Hudební Rozhledy

Lazebník sevillský žije v Ostravě

Anna Šerých | 12/17 |Divadlo – Opera . Balet . Muzikál

Veronika Holbová (Rosina) a Svatopluk Sem (Figaro)

Opera nás baví – to platí v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě plnou měrou o nadšených aktérech i nadšeném publiku Lazebníka sevillského Gioachina Rossiniho. Z Lazebníka známe dobře zápletku i happy end, kdekdo odbrouká energické Figarovo entrée i Basiliovu árii pomluvy, ale v trysku děje a italštiny nám detaily unikají. Ne tak v Ostravě – zpívá se v češtině, v novém, vtipném překladu Jaromíra Nohavici. Není v operních překladech nováček, muzikant, písničkář a zpěvák rozumí rytmu slov a veršů, text dokonale promyslel, sedí hudebně, sedí významově, perlí vtipem, aktuálností. Přitom naše tradice překladů Lazebníka sahá do 19. století, kvalitní z pera V. J. Novotného a zejména J. Vymětala, co dokázal Jaromír Nohavica je stoprocentní, smysl a vtip dokáže vytěžit i v závratném tempu melodické mluvy recitativních pasáží.

Ostravský Lazebník má všechny trumfy: režisér Ondřej Havelka tryská gejzír nápadů, pro „roztančení“ pěvců přizval choreografa Jiřího Bilba Reidingera a scénické skotačení graduje humor okamžiku a dokresluje charaktery, které Ondřej Havelka zvýraznil po svém: Hrabě není žádný macho, ale tak trochu nešika, takže Figaro režíruje jeho úspěch v lásce naplno a skvěle, Bartolo je v donucovacích manýrách hodně přičinlivý mizera, Rosina není naivka, má své sebevědomí i razanci. Na úvod nás pěvci poučí o historické pravdě vymňoukané prvé premiéry, kterou vystřídal totální triumf a – trvá už dvě stě let!
S publikem se počítá, je vtaženo do děje – Rosinin z balkónu puštěný dopis nečte nervózní Hrabě ani analfabetický Figaro, ale právě dáma z publika, z publika je vybrán dobrovolník, který umí hrát na kytaru – ejhle, Jarek Nohavica doprovodí Almavivovu serenádu… A takových pojítek má představení víc. Jsme v Seville, Figaro je bývalý torero, jak naznačuje kostým a výtvarný doprovod jeho prezentace – „Zahlahol, fanfáro!... Figaro shop značka tip top… Tady to šmikneme, tady to střihneme“ a papírové figurky stínohry předvádějí ruch jeho lazebny. Atraktivním akcentem je také nepřekonatelná moc úplatků, v souladu s textem, Figaro přizná –„když cítím vůni zlata, IQ moje vzhůru chvátá“… a všelikých gagů je bezpočet, včetně Basiliovy neomalenosti získat Almavivův prsten. Ve všem přiznaná divadelní realita, přiznaný odvěký veseloherní žánr rozehrává prostou scénu, na točně funguje jednoduchý dům s balkonem (scénograf Martin Černý), vše ve snaze funkčně mobilního, zájezdového divadla. Toto zadání zpracoval také dirigent Marko Ivanović krácením i zjednodušením instrumentace. To vše nahrává bystře pulzující frašce, v dobrém slova smyslu lidové, smích publika je právem všudypřítomný. Také elegantní, dobové i sevillsky „místopisné“ kostýmy Evy Kotkové nahrávají úspěchu.

Premiéru zpívali skvěle zejména Figaro Svatopluk Sem, plnokrevně každou notou, každým naplno vyhraným gagem, v dokonalé spoluhře s partnery, Almaviva Martin Šrejma ukazoval plejádu svého umění neméně, ve všech svých přestrojeních, tedy ve všech charakteristických proměnách zpěvného projevu dokázal svým jasným tenorem dominovat. Nezapomenutelný je i Bartolo Miloše Horáka. Výtečně před- stavuje zlobného starocha s energií, když vnímá nebezpečí, jeho árie „Nezkoušejte, slečno, lháti…“ byla zkrátka výtečná. V takto rozehrané frašce záleží na symbióze zpěvu a hry a takto zaujal i Basilio Martin Gurbaľ, zejména árií o pomluvě. Rosina je postava dominující a sopranistka Veronika Holbová, suverénně přirozená herečka, je v roli správně živelná, vzdychá, tančí, bojuje i vyjadřuje štěstí. Zpívá s jistotou a jemnější hlasové nuance jejímu projevu prospějí. Pavla Morysová jako služebná Berta zvládá své malé porce zpěvu samozřejmě, služebnou roli má rozšířenou – Rossini si hojně pohrává s efekty bouřky a právě ona je teatrálně provozuje rachotem plechu. Další divácká přidaná hodnota – a je jich v Ostravě dost. Slabším článkem kvality byl tentokrát orchestr. Nevýrazný a neznělý, byť dirigentu Marku Ivanovićovi nelze upřít pozornou spolupráci s pěvci. Lazebník sevillský uzavřel v Národním divadle moravskoslezském letošní velezajímavou sezonu velkolepě – radostně a úspěšně.

Ostrava, Národní divadlo moravskoslezské – Gioachino Rossini: Lazebník sevillský. Dirigent Marko Ivanović, režie Ondřej Havelka, scéna Martin Černý, kostýmy Eva Kotková, překlad libreta Jaromír Nohavica. Premiéra 15. 6. 2017, Divadlo Antonína Dvořáka.

Nahoru | Obsah