číslo dvě, který realizoval myšlenky jiného režiséra. Jak těžké bylo přijít s vlastní koncepcí inscenace?
    To bylo velice těžké. Čtyři roky jsem pracoval jako umělecký šéf inscenace a režii Alexe Timerse považuji za velice zdařilou a byl jsem na ní vychován. Jeho jasný koncept jsem dobře chápal, a navíc jsme si výborně rozuměli. Říkal jsem si, že musím vytvořit novou verzi, a ne jej pouze kopírovat. Ale nemohl jsem nechat úplně stranou věci, které skvěle fungovaly. Kupříkladu vedení herců bylo už v jeho verzi velmi podobné jako tenkrát ve filmu a také já jsem šel stejnou cestou. Charaktery jednotlivých postav nelze zkrátka měnit. Nastala však např. poměrně komplikovaná situace týkající se výpravy a aranžování herců v prostoru jeviště, v Praze pochopitelně úplně jiná než v Německu. Stalo se to, co jsem neočekával. Jeviště v Praze je totiž podstatně větší než v Hamburku a Stuttgartu, takže to byla skutečně velká výzva. Navíc Kongresové centrum není vlastně divadlo, a tak se muselo vyrobit naprosto vše a bylo nutné dodat i veškeré technologie. V tomto ohledu se tedy pražská verze od originálu velice liší. Původní verzi zkrátka nebylo možné sem přenést. Museli jsme často hledat řešení jednodušší.
  • Měl jsi v Praze možnost navštívit jiné muzikálové produkce?
    Ano. Viděl jsem v Karlíně Bonnie and Clyde, v Kalichu Robina Hooda a v Kongresovém centru Ať žijí duchové. Zajímala mne úroveň místních inscenací i to, jak u publika fungují. Myslím, že jsem si udělal určitý přehled o kvalitách jednotlivých produkcí. Myslím si ale, že Rocky se zcela od jiných muzikálů, které se zde uvádějí, odlišuje.
  • Napadá tě něco, co by se na české muzikálové scéně mohlo vylepšit?
    Myslím, si, že by celkově potřebovala více odvahy. A to pokud jde o způsob inscenování. Mohla by se také více spoléhat na svoje herce. Jsou výborní, ale myslím si, že jsou na ně kladeny zbytečně nízké nároky. Viděl jsem to na našich hercích. Jestliže přijdete s vyššími požadavky, otevřou se vám a podají mnohem vyšší výkony. Neměly by se používat jen osvědčené postupy, ale trochu experimentovat, překvapovat. Muzikál by se zde neměl konzervovat na postupy z přelomu století, protože se píše rok 2017.
  • Který muzikál, jako divák, jsi viděl jako první?
    Myslím, že to byl Starlight Express v Bochumi a bylo mi tenkrát asi čtrnáct.
  • Odešel jsi někdy z divadla v průběhu představení?
    Ano, stalo se mi to jednou v New Yorku, kdy jsem šel do divadla hned po příletu. Byl jsem tak unaven, že jsem usnul při prvním jednání. Ale odejít proto, že je kus mizerný, to bych nikdy neudělal z respektu k hercům.

    Vychází ve spolupráci s agenturou „musical-media“.

    Nahoru | Obsah