Hudební Rozhledy

Úchvatní Poulenc i Čajkovskij s Byčkovem

Vladimír Říha | 08/17 |Festivaly, koncerty

Dubnové koncerty České filharmonie měly v týdnu mezi19. a 21. 4. mimořádnou návštěvu i mimořádné obsazení, což spolu těsně souviselo. Jako sólistky Poulenkova klavírního dvojkoncertu přijely totiž po delší době do Prahy z Francie sestry Katia a Marielle Labèque, dirigentem byl na Západě působící Rus Sergej Byčkov, jenž je nejen manželem druhé z nich, ale i řídící osobností nahrávaného kompletu děl Petra Iljiče Čajkovského s Českou filharmonií. V něm došla řada na Symfonii Manfred, op. 58, která tak tvořila druhou část programu (Dvořákova síň).

Dílo Francise Poulenka Koncert pro dva klavíry a orchestr d moll je velice oblíbenou součástí tvorby tohoto člena pařížské Šestky, stejně jako reprezentuje přímo ukázkově souhru a interpretaci obou i přes šedesátku velice přitažlivých sester, jež jsou od mládí fenoménem hudební scény, a to nejen tzv. vážné hudby, ale i dalších druhů, ponejvíce jazzu a rocku. Katia byla dokonce i jeden čas manželkou jazzrockového kytaristy Johna McLaughlina, nyní žije s o 30 let mladším francouzským kytaristou Davidem Chalminem. Při letošním prvním setkání se sestrami (na předcházející tiskovce České filharmonie) již bylo těžko poznat, která z nich je která – přes rozdíl dvou let vypadají jako dvojčata, což podporují i stejným účesem a oblečením, lišícím se jen barvou (Katia černá, Marielle bílá).
Tím hlavním, co nás zajímá, je ale to, jak hrají, a před tím můžeme složit po slyšeném Poulenkovi oběma jen poklonu. Dílo z 30. let je stále skvěle invenční, plné stylových nápadů ovlivněných dobou i jazzem (jak nevzpomenout našeho Jaroslava Ježka, jehož koncert je ale o několik let starší). Střídání téměř „mozartovských“ míst s blues a téměř kabaretní sentimentalitou nenechá posluchače se nudit a orchestr pod Byčkovovým gestem byl oběma sestrám, které si s ním doslova „vyhrály“, dokonalým partnerem. Přidávaný Maurice Ravel (úryvek z Mé matky husy), tentokrát hraný ale čtyřručně na jedno piano v obrovském tempu, výkon sesterské dvojice jen více ozřejmil a nadšení publika bylo přirozené.
Po přestávce přednesená jinak málo uváděná symfonie Čajkovského Manfred je Byčkovovým elitním číslem a zhudebněná poema lorda Byrona, jindy působící dost zdlouhavě, v dirigentově podání zaujala až nečekaně. Přispělo k tomu i dokonalé provedení sól (z dechů kupř. klarinetu) a působivé vygradování celého skladatelova poselství o důležitosti vyšších cílů a hledání cesty k nim. Publikum připravilo orchestru i dirigentovi (píši o večeru 20. 4.) dlouhé ovace vestoje.

Nahoru | Obsah