Hudební Rozhledy

Velký ohlas Curova oratoria

Vladimír Říha | 05/17 |Festivaly, koncerty

Zprava José Cura, Jaromír Nosek a Aleš Voráček

Argentinský pěvec José Cura je v této sezoně rezidenčním umělcem Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK a během ní se představuje jako dirigent, pěvec a skladatel. Po dvou koncertech, kde ukazoval vždy jen jednu část své tvůrčí osobnosti, si v březnu zvolil Prahu i jako místo světové premiéry svého oratoria Ecce homo, a tak zkompletoval svou pražskou sezonu před publikem, které ho zbožňuje již od jeho pěveckých gala v minulosti.

Ve středu a ve čtvrtek 8. a 9. 3. byla beznadějně vyprodaná Smetanova síň Obecního domu svědkem večerů, v nichž Cura ve všech oborech své činnosti exceloval. V první části programu s FOK dirigoval dvě méně hraná díla – Gymnopédii od Francouze Erika Satieho v Debussyho orchestraci a mohutnou a působivou skladbu Ottorina Respighiho Chrámová okna, čtyři symfonické imprese o skutečných obrazech hrajících důležitou roli v liturgii křesťanstva.Ve druhé oratorní části večera (píši o středě) Cura ve světové premiéře svého díla Ecce homo vystoupil pěvecky s ostatními sólisty, dvěma sbory a nahraným hlasem recitátora (Alfred Strejček). Tento mohutný aparát už tedy nemohl dirigentsky jako sólista obhospodařovat, a tak pozval z Českých Budějovic dirigenta Maria De Rose, svého argentinského kolegu, známého z předchozích koncertů v Praze. V Českých Budějovicích je Mario De Rose šéfdirigentem opery, dirigoval i některá představení na Otáčivém jevišti v Českém Krumlově. V Praze se tentokrát ani nevešel na pódium a musel dirigovat z jeho přistavěné části.
Vokální dílo napsal Cura jako mladík v roce 1989, ale uvedeno nebylo, protože se autor věnoval hlavně pěvecké činnosti. Před Velikonocemi, kdy téma umučení Krista je hudebně ilustrováno slavnými díly minulosti, nový pohled Cury určitě zaujme čestné místo v hudební historii. Autor se soustřeďuje na poslední chvíle Krista před ukřižováním a na jeho smrt, ale místo tradiční glorifikace vyzvedává momenty vypovídající o lidské stránce Ježíše. Cura se zhostil role Krista mistrně a s ním i další pěvci ve svých rozsahem nepříliš velkých partech: Lucie Silkenová, Sylva Čmugrová, Aleš Voráček a Jaromír Nosek. Členové sborů – Pražského filharmonického (sbormistr Jaroslav Brych)a dětského Jitra z Hradce Králové (sbormistr Jiří Skopal) – sice místy mohli projevit i náznaky akcí jako vyhrožování Kristovi, ale to bylo jediným hereckým momentem večera.
Curův hudební jazyk je tradiční a srozumitelný, využívá znalostí gregoriánského chorálu, hodně používá bicích nástrojů včetně japonských tradičních. Některé umístil na balkón, a tak představa nářku a bolesti byla dokonalá. Textově vycházel autor hlavně ze Žalmů a Stabat Mater. Zvolání z Bible Ejhle člověk se Curovi podařilo hudebně realizovat v době, která ho tolik potřebuje. Ohlas u publika byl veliký a Curovi jako autorovi uspořádalo pražské publikum dvojité ovace vestoje.

Nahoru | Obsah