Hudební Rozhledy

Franz Welser-Möst a Andris Nelsons s Vídeňskou filharmonií

Markéta Jůzová | 09/17 |Zahraničí

Andrís Nelsons

Vedení Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni je velmi vstřícné k velkým dirigentským osobnostem na rozdíl od Vídeňské státní opery, kde je situace obezřetnější, zejména jedná-li se o hostování jejího bývalého generálního hudebního ředitele. Dirigent Franz Welser-Möst odešel z vrcholného postu dříve, než mu vypršela smlouva, kvůli neshodám s ředitelem Dominiquem Meyerem. K operním a baletním představením Vídeňské státní opery se zatím nevrátil, ale ve Vídeňské filharmonii je vítán, a velkým právem, protože se světoznámým tělesem uskutečnil v Rakousku a v zahraničí mnoho nezapomenutelných koncertů na vysoké úrovni. V České republice, bohužel, dosud Franz Welser-Möst nevystoupil. Uvidíme, jaké budou jeho možnosti návratu k Orchestru Vídeňské státní opery, až se v roce 2020 změní vedení a proslulé divadlo bude řídit hudební manažer Bogdan Roščić.

Diriguje-li ovšem Welser-Möst ve Zlatém sále ve Vídni, sklízí zpravidla bouřlivé ovace. Thomas Angyan, intendant Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni, na jaře oznámil, že se Franz Welser-Möst v příští sezoně představí ve Zlatém sále s Clevelandským orchestrem, jehož je stále dlouholetým hudebním ředitelem. V jednáních s Andreasem Großbauerem, předsedou Vídeňské filharmonie, zůstává rakouský dirigent stále velmi žádaný a ke koncertům tohoto světoznámého tělesa je zván s velkým předstihem.
V letošní sezoně přijal hudební nastudování pátého abonentního koncertu, který ve Zlatém sále 19. 2. 2017 uvedla Vídeňská filharmonie před jejich společným odletem do USA. Program otevřeli posluchačsky vděčnou Předehrou ke zpěvohře „Kouzelná harfa“, D 644 Franze Schuberta. Romantickou skladbu řídil Welser-Möst ve svižném tempu s akcentem na krásnou tónomalbu a rozkrytí šíře dynamiky napříč orchestrálním spektrem.
Soudobé dílo Time Recycling, op. 22n složil René Staar na zakázku Vídeňské filharmonie v letech 2012–2013. Ve světové premiéře zazněla skladba v roce 2014 a později ji orchestr hrál i na Salcburském festivalu, v Suntory Hall v Tokiu nebo v Carnegie Hall v New Yorku. Skladba o čtyřech částech Déjà vu, Perpetua mobilia, Memories a Global Village je inspirována antropozofií a astrofyzikou, charakterizuje ji polyrytmie, kontrastní zvukové efekty orchestrálních skupin a rozvíjení témat v harmonických vrstvách smyčcových a dechových nástrojů. Étericky, dravě i radostně pulzující rytmická sekce s klavírem vnáší do díla kadence i klastry. Zajímavé jsou motivy hudebních návratů gregoriánské melodiky a orientální ozvěny. Orchestr s dirigentem kompozici nastudoval v architektuře působivé klenby znění jednotlivých částí i celku, přesně a analyticky.
Standardní repertoárové dílo Richarda Strausse Život hrdinův, op. 40, zaznělo honosně. Franz Welser-Möst dirigoval symfonickou báseň s nadhledem, v sólech ztišil těleso až ke komornímu projevu a s rytmy a akcentací si pohrával bravurně. Heroickou tematiku nechal dominovat decentně. Rozsáhlé, téměř čtyřicetiminutové dílo z roku 1898, vycházející z období pozdního romantismu, v interpretaci tělesa, bylo pregnantní a pro mnohé zážitkem. Koncert ocenili posluchači bouřlivými ovacemi.

Vídeňští filharmonikové a Andris Nelsons

K šestému abonentnímu koncertu Vídeňské filharmonie byl do Zlatého sálu přizván nadějný lotyšský dirigent Andris Nelsons. Program 19. 3. 2017 otevřel Koncertem pro violoncello a orchestr h moll, op. 104 Antonína Dvořáka. Dílo komponované v poslední etapě skladatelova pobytu v USA, jež na premiéře zaznělo v Londýně roku 1896, v sobě mísí exotické vlivy amerických lidových písní a slovanské rytmy i harmonii blízkou české lidové hudbě. Virtuózní koncert má symfonický charakter. Orchestr interpretuje Dvořákova díla zpravidla s velkým citem, vřele a líbezně. Nelsonovo provedení bylo velmi koncentrované a mnohdy introvertně sevřené. Maďarský sólista Tamás Varga, který je dlouholetým sólocellistou Vídeňské filharmonie a na svém kontě má řadu kompaktních disků, zahrál dílo velmi promyšleně, krásným tónem a s vroucí lyrikou, v široké dynamické a technicky pestré škále interpretace. Z jeho přednesu i z bravurní hry orchestrálních hráčů vyzařovala radost.
Vrcholem koncertu bylo provedení Symfonie č. 6 F dur, op. 68 „Pastorální“ Ludwiga van Beethovena. I když skladatelovy symfonie patří k jádru repertoáru Vídeňské filharmonie, nepřistoupili orchestrální hráči k dílu rutinně. Nelsons kladl akcent na vystižení lyrických a dramatických obrazů, inspirovaných přírodními živly a realitou existence člověka. Hráči vystihli krásu barev, měkkost variability zvuku i specifického jasu. Provedení díla se neslo, bohužel, občas ze strany dirigenta i na vlně nepřiměřeně prudkých emocí.
V programech k oběma koncertům byly otištěny studie vědce Otty Biby, vedoucího Archívu Společnosti přátel hudby ve Vídni, který v přehledných a detailních dobových souvislostech připomněl výstižně letošní 175. výročí Vídeňské filharmonie. U příležitosti jubilea byla vydána stříbrná mince a obsáhlá kolekce čtyřiačtyřiceti kompaktních disků s historickými nahrávkami u prestižního labelu Deutsche Grammophon, bonusem je i DVD. V Domě hudby se koná od 29. 3. 2017 do 6. 1. 2018 výstava nazvaná 175 let Filharmoniků: Vídeň a New York, prezentující konfrontaci dvou světoznámých těles. Z novějších publikací jistě stojí za pozornost knihy Clemense Hellsberga Filharmonická setkávání II. a Christiana Merlina Vídeňská filharmonie.

Nahoru | Obsah